35 let po havárii: Černobyl je stále radioaktivní, v Česku září houby i divočáci

Díky extrémně citlivým měřícím přístrojům lze měřitelné množství Cs-137 zaznamenat téměř všude v Česku. „Ovšem jsou místa, například Šumava nebo Novohradské hory, kde jsou hodnoty několikanásobně vyšší. To bylo způsobeno různými meteorologickými podmínkami v republice bezprostředně po havárii v Černobylu,“ řekla Deníku Lenka Babická ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

V Černobylu narůstá záření. Vědci se obávají další nehody

Vysoké množství cesia-137 se vyskytuje i na německé straně Šumavy. Potvrzují to data, která v prosinci zveřejnil tým vědců z Národního parku Bavorský les (NPBL) a dvou německých univerzit, jenž zkoumal cesiovou zátěž půdy právě v NPBL. Výsledky překvapily i samotné výzkumníky. „V zásadě lze předpokládat, že cesium časem migruje do hlubších vrstev půdy,“ uvedla Anna-Lena Ernst.

Radioaktivní divočáci

V důsledku toho by zvířata a rostliny v určitém okamžiku přestaly mít přístup k radioaktivnímu materiálu a nebezpečí by bylo zažehnáno. „Většina radioaktivity je však stále ve svrchních vrstvách půdy, což znamená, že stále existuje riziko radioaktivně kontaminovaných lesních produktů,“ upozornila. Výzkum ukázal, že kontaminace třetiny všech vzorků bavorských hub byla nad hranicí 600 Bq/kg, což je povolený limit, stejně jako v Česku.

Podle údajů SÚJB byly i v České republice naměřeny v posledních dvou letech u hub hodnoty překračující povolený limit, někde i více než trojnásobně. Radioaktivní jsou ale nejen houby, a to kvůli jejich schopnosti akumulovat těžké kovy, ale někde i lesní plody, byť v mnohem nižší intenzitě. Cesium bylo zaznamenáno i v mase divočáků, a to proto, že žerou podzemní houbu jelenku obecnou, která má schopnost fixovat radioaktivitu z půdy.

Den, kdy explodoval Černobyl. V Dukovanech najednou lidé „zářili“ už při vstupu

Zatímco u divočáků může pomoci tepelné zpracování, neboť podle SÚJB lze předpokládat, že určitá část Cs-137 přejde varem do vody, ve které se maso vaří, u hub tomu tak není. Tam všechny těžké kovy zůstávají. I tak není důvod k tomu, aby lidé hřiby na Šumavě, v Novohradských horách či jinde nejedli.

„V žádném případě nelze hovořit o nějakých okamžitých následcích nebo zdravotní újmě, kterou by nám konzumace způsobila. Toto by nenastalo ani při nějaké opravdu extrémní konzumaci, řekněme po desítkách nebo dokonce stovkách kilogramů hub za rok,“ informovala Babická.

Upozornila, že vzhledem k tomu, že od černobylské havárie uplynulo „pouhých“ 35 let, což přibližně odpovídá jednomu poločasu rozpadu radioaktivního cesia-137, dá se očekávat že se se zvýšenými hodnotami budeme ještě nějaké to desetiletí potýkat.