Ulice jsou prázdné, o půlnoci potkáme venku jen lidi bez domova, policii a terénní pracovníky. Lidé bez domova jsou na tom momentálně hůř než obvykle.

Domácí léčba

Téměř ztratili možnost přivýdělku. Nemocnice praskají ve švech, takže se ještě obtížněji obstarává zdravotní péče. Často venku končí lidé, kteří by potřebovali doléčit, ale nemocnice nemají kapacitu, a proto jsou propuštěni do “domácího léčení”.

Krizová zimní centra

Lidi bez domova potkáváme i ve vestibulech metra, kde se ukrývají před deštěm, sněhem a mrazem. Vždy nabídneme čaj na zahřátí, něco malého k jídlu a také leták s nabídkou krizových zimních nocleháren. V případě zájmu kontaktujeme centrální dispečink, kde zjistíme, která noclehárna je volná a kam můžeme konkrétního člověka nasměrovat. Pokud situace vyžaduje, můžeme zajistit i převoz, hygienu a výměnu oblečení.

Asi nikdo z nás si nedokáže představit, že by v takovém počasí přežíval venku, ve dne bloumal po ulicích, v noci se přikrýval kartonem a na pár minut usínal s vědomím, že mě za pár chvil probudí drkotající zuby a prokřehlé tělo. Pro někoho je to realita, bohužel.

GABRIELA SČOTKOVÁ,

pražská pobočka NADĚJE