Předobrazem Pražanů je žižkovský Pepík. Trochu frajer, trochu furiant, někdy tahá lidi za fusekli, taky má svou čest a s ničím nedělá vochcapky…ale že by měl nos nahoře? To k němu nepasuje. Zato u různých náplav, co se natřásají, že jsou  z hlavního města ty nejhlavnější, u těch jsem viděl frňáky vzhůru už vícekrát. „Teď si užijeme velkýho života se všema těma afterparty,“ svěřil se mi jeden čerstvě přisídlenej ďábel z Vinohrad. Přeju mu to, ale proč zrovna Vinohrady? Proč ne třeba o tolik větší Tokio? Možná by tam i zamířil, jenže Praha je všech Čechů ráj, ať žije BajKajLaj.

 Než se zabydlíte, než si město ohmatáte a ono přivykne vám, než můžete říct „jsem tady doma“, dost vody uplyne. Chce to trpělivost, kapku pokory, nohy na zemi a hlava ať si lítá kolem věží po libosti. Bolzano jich kdysi napočítal 103 vyjma vodáren, dnes je naše matička tisícivěžatá a Kafkovsky magická ve svých skrytých zákoutích, s příslibem čekaných i nečekaných pohledů (kdybyste to po mně četli mokrý, nedivte se, to jsem jen slzu uronil).

Taky Pražané mívají své sny a ten, co se mi zdá, je přístupný od kojenců po starce.

Vidím v něm město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat, pokud mu to světelný smog dovolí. Vidím město bez Žižkovské věže, zato s obnoveným židovským hřbitůvkem pod ní, Wilsoňák propojený s Masaryčkou podzemní pasáží a pohyblivým chodníkem, tunel  Hlávkův most-Železniční most, vedený pod nábřežím, na kterém budou parky, lavičky, fontány a vidím i druhý tunel Hlávkův most-Nuselský most, aby mohla z magistrály vzniknout pěší zóna obchodů, kaváren, divadel. Vidím Letenskou pláň s Kaplického chobotnicí a Slovanskou epopej, vystavenou v novém pavilonu, jak si to Mucha přál– prostě vidím město k žití spokojených Pražanů, pyšných na svoji mater urbium. Přimlouval bych se i za zbytky starých čtvrtí, aby je nová výstavba komplet nepřeválcovala, Pepík by se zlobil. Já vím, že bez kompromisu to nejde ani ve snu. Tedy dobrá, ať jsou ty krčský mrakodrapy alespoň tvarem a barvou zpestřením narušeného obzoru, na kterém se samy podepsaly.

Všechno by to něco stálo, ale „dvacetikoruna už není tak veliká, aby rozházela žižkovskýho Pepíka“.

Pak teprve zvoláme tou známou pražskou hantýrkou, s tím známým pražským přízvukem:„ Tož, my Pražaci, my se mame, kurňa, jako v Parízu!“

Jiří Čutka

Děkujeme za zaslaný příspěvek a i vy nám neváhejte posílat ty své. Ať už v textové nebo foto podobě. Buď přes odesílací formulář této rubriky nebo na e-mailovou adresu michal.kava@denik.cz