Co Vás přivádí k tomu, že jako zkušený „pisatel“ se neustále vzděláváte?

Jakožto absolvent státní zkoušky z marxismu-leninismu v rámci mého dřívějšího studia na Vysoké škole ekonomické vím, že jeden pán říkal či nabádal: Učit se, učit se, učit se!

Ale teď vážně. Jednak žádné vzdělání podobného typu nemám, krom běžných škol, a hlavně se domnívám, že je stále co získávat a vstřebávat.

Máte za sebou již tři vydané knihy a několik brožur. Je vidět, že umíte věci dotáhnout do konce. Jak hodnotíte vydavatelský proces, jaké jsou eventuální překážky, se kterými se musí začínající autor vyrovnat, když chce knihu vydat?

Já jsem svoje dosavadní knihy vydával tzv. „samizdatem“, takže vše jsem si zajišťoval sám. Moje knihy jsou neprodejné, i když mají ISBN. Dávám je jako dárek příbuzným a známým. Zpočátku mi hodně pomohly redaktorky odborných časopisů z oblasti daňově právní, kam jsem přispíval a což byla také moje živící parketa.

Ve svých knihách vycházíte ze vzpomínek z dětství, které jste prožil na Malé Hané v oblasti kolem Jevíčka. Kde dále čerpáte náměty pro svou spisovatelskou dráhu?

Jde zejména o vzpomínky, které jsem „držel“ v hlavě třebas padesát let. V uvedených publikacích i dalším tisku uvádím také vybrané fejetony a příběhy ve své rodné malohanáčtině, která se stejně jako jiná nářečí na území České republiky, pomalu vytrácí jako dým…

Jinak čerpám ze života, který kráčí „cik cak“ kolem mě.

Pokud ale vím, od roku 1981 bydlíte trvale v pražských Letňanech.

Ano je tomu tak. Kořeny jsou ale kořeny a na rodnou Moravu často zajíždím. Nicméně řada příběhů se již zrodila v Praze a okolí. Do další publikace chystám mé pojednání o Letňanech, kde trvale bydlím již čtyřicet let. Bude to o tom, jak tuto pražskou lokalitu vnímám coby naplavený patriot. Totiž teprve až nyní v důchodu zde objevuji více a více věcí, kterých jsem si předtím nevšímal.

Co Vám přináší psaní, jaké máte spisovatelské ambice? Pokud vím, tak jste se stal členem Obce spisovatelů České republiky. Znamená to pro Vás nějakou změnu.

Ano, šestého prosince loňského roku, tedy v den svatého Mikuláše, jsem obdržel zprávu, že jsem přijat do Obce spisovatelů ČR. Považuji to spíše za formální či administrativní krok. V mém počínání se celkem nic nemění.

Psaní je můj koníček cca od deseti let. V základní škole jsem byl „šéfredaktorem“ třídního časopisu Husí kravata aneb Večerní Jaroměřice. Své literární příspěvky od té doby otiskuji v místních i celostátních novinách a časopisech. Přispívám rovněž i do Českého rozhlasu. U příležitosti třicátého výročí Sametové revoluce Český rozhlas v roce 2019 uvedl ve svém vysílání moji vzpomínku pod názvem „Jak jsem potkal revoluci“. Tentýž článek zařadil Časopis Týdeník Rozhlas mezi vítězné příběhy vyhlášené soutěže na téma „Můj 17. listopad“.

Ale hlavně, píšu pro radost, pro potěšení mé duše a také i pro těch pár lidiček, kteří to čtou. Zůstávám při zemi a sám sebe považuji za obyčejného venkovského písmáka původem z Moravy, který je nyní zároveň zpovykaným Pražákem.

 

Děkuji za rozhovor a přeji Vám spoustu inspirace pro Vaše další psaní.

Rozhovor vedla HANA URYCHOVÁ