Pravda, prapůvodně byla obec Letňany zemědělskou oázou. Kol ní se rozprostírala úrodná pole; zkrátka, bylo to místo, kde mléko a strdí hrálo tenkrát prim.

I když dnes na mnoha z nich „vyrostly“ paneláky, fabriky a jiné budovy, i tak lze v okruhu této aglomerace leccos volného k snědku ještě nalézt. Nutno ovšem podotknout, že výše uvedená aplikace se zásadně nevztahuje na soukromé pozemky, nýbrž toliko na obecní kolem stezek, ulic a silnic. Rozhodně ale přes plot neskáču, i kdyby tam pírko leželo.

close info Zdroj: Pavel Kyselák zoom_in Svůj shánčlivý sběr vezmu hezky po pořádku, a to chronologicky dle kalendáře. Nejdříve, asi tak koncem června, chodím na třešně. V srpnu mě čeká trhání mirabelek. Několik takových keřů jsem objevil u cesty z obchodního centra Tesco. Vždy počkám, až se ty drobné žluté kuličky řádně obarví a pomalu začnou padat na zem. A to je signál k mé sklizni. Při bližší trase k domovu (tedy do bytu příslušného panelového domu) jsem objevil strom krásných blum. Jsou sice poloviční než ty pravé, ale jsou slaďoučké jako cumel (dudlík). Zkrátka nádherné modravé pusinky. A tak do mých zbytků moravské slivovice, kterou jsem za mlada pálil na Moravě, vždy naložím tyto namodralé plody, a vyrobím tak dle internetového receptu tzv. čučo či vznešeněji řečeno anglickou bowli.

Nejvíce se však těším na podzim, zejména když v noci zaprší a padají na zem ořechy. K mé radosti u nás v Letňanech roste hodně ořešáků kolem cest či lemují některé místní ulice. Je sice pravda, že ve sbírání mám nekalou konkurenci – zejména souputníků důchodců, ale i tak jich nasbírám hodně. Jeden rok, když se hojně urodilo, jsem měl zaplněné dvě krabice od banánů. Pochopitelně, že jsem nezapomněl dát ochutnat z mého ranního lovu děvčatům v podatelně a také panu starostovi městské části.

No a koncem září, kdy pavouci roztahují své hebké pavučinky, jdu na šípky. Je jich plno, jak v krajinném čakovickém parku zvaném Havraňák, tak i v letňanském Lesoparku se dvěma umělými kopečky zrozenými z navážky při výstavbě metra.

Vybaven rukavicemi, neboť šípkové keře píchají jako vosy, natrhám jich přiměřeně na celou zimu. Zkrátka, jde o to, abych byl zásoben vitaminy, a tak přežil zimní čas.

V letošním roce jsem k svému potěšení navíc nově objevil i keřové višně. Jsou sice menší než ty ze stromu višně obecné, ale po uzrání chutnají báječně. Nutno ovšem podotknout, že se nacházejí již na sousedním čakovickém územním katastru, a to při stezce kolem táhlého lesoparku zvaného Havraňák, kam velmi rád chodívám.

Pravidelně jsem kontroloval bod dozrání, a když nastal, tak jsem tmavočervené kuličky počal trhat. Musím se ale poctivě přiznat, že při dobývání došlo doslova k třídnímu boji. Neboť keře s višněmi byly obklíčeny vysoce vzrostlými kopřivami. Nutno ovšem dodat, že pro drobné opeřence jsem jich ve vyšších partiích zanechal dost. Domácí váha nakonec ukázala svými věrohodnými rafičkami necelá tři kila. Něco jsem dal do mrazáku a ze zbytku uvařil marmeládu. Až vystydne a ukončí svoji pouť v malých skleničkách, jednu zcela určitě zanesu panu starostovi městské části sousedních Čakovic.

P.S.

Musím se ovšem sebekriticky přiznat, že mám ještě značné rezervy. Jako pravověrný Moravák z kraje slivovice pátrám po volných švestkách alias kadlátkách.

Po přečtení mého „přiznání“ mi pan starosta Letňan Zdeněk Kučera napsal: „Moc hezké čtení a s ořechy jsem měl doma úspěch.“ I jemu jsem totiž malý balíček nasbíraných vlašských oříšků poslal.

Autor: Pavel Kyselák

Děkujeme za příspěvek a i vy nám neváhejte posílat ty vaše!