Barikády z roku 1945 se staly v průběhu poválečných let novinářskou a poetickou zkratkou pro povstání v Praze. Proto se historik Vojenského historického ústavu Praha z oddělení vojenské historie Mgr. Tomáš Jakl rozhodl o tomto fenoménu pohovořit trochu odborněji právě v předvečer dne, kdy v roce 1945 Pražské povstání začalo.

Více než dvě desítky zájemců se dozvěděly, že první protitankové zátarasy na území Prahy postavili v dubnu 1945 sami Němci jako součást příprav na proměnu Prahy na frontový uzel obrany. Obvod překážky byl vytvořen z masivních kůlů zapuštěných do země a spojených kramlemi. Protilehlé stěny překážek byly uvnitř spojeny a staženy dráty proti rozvalení.

Prostor uvnitř překážky byl poté vyplněn kamenivem či zeminou. V překážkách byl ponechán prostor, který umožňoval průjezd jednoho vozidla. K jeho zatarasení byly u překážky připraveny klády. Nejčastěji byly umístěny na vysoké konstrukci nad průjezdem, která umožňovala jeho rychlé uzavření. Celá překážka tak nabývala podoby jakési brány. V Praze stály nejméně čtyři takové zátarasy: v Ďáblicích, další na Chodově na Starochodovské, v Čakovicích a u Bohdalce, ale nepochybně i na dalších místech.

První barikády ve vnitřním městě začali stavět Pražané spontánně na několika místech odpoledne 5. května. Poprvé zmínil silniční překážky povstalecký rozhlas na vlně 415,5 metrů večer 5. května v 19.22. Hlášení upozorňovalo na německé tanky postupující od Benešova, žádalo podporu hloubkových letců (tuto žádost rozhlas opakoval ještě několikrát anglicky a rusky), a také volalo obyvatelstvo, aby „na silnici Benešov – Praha postavilo dostatečné překážky“.

To můžeme považovat za výzvu ke spuštění německých protitankových zátarasů, a tak ji také z odposlechu pochopilo i německé velení. Ještě ve 22.00 Vojenské velitelství Velké Prahy, tedy velitelství Bartoš, rozhlasem na téže vlně oznamovalo, že okrajové části města jsou opevňovány, ale na ulici patří jen bojové jednotky a obyvatelstvo má být v protileteckých krytech.

Po jednání s K. H. Frankem v noci z 5. na 6. května začalo být velitelství Bartoš i České národní radě zřejmé, že Němci nevydají Prahu bez boje. Ve 23.03 už velitelství Bartoš volalo rozhlasem „všechny občany, aby stavěli barikády“. Tuto zprávu rozhlas ještě několikrát opakoval. Česká národní rada vyzvala občany ke stavbě barikád v Československém rozhlase ve 04.25 ráno 6. května.

V 06.05 odvysílalo velitelství Bartoš podrobnější návod na stavbu barikád: „Barikády postavíte takto: Vozidla bez kol naplníte dlažebním kamenem. Vozy elektrické dráhy naplníte dlažebními kostkami, předtím je však uvolníte a vhodně postavíte. Používejte i nádob na popel, nezapomeňte je však uzavřít. Traverzy spojujte drátem. Na místech, která nelze objet, ustavte střelecká hnízda, objekty, které nelze obejít, ostřelujte.“

V 06.52, ještě velitelství Bartoš svolávalo rozhlasem zaměstnance elektrických drah do vozoven, aby bylo možné rozvézt tramvaje na místa stavby barikád. Naposledy vyzvala rozhlasem ke stavbě barikád Česká národní rada v hlášení 08.43 6. května.

Tou dobou již byla stavba barikád po celém městě v plném proudu. Kolik mužů, žen i dětí se podílelo na jejich stavbě, už dnes nelze zjistit. Poválečné odhady se pohybují od 100 000 do 250 000 Pražanů. Oproti tísnivému čekání na vývoj situace v temných sklepních krytech přinesla stavba barikád i neozbrojeným občanům možnost napřít své úsilí k porážce nepřítele.

Důstojníci, poddůstojníci i branci československé armády, kteří taktické rozmístění a stavbu jednotlivých barikád na místě řídili, a tak konečně mohli znalosti o polním opevňování a jeho pravidlech získané v meziválečných letech uplatnit proti vražednému nepříteli. Samotné barikády a odhodlání slabě vyzbrojených povstalců by ovšem německé tanky zastavit nedokázaly. Vojenští velitelé povstání si toho byli dobře vědomi a včas si zajistili spojenectví 1. divize Ruské osvobozenecké armády, jejíž tanky a děla 7. května pomohly zastavit německý pokus potlačit povstání útokem mimopražských jednotek. Německý pokus otevřít Prahu pro ústup skupiny armád Mitte na západ tak skončil nezdarem.

Po kapitulaci německé posádky v Praze večer 8. května ztratily barikády svou primární obrannou funkci. Rozkazem policejního prezídia z 21.22 začaly povstalecké jednotky na průběžných ulicích vytvářet průjezdy v barikádách na šíři jednoho vozidla, aby byl umožněn průjezd automobilů záchranných sborů a armády. Ostraha barikád zůstala zachována a probíhalo obsazování budov vyklízených okupanty.

Ve 22.00 pak byli z povstaleckých jednotek na své služebny staženi policisté, kteří zahájili obchůzkovou službu hlídek. Náčelník štábu Vojenského velitelství Velké Prahy podplukovník generálního štábu František Bürger, pak 9. května v 8.55 nařídil všem povstaleckým jednotkám urychleně vytvářet průchody v barikádách pro průjezd tanků Rudé armády. Barikády postupně mizely z ulic. Na jejich rozebírání byli nasazováni především zajatí a internovaní Němci. První tramvaje vyjely do pražských ulic 15. května a provoz denních tramvajových linek byl v plném rozsahu obnoven 28. srpna.

Děkujeme za příspěvek a i vy nám neváhejte posílat ty vaše!