Každé ráno, kdy procházím parčíkem Na Staré Návsi, pravidelně potkávám pana zajíce. Obvykle postává u kapličky svatého Kříže. Lehce se mu ukloním a zamávám a on mi na můj pozdrav odvětí zapanáčkováním. Poté poskočí a běží dál, aby se poohlédl po něčem dobrém k snědku.

Místní panelákoví domorodci mu dokonce vystavili malý prťavý krmelec, kam mu dávají všelijaké pamlsky. I já mu tam někdy na přilepšenou přihodím pár čerstvých mrkví. Vždyť onen letňanský zajíc je můj věrný kamarád.