Než se rozeběhnu po milých čakovických zákoutích, uvedu jednu vzpomínku. Můj skvělý spoluprivátník ze střední školy Vlastik Hasoňů z obce Ždárná na Moravě sloužil vlasti ve vojenském útvaru v nedalekých Čakovičkách. Jaká je spojitost s dnes velkými Čakovicemi, krom podobného názvu, žel zatím nevím, ale vyzkoumám.

Svůj lehký exkurz vezmu tedy zkraje ze západní strany od obchodního centra Globus. Tento známý německý maloobchodní řetězec mám ze všech u nás usazených řetězců nejraději. Tam, kde zmíněné „ócečko“ dnes stojí, stával před rokem 1989 masokombinát. Můj spolužák Petr tam jezdíval nakupovat maso do prodejny pro zaměstnance. Byla to obrovská výhoda, protože tehdy to s nákupem této potraviny nebylo vždy tak snadné. A navíc pro deputátní prodejnu její zaměstnanci pochopitelně připravovali kvalitnější „flákoty“ se širším výběrem. Pan Petr tam sice nepracoval, ale zkrátka jako správný řízek a číman tehdejší doby reálného socialismu ke kouzleným kupónům nějakou cestou vždy přišel…

Když v tomto „obchůdku“ dokončím obvyklý nákupní proces, zakoupím si páreček v rohlíku a také kafíčko s mlékem, sednu si v přilehlé kavárničce a lehce rozjímám a medituji. Pravda, v době covidové jsem si tento pravidelný rituál musel odbýt venku před prodejnou a k tomu ještě na stojáka. Doufám jen, že tato zcela výjimečná doba nepříjemných protiepidemických opatření se již nikdy nevrátí.

Dalším mým oblíbeným objektem je kostel zasvěcený sv. Remigiu. Jeho věž dominantně zhlíží do dálky. Já tomuto chrámu sám pro sebe říkám: Tyrolský. Má totiž zeleně natřenou stříšku věže. Podobně jsou zabarvené svršky kostelů v rakouské zemi Tyrolsko, kde jsem se kdysi toulával. Do čakovického chrámu ducha občas také zajdu – hlavně o Vánocích… Milí Čakovičtí totiž mají sváteční mši svatou na Boží hod vánoční vždy velmi dobře připravenou, se sborem zpěváků na kůru. Vždy mně to připomene chvíle strávené v našem malém moravském kostelíku, kde na závěr této mše celý kostel zpíval: Nám, nám, narodil se.

Co ale místním patriotům jakožto „Letňaňák“ moc a moc závidím, je místní klasicistní zámek s přilehlým parkem. Budova zámku je nádherně zrekonstruována a září nedaleko od protilehlého kostela. Je v ní krom jiného umístěna základní umělecká škola a sídlí zde i místní knihovna, ale také několik kulturních sálů. Čas od času zavítám i sem, když „dávají“ nějaký pěkný kus či koncert. U nás v Letňanech zatím větší kulturní stánek žel chybí. Kam ale chodívám velmi rád relaxovat, je přilehlý zámecký park. Procházím se tam zejména na podzim rozptýlit se za pomoci vlastní meditace. Pod nohami mi lehce křupe spadané listí, keře jsou ověšeny záclonami pavučin… Zkrátka je zde nenapodobitelný genius loci.

A právě park se pyšní hnedle dvěma fešáky, kteří jsou zařazeni mezi památné stromy Prahy. Jde o obrovitý jasan ztepilý, dělící se nízko nad zemí ve tři silné kmeny. Nedaleko jasanu blíže k zámku roste další památný strom, jímž je jinan dvoulaločný.

Je zde také přitažlivé až kouzelné jezírko – dokonce s osádkou větších i menších rybiček. Z pověrčivosti obejdu větší rybníček v zadní části parku třikrát…

Pravda, v Čakovicích mám coby věčný tulák a poutník ještě co objevovat.

A kdože je ona miss? No, ono je to vlastně miska Globus.

Velmi se mi tam líbí jedna černovlasá prodavačka, děvče krev a mlíko. Její jméno ovšem nemohu zveřejnit. Moje samozvaná volba totiž byla přísně, velmi přísně tajná!

Tož příště zase v Čakovicích.

Autor: Pavel Kyselák