Kliknutím zvětšíteHned po osmačtyřicátém jsem se s tátou, sociálním demokratem, divil papírníkovi z Horové ulice, že si vlastnoručně vyrobil obrovské kladivo z papundeklu a šel v prvomájovém průvodu se soudruhy v montérkách. S papírovými mávátky a praporky být do houfu honěn učitelkama, to mě první máje nebavily. Až, když jsem dostal jízdní kolo. To jsem si obě kola propletl trikolorově pruhy krepovým papírem a do řídítek zasunul mávátka a „berany“ zpestřil českou, ale ruskou vlajkou nikdy. I štangle a další kovové trubky dostali okrasu z krepového papíru.
V umělecké škole jsem první máje ostentativně nenavštěvoval. Nebavilo mne žvýkání hesel, tak jsem si je vylepšoval: Ať žije první republika, Se Sovětským svazem – až navěky, Proletáři všech zemí – styďte se! Pokaždé jsem za to vyfasoval dvojku z mravů. Jednou přihořívalo, a aby mě ze školy nevylili, jsem se dostavil. Abych se z průvodu zase rychle nevzdálil, nechali mne s kámošem nést Gagarina. Živýho ne, ale pěkně dvoumetrový ksicht na plátně a rámu. To vše na klackách, pro každého jeden. Dole takové „téčko“ na postavení, když se průvod zastaví, abysme si odpočinuli. Skoro celý průvod jsme se s ním vláčeli a za nádražím měl být rozchod. Před nádražím se to zaseklo a my si všimli, že má „Padovec“ otevřeno. Opustili jsme Gagarina i s vyznamenáními a šli, kam hrdlo ráčilo. Po dni volna přinesli dva policajti Gagarina do školy. Dvojka z mravů byla opět.
Při jednoroční praxi jsem se setkal s našim papírníkem. Papírnictví mu znárodnili, i když jim chodil do prvomájových průvodů. Pracoval v aranžovně Drogerií. Naučil mne mnohému, oproti škole. Jednou, při svačinové přestávce, si zavzpomínal, jaký to bylo fajn v třicátých letech, kdy byl nezaměstnaný a celé léto se flákali u řeky v Jundrově Na Piavě. Což jsem jako študák dělal taky, bez peněz a bez podpory.
Nevím, jak vy, ale lásky čas mne obvykle přepadával, jak na potvoru v zimě. Výhoda byla, že se brzy stmívalo, ale lavičky byly studené anebo zasněžené. Vzpomínáte na první polopornografickou písničku: „Kéž lavičko, kéž bys promluvila…“ A taky z parků nás dříve vyháněli četníci. Lásky čas jsem si prožíval po svém a nenechám si do toho kecat ani Máchou ani prvomájovou oslavou.
Autor: Milan Cimburek
36
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
