Do Prahy jsem tentokrát vyrazil už v druhé polovině ledna.
Vzpomínka na léto
Prošel jsem po nábřeží, vydal se na Karlův most, kde bylo jen pár lidí a nějaký žebrák. Dal jsem mu pár korun. Šel jsem po mostě a vzpomínal, jak tu bývalo živo třeba v létě. Sešel jsem se podívat na Kampu. Bylo poledne a náměstíčko bylo úplně liduprázdné.
Vyrazil jsem dál kolem Werichovy vily a přemýšlel, co by na to dnešní dění říkali její někdejší obyvatelé, Jan Werich a Vladimír Holan? Asi bychom se shodli, že vždycky nějak bylo a nějak bude. U vily jsem si všiml zajímavého stromu, pak jsem se dočetl na internetu, že je to Platan javorolistý, památný strom. Starý asi 140 let s obvodem kmene asi pět metrů.
Místo trdelníku výdejní okénka
Pokračoval jsem kolem muzea paní Mládkové, vzpomněl jsem si, že tam v létě hořelo, ale snad to nebylo vážné. A jako pokaždé, když jsem v Praze, prošel jsem se i tentokrát po Václaváku, lidí tu taky moc nebylo. I Staromák byl bez lidí a bez trdelníku, zase jsem vzpomínal, jaký tu byl před dvěma lety v adventu nával. Místo trdelníku jsou teď výdejní okénka.
Zavřeno měli i v obchodě, kde bych si koupil popelníčky, kdyby nebyl covid. Takhle jsem si alespoň vedle dal punč. A to vám povím, jak jsem se těmi uličkami procházel, jen jsem čekal, kde potkám pana revírního Čadka, víte toho, co ho hrál Jaroslav Marvan.
Zdeněk Gajdůšek
