V úterý 10. srpna, v den svátku svatého Vavřince, jsem navštívil chrám Panny Marie Sněžné, který stojí na Jungmannově náměstí v Praze. Při odchodu jsem vytáhl z peněženky padesát korun a vložil do kasičky. To jsem ovšem netušil, že z mé peněženky „vyplácím“ naposledy. Poté jsem brouzdal nádhernou Františkánskou zahradou, odkud je možné kostel zhlédnout z boční strany. V zahradě jsem udělal pár snímků a přes pasáž pokračoval dál na Václavské náměstí, o němž jak známo zpívá Vašek Neckář či Jarek Nohavica písničku Podej mi ruku a projdem spolu Václavák… Hned za Můstkem jsem ovšem zjistil, že brašnička přes rameno neobsahuje moji hnědou peněženku. Byl to pro mě doslova šok… zkrátka žádná krásná slečna mně ruku nepodala, ale ta zlá a nevypočítavá divoženka mi v nestřeženém okamžiku vsunula ruku do mé brašničky… Peníze, občanka, karty…. Zrovna ráno toho dne jsem pořídil své milé vnučce dárkovou kartu Fénix. V neděli totiž měla narozeniny.

 Jsa otřesen, rozzloben… jsem hned po tříhodinovém „výslechu“ u Policie v proslavené Bartolomějské ulici, začal „jednat“. Krom „nasazení“ jistých správních opatření, napsal jsem také smutnou a svěřující se depeši ředitelce vysočanského nákupního centra Fénix, paní Lence Rendlové.

 K mému velkému překvapení, jsem záhy dostal od ní e-mailovou odpověď. Napsala mi, že vzhledem k mé nevlídné situaci, mi poskytne kartu novou, a to s názvem Pro radost. K novotou vonící kartě mi ještě navíc věnovala dárek: opravdu nádherný firemní hrneček s logem. A tak k mým současným očím pro pláč přibyla i radost z neočekávaného postupu paní ředitelky, které jsem na revanš zaslal pár „drahých“ památných snímků z Františkánské zahrady, tedy patrně z místa, kde došlo k onomu ohavnému činu. Přiznám se, že celá ta krádež mě více jak rozhodila, ale naštěstí se najdou lidé z druhého břehu, kteří člověka podpoří a hlavně potěší.

 Pavel Kyselák

Děkujeme za příspěvek a neváhejte nám i vy posílat ty vaše!