"Několik dalších let bude krušných," přiznal v rozhovoru pro Deník zdejší starosta Sokola Jiří Novák. Už teď varuje členy a rodiče, že příspěvky půjdou dramaticky nahoru. A to mají v Libni ještě výhodu. "Zachraňuje nás, že naši předkové postavili sokolovnu i jako místo pro podnikání. Máme tak příjem z pronájmu," konstatoval dlouholetý činovník.

Obligátní otázka na začátek: kolik členů má Sokol Libeň? 
Na jaře jsme evidovali 738 lidí.

Jak to ovlivnil covid?
Hodně, v jednu chvíli jsme neměli ani 600 členů, ale teď se to pomalu vrací k číslu, které pamatujeme před pandemií.

Během nejrůznějších restrikcí se nemohlo pořádně sportovat. Co jste dělali?
Máte pravdu, i sportoviště byla dlouho zavřená. Ale my se tomu pak vyhnuli tím, že když to šlo, chodili jsme alespoň ven. Do parku, na dvůr. Měli jsme malé skupinky, chvíli s rouškami, pak už bez.

Kromě jiného jste vedoucím oddílu žáků. Dá se říct, že covid zamával s fyzickou kondicí dětí?
Děti jsou gumové, horší fyzická zdatnost je znát. Dám vám příklad: když jsme byli na závodech ve všestrannosti, bylo hned vidět, že ty nejtěžší prvky jim dělají potíže. Ale hlavní je, že nezmizela chuť.

Co tedy děti dělají rády a co je naopak tolik nebaví?
To je hodně individuální. Samozřejmě chodí dost kluků, kteří by si rádi hráli s míčem, holky by chtěly pořád na kruhy. Ale my se soustředíme na tu všestrannost, takže tady také jede gymnastika. Sokol u nás žije i různými aktivitami, nejen sportem - děláme šibřinky, loutkové divadlo, ta nabídka je široká.

Je léto, období táborů. Jezdíte pořád pod stan jako předchozí generace?
Ano, lidé tohle oceňují hlavně zpětně. Je jasné, že když si postavíte sami tábor, pomáháte s vařením, máte lepší vklad do života. 

A mají děti povolené mobily?
Tak napůl. Jsou dobré, když se plní třeba bobřík odvahy, to ho využijí na světlo (úsměv).

Jaký oddíl vám dělá největší radost?
Mně dělá radost to, že jsme komunita. Na dětský den nám přišlo 240 dětí. Máme čtyřicet cvičitelů. Tohle mi kolegové i trochu závidí. Z olympijských sportů máme ještě košíkáře a oddíl badmintonu.

Co vás jako starostu trápí? 
Shánění peněz. To je a bude problém. Máme krásnou sokolovnu z roku 1910, ale všechny granty směřují na vybavení, energie, platy. Bohužel to hlavní, investice na opravy, chybí. 

Zmínil jste energie, téma, které teď řeší snad každý. Je mi jasné, že to výrazně zasáhne i vás.
Do prosince to doklepeme. Ale potom… Sám nevím, co nás čeká.

Můžete nějak ilustrovat, čemu teď čelíte?
Zrovna nedávno jsem se díval na cenu plynu. Loni v létě jsme za megawatthodinu dali 396 korun. Teď nám to zvedli na 2500 korun. To je šestkrát víc než dosud. 

Zvednete tedy příspěvky?
Ano, budeme muset.

Sokol přitom berou rodiče jako takový levnější kroužek. Nebojíte se, že zvýšení dost lidí odradí?
To je otázka. Sám nevím, jak moc zdražíme, ale určitě už nebudou dvě hodiny týdně za dva tisíce korun na rok. A to nás ještě zachraňuje, že naši předkové počítali s tím, že v sokolovně bude pojišťovna a knihovna. Máme tak příjem z pronájmu. 

Sport doplácí na to, že nemá u politiků prioritu. Dá se to nějak změnit?
Vláda řeší jiné věci. Dostali prázdnou kasu po svých předchůdcích, do toho přišla válka. Rozumím tomu, že je sport netrápí. Ale co nechápu, že nefunguje Národní sportovní agentura. Nevypsala grant na provoz. Ještěže nám pomáhá Praha 8 a magistrát, jinak už by tady sportovali jen ti vyvolení.