Miroslav Oros přejel republiku na koloběžce: Skvěle jsem si vyčistil hlavu

Nápad absolvovat trať byl přitom spontánní. „S výzvou přejet republiku po 50. rovnoběžce přišel kamarád Pavel Sehnal, se kterým jsem se setkal v únoru na závodech po zamrzlém jezeře Bajkal. Pavel sice vyzýval spíše vyznavače silniční nebo horské cyklistiky, já jsem si ale řekl, že by bylo fajn dát to na koloběžce,“ popisuje svůj záměr Oros. „Na koloběžce jsem měl do té doby najezděných jen pár set kilometrů, ale chtělo se mi podniknout něco jiného než jen kroužit okolo Ústí nad Labem. A protože mi neplánovaně odpadly jiné povinnosti, rozhodnutí vydat se přes republiku na koloběžce bylo na světě.“

Zdroj: Deník

Miroslav Oros se rozhodl jet na silniční variantě koloběžky s 26palcovým předním a 20palcovým zadním kolem. Nocování si operativně domlouval v penzionech na trati nebo pomohli kamarádi a fanoušci. Trať absolvoval sám bez doprovodu, vše potřebné si vezl s sebou. „Na koloběžku jsem přidělal speciální brašnu, ve které jsem si vezl potřebné nářadí, pumpičku a lepení pro případ defektu, několik powerbank a také nějaké drobné občerstvení. Na zádech jsem měl ještě malý cyklistický batůžek, ve kterém jsem si vezl náhradní oblečení. Dohromady jsem měl troje ponožky, troje trenýrky, dvě trika s krátkým rukávem, dvě s dlouhým a větrovku s kapucí. Vezl jsem si i základní hygienické potřeby,“ přibližuje výbavu Miroslav Oros.

Úterý 21. července: Cheb - Kralovice

Na trať odstartoval Miroslav Oros v 8.26. Po úvodní rovinaté části přišly kopečky Slavkovského lesa. „Technika jízdy na koloběžce do kopce je složitá a bere hodně sil. Pokud je kopec příliš prudký, je lepší koloběžku vést. To jsem také dělal a nestydím se za to,“ zmiňuje taktiku Oros. Prvním povinným průjezdným bodem byla obec Branišov, která leží na průsečíku 50. rovnoběžky a 14. poledníku. „Po šedesáti kilometrech mě začaly bolet zadní zkřížené vazy levého kolene, které jsem si kdysi poranil při paraglidingu,“ dodává Oros. V úterý tak dojel alespoň do Kralovic v Plzeňském kraji, kde přenocoval.

Středa 22. července: Kralovice - Kouřim

Druhou etapu zahájil už v pět hodin ráno. Trasa vedla dále na východ do údolí Berounky ke druhému průjezdnému bodu v Nižboru. „Koleno mě už po pěti kilometrech začalo zase bolet. Řekl jsem si, že to dotáhnu do Nižboru a tam se uvidí,“ popisuje začátek druhého dne Oros. Po hodinové přestávce se rozhodl pokračovat a to bylo dobře: „Před Berounem bolesti kolene ustoupily a až do konce celého přejezdu se prakticky znovu neobjevily. Mozek asi vyhodnotil, že tímto způsobem mě od záměru přejet republiku neodradí, a tak bolest vypnul,“ hodnotí překvapivou změnu zdravotního stavu ústecký sportovec. Nakonec druhý den dojel až do Kouřimi, třetího povinného průjezdného bodu.

Nová Vyhlídka Vlastimila Cajthamla už láká na ústecký Střekov

Čtvrtek 23. července: Kouřim - Vysoké Mýto

Do třetí etapy vyjel Miroslav Oros v sedm hodin ráno. Tento den se rozhodl jet výhradně po málo frekventovaných cyklostezkách a silnicích. „Středeční odpolední jízda okolo Prahy a Říčan v opravdu hustém provozu nebylo to, co od podobného výletu očekávám. Musím ale dodat, že jsem se nesetkal s žádným nepřátelským nebo nebezpečným chováním ze strany řidičů,“ shrnuje důvody jízdy po delší a často i horší cestě Miroslav Oros. Přesto se mu podařilo dojet přes Kolín, Kladruby, Přelouč a čtvrtý průjezdný bod v Moravanech v Pardubickém kraji až do Vysokého Mýta.

Pátek 24. července: Vysoké Mýto - Rýmařov

Předposlední etapa byla asi nejnáročnější. Miroslav Oros si chtěl vytvořit dobrou pozici, aby do cíle v Opavě dojel v čase pod 100 hodin. Tedy nejpozději do soboty 12.26 hodin.

Po překonání rovinatějších úseků podél Tiché Orlice přišly kopce česko-moravského pomezí, kde ústeckého borce zdržely také hrozící bouřky. Později odpoledne ale přesto dorazil do pátého průjezdného bodu v Šumperku a k překvapení všech, co ho sledovali on-line na internetu, vyrazil po 18. hodině dál. Se západem Slunce vystoupal dalších 450 výškových metrů po úpatí Jeseníků a už za tmy dojel do Rýmařova, kde přenocoval.

Sobota 25. července: Rýmařov - Opava

Na zbylých 62 kilometrů vyjel Miroslav Oros v půl sedmé ráno. Zvolil opět trať mimo hlavní dopravní tahy po jižní straně přehrady Slezská Harta. „Těšil jsem se, že trasa povede poslední den spíše z kopce. Více než 400 nastoupaných metrů ale už dost bolelo,“ připomíná. Do cíle přejezdu, ke kašně před radnicí v Opavě, dorazil ústecký koloběžkář přesně v půl dvanácté.

„Bylo to bezvadné prázdninové dobrodružství, které každému doporučuji. Nejde o nějaký velký extrém, jen je potřeba nastavit si hlavu na vytrvalostní režim a prostě jet. Sólová jízda má taky něco do sebe, člověk si při ní parádně vyčistí hlavu,“ shrnuje svůj výkon Miroslav Oros.