Děti milují pohádky. Magické vyprávění o Ježíškovi, který roznáší dárky, vytváří kouzlo Vánoc

ANO: Psaní dopisů Ježíškovi, čekání na světýlko či zvonění, které oznamuje, že přichází, to dělá pro menší děti Vánoce Vánocemi. Není to pro ně nic divného. Živí jsou pro ně i plyšáci a panenky, někdo má imaginárního kamaráda, se kterým si povídá. Legenda o děťátku, co nosí dary, je pro ně součástí pohádkového světa, který prožívají. V zázraku Štědrého večera se do pohádky propadají i rodiče.

NE: Když si hrajeme s dětmi na medvídka Pú, draka nebo na Hvězdné války, prožívají hru, jako by byla doopravdy, zároveň ale vědí, že je to hra. Jsou vnímavější k neviditelným a divným věcem než dospělí, ale nejsou hloupé. Velmi dobře rozliší spontánní hru od kulišárny, kterou na ně chystají rodiče. Ti místo, aby si hráli, jsou nervózní a ustaraní. Dítě s nimi drží basu asi tak jako zajatec s únoscem. Stockholmský syndrom.


Nahrává se anketa ...

Nevadí, když se kluci a holky dovědí, že dárky kupují rodiče

ANO: Děti nemají trapný pocit z toho, když se dovědí, že dárky nenosí Ježíšek. Klidně hrají hru dál pro své mladší sourozence. A když dospějí, předstírají Ježíška i pro své děti. Psychologové většinou tvrdí, že prozření přináší dětem i jisté uspokojení z toho, že jejich podezření se potvrdilo. V naší době se mluví o epidemii depresí. O depresi z Ježíška není nic známo.

NE: „Ty ještě věříš na Ježíška?“ Starší spolužáci se děcku vysmějí a uvrhnou ho do neřešitelné situace. A když přijde samo na to, že mu rodiče lžou, je to ještě horší. Když mi lžou v tomto, v čem jiném mi ještě zalhali? Zásadní důvěra ve svět se rozpadá. Proč by Ježíšek nosil dárky v obalech ze supermarketů? A proč by dával i ty, které nepotřebujeme?

Není to žádná lež. Dárky dáváme z lásky a Ježíšek je jejím symbolem

ANO: Nemusíme věřit křesťanství ani jiným náboženstvím, přes to nás pohltí kouzlo Vánoc. Lidé se chtějí k sobě chovat dobře, dávat si dárky, zapomenout na věčné plahočení za živobytím. Nesobecká láska je velice abstraktní pojem, je dobře, když je nějak zosobněna. Na Ježíška o Štědrém večeru nevěří jen děti, ale i dospělí a sdílejí to.

NE: Dospělí to možná sdílejí, děti nikoliv. Jsou to velmi přísní pozorovatelé. Maminka a tatínek na ně i na sebe jindy řvou a nyní jsou zjihlí. Jindy na ně nemají čas a teď jsou jaksi plni něhy. To je podezřelé. Kdyby nějaký Ježíšek existoval, dokázal by, aby vánoční nálada trvala celý rok. Děti chtějí dárky a sladkosti hned a rychle a ne nějakou přeslazenou atmosféru.

close info Zdroj: Deník zoom_in Vážení čtenáři, prosím, napište nám své příběhy a postřehy na adresu cernabila@denik.cz. Rádi je před Vánoci zveřejníme.

Je to zbytečně vypjatá debata. Rodiče lžou dětem dnes a denně v tisíci jiných věcech

ANO: Lež - nebo nebuďme tak hrubí, určitá interpretace zkušenosti - je základní výchovný prostředek. Dospělí se snaží dítě uchránit před nepříjemnostmi: „To není pravda, že jsem se do krve hádali, jen jsme si tak hráli“. Nebo ho manipulovat, kam chtějí: „Když nebudeš mít samé jedničky, půjdeš k lopatě a budeš třít bídu s nouzí“. „Neškrab se v nose, nebo ti to zůstane.“ Nepravda o Ježíškovi je na rozdíl od toho krásná a laskavá.

NE: Lidé by si nikdy neměli lhát. Ani dospělí, ani děti. Lidové přísloví o tom, že lež má krátké nohy, sice nejspíš neplatí v politice, ale v osobním životě ano. Lhář se vždy prozradí. Lži rodičů nechávají na dětech stopy. Nezáleží na tom, že si dospělý myslí, že to je milosrdná nebo magická lež. Lež zůstává lží i když je o Ježíškovi. (Mimochodem, historický Ježíš by ji odsoudil.)