Prý hledáte zajímavé kousky nábytku v různé fázi degradace, které pak renovujete. Jak je na tom plastový sedák židle, kterou jste objevili u popelnice cestou na rozhovor do Českého rozhlasu?
Eduard Herrmann (Matěj Coufal v době rozhovoru byl na dovolené): Ta ještě spinká. Bohužel. Docela nedávno se mi narodila dcera, takže teď na tyhle moje domácí projekty nemám vůbec čas. Dělali jsme s tou židlí nějakou zkoušku, podnož je připravená, ale ještě potřebuje dokončit. Takže zatím slouží dcerce. Se ženou jsme vyrobili hračky z papíru, abstraktní tvary, které jsme zavěsili na podnož a tu umístili nad postýlku našeho miminka.

Pořád tedy platí, že jste si domů novou židli nikdy nekoupil?
Platí. Našel jsem jich tolik, že s nimi dokonale vystačíme. Mám doma podobně rozdělané a na pracovním stole připravené další tři židle, které musím dodělat. Žena mě s tím pořád nahání, kdy už to bude. Vlastnoručně vyrobené věci jsou se mnou i s Matějem svázané. Raději je opravíme, než koupíme nové.

Ve spolupráci s hobbymarketem Hornbach vznikl projekt, kdy kutilům nabízíte detailní návod, jak si vyrobit tři různá svítidla z prefabrikovaných součástek. Proč právě osvětlení?
Nápad udělat lampu byl spontánní. Nestála za ním žádná racionální úvaha. Na úplném začátku jsme si s Matějem řekli, že by bylo skvělé zpracovat téma výroba svépomocí. Přemýšleli jsme, jak k němu přistoupit. V rámci Designbloku 2019 jsme představili návody DIY (do it yourself, tedy udělej si sám, pozn. red.), které nám připadaly zajímavé. A přidali jsme i náš věšák TeePee, jenž nikdy nebyl vystavený. Vytvořili jsme ho ze šesti dřevěných tyčí a smršťovacích bužírek už před šesti lety. Zároveň jsme tehdy uspořádali workshop, abychom si otestovali, jestli mají lidé chuť si sami podobný věšák vyrobit. Ohlas nás překvapil. Až pak jsme se rozhodli vytvořit svítidla. Oslovili jsme Hornbach, jim to taky přišlo skvělé.

Jak dlouho trvala cesta od nápadu k finálnímu řešení?
Bylo to na přeskáčku, zhruba tři měsíce. Musíme bohužel vždycky dělat několik projektů najednou. Stanovili jsme si mantinely – jednoduchý design, dostupný materiál, přiměřená pracnost a vyrobitelnost svépomocí za použití běžných nástrojů spolu s nízkými náklady. Nejdřív vznikla lampa Tension, kterou jsme virtuálně představili na loňském květnovém Maker Faire Prague. Tohle svítidlo, jehož výroba vyžaduje zkušenějšího kutila, lze navíc využít jak při čtení, tak při osvětlení celého pokoje. Pak jsme pokračovali dál. Vytvořili jsme další dvě světla, konstrukčně jednodušší. Svítidlo Lift je svou typologií dominantní lustr. Počet ramen nebo jeho výšku můžete uzpůsobit vlastním potřebám. Jeho konstrukce vychází z kombinace principu kladky a klasického lustru. Lampa Balance představuje rovnováhu mezi dřevěným ramenem a ocelovým profilem. Pohyb ve dvou osách umožňuje nastavit polohu světla přesně podle potřeby. Kompletní trojice byla k vidění na loňském Designbloku.

Máte přehled, jaké svítidlo nejvíc boduje?
Je to vyvážené. Možná nejvíc „wow efekt“ má lustr, protože je hodně velký, nejvíc poutá pozornost. Každému se ale líbí něco jiného. Chodí za námi lidé a říkají, že nejlepší je Balance nebo Tension. Každé svítidlo má ale svá pro a proti. Pár lidí nám poslalo i fotky, abychom viděli, co si podle našeho návodu vyrobili.

Lidé si musí z webu Hornbachu stáhnout zdarma pdf s návodem. Není to pro ně poněkud matoucí?
Pár lidí za námi přišlo, jestli si to nemohou raději celé koupit. Museli jsme vysvětlovat, že jde o návod zdarma, součástky si musí koupit sami. Chtěli jsme lidem umožnit proces tvorby, kdy musí investovat vlastní námahu. K věcem, které si vytvoříte vlastníma rukama, máte osobnější vztah než k těm, které si koupíte jako hotové, naservírované. Zajímá nás tvoření vztahu, hodnota věcí. Problémem je právě levný a rychlý nákup, který pak vzápětí vyměníte za něco jiného. DIY tyhle levné věci nahrazuje. Nejsou to sice dokonalé výrobky, ale když si je udělám sám, mám představu, jak je opravit, vylepšit. Zkuste vyrobit stůl, najednou se budete dívat na zručné truhláře úplně jinýma očima. Když si něco vyrábíte svépomocí, víc si promyslíte, co opravdu chcete a potřebujete.

Nečekali lidé krabici, v níž budou díly a návod, třeba ve stylu IKEA? Tam to nikoho nepřekvapí.
IKEA je taky způsob DIY, koupíte kit a pak ho doma sestavíte. Obtížnost je však minimální, jste jen montérem. My chceme nechat lidem nějakou míru vlastní aktivity – uřezat, přišroubovat. Zásah kutila by tu měl být větší. Nadto si myslíme, že jakkoli některé věci dělají v IKEA chytře a dobře, lepší je lokální výroba. Obývák v Česku přece vypadá jinak než v Indii. Lidé navíc berou nábytek z řetězců jako něco spotřebního, rychloobrátkového.

Přemýšlíte nad nějakým dalším projektem typu „udělej si sám, my ti pomůžeme“?
Docela často se na nás obraceli kutilové s dotazem, jestli si mohou koupit potřebné materiály pro svítidla přímo u nás. Když se tyhle požadavky začaly množit, začali jsme připravovat vlastní sestavy, kde materiál lidem trochu předpřipravíme. Kutil, který si objedná náš kit, bude využívat základní nástroje, ale nechceme, aby to byl jen šroubovák. Cílem je, aby taky přispěl svým dílem a naučil se něco nového. Kit s návodem představíme na letošním Designbloku. Aktuálně řešíme detaily, praktické věci. Chceme, aby balíček byl skladný a snadno jsme ho mohli posílat. Už není třeba, aby všechny komponenty byly jen z Hornbachu. Díky tomu se nám otevírají širší mantinely a možnosti.

V brněnské Jurkovičově vile probíhá do konce března příštího roku vaše výstava Design in you. Představujete návštěvníkům nějaké další návrhy z oblasti DIY?
Uvidíte tu některé naše nedodělané věci, experimenty s materiálem, které zatím nemají žádný výsledek. Například náš pokus, jak udělat návod, který by uživatele podnítil k vlastní tvorbě. Zamýšleli jsme se nad tím, jestli bychom dokázali vytvořit systém, který by vás vedl k tomu, udělat cokoli s dobrým výsledkem. A je jedno, co by to bylo. Dál nebudu prozrazovat. Člověk k tomu musí využít jen vlastní ruce a domácí troubu. Výsledek naší snahy uvidí návštěvníci výstavy.

Co dalšího kromě tajemného návodu lidé na výstavě uvidí?
Posunuli jsme dál projekt lampy Tension, představujeme jednodušší variantu třeba pro transport a hlavně výrobu. Pak je tam plakát, který si můžete nalepit na stěnu nebo si z něj vystřihnout a složit stínidlo. Taky možná bude součástí našich kitů.

Máte za sebou spoustu dalších zajímavých projektů. Leckdo si vybaví neobvyklý věšák Spaghetti z ohýbaných kovových trubek, které tvoří klikyháky ve vzduchu. Pokračuje spolupráce s Master & Master?
Původně to dokonce měla být kresba ve vzduchu. Věšák, který zároveň poslouží k pověšení saka přes ohyb, aby se nepokrčilo. Jenže šmodrchanec na samém vrcholu, který jsme si ve studiu naskicovali, bylo ve skutečnosti velmi obtížné vyrobit. Dlouho jsme si lámali hlavu, jak z těch trubek vyrobit klikyhák. Nástroj ohýbání jsme se snažili využít na maximum a nakonec jsme došli k tomuto tvaru. S kluky z Master & Master děláme na dalším věšáku. Tentokrát půjde o závěsný, který není z trubky, ale z drátu.

Využili jste technologie ohýbání trubek ještě jinde?
Zkušenosti z každého projektu se postupně nabalují. Technologie ohýbání jsme využili u lavičky ve Štrasburku. Město si objednalo objekt do veřejného prostoru jako součást evropské spolupráce s top designéry členských zemí Evropské unie. Zadáním bylo téma Evropa, navrhli jsme proto sezení ve veřejném prostoru, které bude spojovat lidi. Často si intuitivně sedají na schody a povídají, tuhle atmosféru jsme chtěli do projektu zakomponovat. Spolupracovali jsme se stejnou firmou jako v případě věšáků.

Na pražské náplavce stojí odpadkové koše, které vznikly díky vaší zakázce pro věhlasnou mmcité. Tahle zakázka prý stála za vznikem vašeho designérského dua.
Na UMPRUM jsme s Matějem byli uvrženi do projektu: Navrhněte mobiliář pro Prahu. Šlo o ateliérovou studii, vyhráli jsme a od té doby, konkrétně od roku 2014, se datuje naše spolupráce. Oba jsme z Brna, ale poznali jsme se až na vysoké škole. Dali bychom se ale dohromady asi tak či onak. Pro mmcité jsme vytvořili ještě lavičky Vltau a Satellite nebo variabilní posezení Pixel z odpadních kusů dřeva.

V dubnu letošního roku jste se stali Grand designéry roku 2020. Trošku se zapomíná, že kromě projektu DIY bylo oceněno také svítidlo Capsule pro Lucis a skříňka Roletta pro FUTORO. Rýsuje se další spolupráce?
Každá značka je jiná a forma spolupráce taky. S FUTURO diskutujeme o dalším projektu. Jsou to podobní nadšenci jako my nebo jako kluci z Master & Master. Snaží se vyrábět opravdu unikátní nábytek. Mistrovské kusy, z řemeslného hlediska jsou geniální a cena tomu odpovídá. Klientelu mají v zahraničí. Nás i je baví experimentování s novými materiály či technologiemi. Bude to jízda. S Lucis jsme vyladěni na vzájemné společné, velmi přátelské vlně. Posílali jsme jim další návrhy. Capsule se líbí architektům. Prodejnost zatím není nijak závratná, ale majitel nás ujistil, že u nových svítidel to bývá normální a trvá třeba pět let, než je zákazníci třeba i díky projektům, kde je využívají designéři či architekti, zaregistrují.

Jste pořád v běhu. Společně s Matějem trávíte hodně času. Co děláte, když přijde ponorka?
Ponorce se vyhnout nedá. Důležité je všechno si vyříkat. Nevzdávat to a jít dál.

Hraje Matěj pořád se svou kapelou?
Ano, a chystají se dokonce vypustit do světa album.

Eduard Herrmann (30)

Spolupráce Eduarda Herrmanna a Matěje Coufala (30) začala už během studia na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v roce 2014. Mladí designéři navrhují nejen běžné věci každodenního života jako věšáky, lampy, police, stolky a židle, ale například i kompletní informační systémy měst.

Udivující je nesmírně široký záběr činností vizionářského dua, a to nejen v oblasti produktovém designu. Pozornost poutají jejich úspěšné spolupráce se známými výrobci i vlastní projekty včetně výstav.

Dokladem jejich talentu a invence je také množství ocenění ze soutěží Czech Grand Design, ELLE Decoration International Award, mezinárodní BIG SEE Award nebo Red Dot Award.