Pro vzdělanou a uměnímilovnou Gretu měl být sňatek s Fritzem, kterého znala od dětství, začátkem nové životní etapy po té méně šťastné, kterou prožila v předchozím nevydařeném manželství. Pozemek o rozloze dvou tisíc metrů čtverečních na jižním svahu Černých Polí dostala jako svatební dar od svého otce Alfreda Löw-Beera.

Grete i Fritz pocházeli z židovských německých rodin průmyslníků a obchodníků. Löw-Beerovi vlastnili a provozovali na Moravě řadu textilních továren, cukrovarů a cementáren. Tugendhatovi byli zase spolumajiteli brněnských vlnařských továren. Fritz Tugendhat chtěl původně studovat medicínu, na textilní výrobě ho ale víc než obchod zajímala technika a navrhování kvalitních látek.

Nastávající manželé oslovili německého architekta ještě před svým sňatkem. Greta znala jeho nekonvenční stavby z dob, kdy s prvním mužem Hansem Weissem žila v Berlíně. „Velice jsem si přála mít moderní prostorný dům s jasnými a jednoduchými tvary. Můj muž se přímo děsil pokojů plných figurek a deček, jak je znal z dětství,“ uvádí ve svých vzpomínkách.


Za vysněný dům zaplatili miliony

Ludwig Mies van der Rohe přijel do Brna v září 1928, nadchly ho možnosti, které nabízela stavební parcela s nádherným výhledem na panorama moravské metropole, a jistě také nelimitovaný rozpočet. Hotový projekt představil Tugendhatovým už o tři měsíce později. Zatímco v zahraničí sklízela brněnská vila chválu, na domácí půdě jí kritici v čase hospodářské krize vyčítali nabubřelost, zbytečnou rozlehlost i použité luxusní materiály, jakými je třeba stěna z marockého onyxu.

Löw-Beerovi za vysněný dům své dcery zaplatili zhruba osm milionů československých korun, v té době si přitom majetní lidé stavěli vily za částky nesrovnatelně nižší – kolem 250 tisíc korun. Dobové snímky ukazují spokojený rodinný život mladého páru, k dcerce z prvního manželství Hanně přibyli synové Ernst a Herbert. Šťastné roky však skončily s příchodem nacistů, kteří dům jakožto židovský majetek zabavili.

Za okupace ho využíval ředitel Klöckner-Werke Walter Messerschmidt a sloužila také jako konstrukční kancelář továrny na výrobu leteckých motorů Flugmotorenwerke Ostmark. Po osvobození se ve vile usadila na krátký čas ruská armáda, která objekt značně zdevastovala. Až od roku 1963 byla vila památkově chráněna, první rekonstrukce se dočkala v osmdesátých letech minulého století. V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Greta s Fritzem a dětmi se v roce 1938 zachránili útěkem do Venezuely, kde se narodily dcery Ruth a následně Daniela, po válce se rodina usadila ve švýcarském St. Gallenu. Fritz v roce 1958 zemřel, Greta svůj milovaný dům navštívila dvakrát na konci šedesátých let a zasazovala se společně s brněnským architektem Františkem Kalivodou o jeho obnovu.

Pomoc dokonce přislíbil také Mies van der Rohe, který však v roce 1969 umírá. O pouhý rok později ukončila život Grety Tugendhatové dopravní nehoda. Její přání, aby se vila vrátila do původního stavu a sloužila veřejnosti jako učebnice moderní architektury, se splnilo až po velkorysé a pečlivé památkové obnově o čtyřicet let později.

Jak vypadala samotná stavba?

Ludwig Mies van der Rohe ve svém návrhu vycházel z koncepce německého výstavního pavilonu navrženého pro mezinárodní výstavu v Barceloně, konané v roce 1929. Projekt upravil pro konkrétní potřeby brněnských investorů. Třípodlažní vilu usadil ve svahu a orientoval hlavními obytnými prostory na jihozápad do zahrady. Poprvé v historii byla u stavby rodinného domu použita nosná ocelová konstrukce, která umožnila libovolné nakládání s vnitřním prostorem a velkorysé prosklení fasády.

Výsledkem byl volně plynoucí prostor hlavní obytné haly a její prolínání se zahradou díky rozměrným oknům, která je možné celá zapustit do podlahy. Součástí důmyslného technické zařízení je také vzduchotechnika, která zajišťuje čištění vzduchu a jeho osvěžování mořskou solí. Stavba byla zahájena v červnu 1929 a během jednoho a půl roku společně se zahradou dokončena.