Víte, co vyžadují pokojovky v horkých letních dnech? V prvé řadě přiměřenou zálivku. Zapomenout nesmíte samozřejmě na přísun živin. Stejně jako na záhoně také v nádobách rostliny potřebují trojici základních prvků – dusík, fosfor a draslík. Spolu s nimi také další látky, jako je například železo, hořčík, měď nebo zinek.

Je důležité zvolit správné množství a také vhodný poměr všech prvků. Hnojiva, která podporují vyzrávání plodů a vybarvení květů, jsou namíchána převážně na bázi draslíku. Nárůst listové hmoty podporuje zase vyšší podíl dusíku.

Životně důležitá je však v horkých letních dnech častější zálivka, protože se voda z květináčů vypařuje rychleji. Je jen na vás, jestli zůstanete u tradičního postupu konví shora, nebo vyzkoušíte přísun vody zdola.

„Všechny rostliny, od sukulentů až po kapradiny, vyžadují úplné nasáknutí zeminy. Rozdíl by neměl být v tom, jak často se zalévá, ale jak důkladně,“ zdůrazňuje však Tereza Zacharov z e-shopu Pokojovky.co.

Kdy je zalito?

Pokud jste milovníci klasiky, kdy se voda leje přímo shora do květináče, nestačí jen osvěžení „čůrkem“, protože v tomto případě většinou proteče substrátem rovnou do podmisky, aniž by se dostala k většině kořenů. Je potřebné, aby voda zaplnila celý povrch substrátu, a měla tak možnost navlhčit veškerou zeminu v květináči. Nezapomeňte, že po dvaceti minutách byste měli tekutinu, která zůstala v nádobce pod květináčem, vylít.

Nejjednodušším způsobem kontroly je strčit prst do zeminy asi na tři centimetry. Pokud cítíte na prstu vlhkost, se zálivkou ještě počkejte, dokud nebude zemina suchá.

Výhodou tohoto způsobu zalévání je, že s rostlinami nemusíte manipulovat. Ideální je přísun vody konvičkou s úzkou dlouhou hubicí, protože se tak lépe zaleje celý povrch zeminy.

Druhým, podstatně méně využívaným způsobem je zalévání zdola. Pomocníkem se stane třeba kyblík, do kterého den před zaléváním napustíte vodu, aby odstála. Pak už jen vezmete květináč s rostlinou a postavíte ho do vody tak, aby její hladina byla níž než okraj květináče.

A jak poznáte, že je pořádně zalito? Voda se postupně dostává drenážním otvorem do nádoby a zemina ji postupně nasává. Jakmile je horní povrch substrátu vlhký, máte hotovo. „Díky tomuto způsobu zalévání máte plnou kontrolu nad tím, jestli se voda dostala do celého objemu květníku. Zabere sice víc času než běžná zálivka shora, ale vyplatí se, protože rostlina je mnohem lépe zásobena vodou,“ říká Tereza Zacharov.

Navíc ušetříte vodu, protože v jedné nádobě rovnou zalejete všechny kytky. Aby tento způsob zálivky lépe fungoval, neměla by však v květináči být příliš vysoká drenážní vrstva. Protože jinak se přes ni vláha nedostane. „Rostliny, které nemají rády vodu na listech, jako jsou třeba begonie nebo africké fialky, zasaďte bez spodní vrstvy keramzitu a volte právě zálivku spodem,“ radí Tereza.

Ať už zvolíte zálivku shora, či prostřednictvím další nádoby, dávejte pozor na přelití. Rostlina by tak či tak neměla stát ve vodě déle než třicet minut. Především v létě, kdy jsou rostlinky skutečně hodně žíznivé, doporučují zahradnice z e-shopu Pokojovky.co dvoufázovou zálivku. Jak na ni? Přelejte celý substrát vodou, pár minut počkejte, ať má přebytečná voda čas vytéct ven, podmisku slejte a rostlinku polejte ještě jednou. Zbylou vodu opět z misky pod květináčem vylejte.

Co dělat, když to s péčí, přesněji s přídělem vláhy, přeženete? Přelitá rostlina se ohlašuje žlutými listy a setrvale mokrým substrátem. Přesuňte ji na světlejší místo, aby zemina co nejrychleji vyschla. Pokud to nepomůže, přesaďte kytku do nového, suchého substrátu, zbavte ji však předtím uhnilých kořenů. Dopřejte jí ozdravný týdenní pobyt na teplém stanovišti bez přímého slunce a bez zálivky. A napříště příděl vláhy uzpůsobte reálné potřebě pokojovky.

Jak však poznáte, že váš kaktus, monstera nebo fíkus opravdu potřebují zálivku? V prvé řadě záleží na tom, o jakou pokojovou rostlinu jde. Jiný příděl vláhy vyžaduje vlhkomilná kapradina a jiný dracéna. Zjednodušeným vodítkem může být kvalita listů. Čím jsou tvrdší a dužinatější, tím bude čas mezi zálivkami delší. Naopak křehčí lístky vaší pokojovky naznačují častější přísun vláhy.

Dalším vodítkem může být velikost listů i samotné rostliny, úměrně s nimi roste také žízeň. Pokud máte doma sucho, musíte zalévat častěji. Platí také, že čím více světla a tepla kytka má, tím rychleji půda vyschne.

Pokud pěstujete vlhkomilné krásky, jakými jsou kapradiny, maranty, kalathey, asparágusy nebo begonie, udržujte zeminu stále mírně vlhkou. Rostlina rozhodně nesmí stát ve vodě, ale substrát by neměl úplně vyschnout. U kaktusů a sukulentů je zálivka nutná, až když je zemina úplně suchá. „Konvičku vezměte do ruky ve chvíli, kdy vám kaktusy vizuálně, svým svraštěním, dávají vědět, že potřebují vláhu,“ radí Tereza Zacharov.

Ve zbylých případech, což je většina pokojových rostlin, jako jsou fíkusy, monstery, piley, šplhavnice nebo dracény, by měla svrchní část zeminy před další zálivkou proschnout. Nejjednodušším způsobem kontroly je strčit prst do zeminy asi na tři centimetry. Pokud cítíte na prstu vlhkost, se zálivkou ještě počkejte, dokud nebude zemina suchá.

Co s nimi během dovolené

Při delším prázdninovém pobytu mimo domov je nejlepší svěřit kytičky do péče přátel, kteří mají zkušenosti s pěstováním vlastních pokojovek, a přidat důkladnou instruktáž. I tak počítejte se ztrátami, jejichž příčinou bývá paradoxně nikoli nedostatek, nýbrž nadbytek péče – už zmiňované přelití rostlin. Některým pěstitelům se osvědčilo před odjezdem na cesty rostliny vysprchovat.

Pokud pěstujete vlhkomilné krásky, jakými jsou kapradiny, maranty, kalathey, asparágusy nebo begonie, udržujte zeminu stále mírně vlhkou.

Pokud to dispozice obytného prostoru umožňuje, je dobré přesunout rostliny z parapetů či míst vystavených slunečnímu svitu do stínu, třeba na kuchyňskou linku či jídelní stůl. V blízkosti můžete rozmístit i samostatné nádoby s vodou, aby zůstala vlhkost v bytě vyšší. Rostliny si dokážou natáhnout potřebnou vláhu i z okolního vzduchu. Povrch substrátu lze zakrýt například oblázky nebo vlhkým kůrovým mulčem, abyste zabránili rychlému odpařování vody.

Dobré je před odjezdem orosit listy. Už víte, že usazení květináče do nádoby s vodou na delší dobu není tím správným řešením. Zahubí vaše kytky spolehlivěji než suchá zemina.

Na trhu se stále rozšiřuje nabídka kapkových zavlažovacích systémů. Tohoto pomocníka oceníte, pokud pěstujete rostliny, které jsou náročnější na pravidelnou péči, a pobýváte často mimo domov. Klasikou jsou samozavlažovací květináče. Vyzkoušet lze také zavlažovací textilie, které využívají principu vzlínání vody ze zásobníku k rostlině. Stačí na část textilie postavit nádobu s rostlinkou a druhý konec vložit třeba do kyblíku s vodou.

Mnoha pěstitelům se osvědčilo použití lněného knotu. Dáte jeden jeho konec do nádoby s vodou a druhý zastrčíte do substrátu v květináči. Jen nezapomeňte, že nádoba s vodou musí být umístěna výš než květináč.

Pohledným pomocníkem se mohou stát skleněné koule. Naplníte je vodou a zapíchnete do zeminy. Gelové kuličky zvládnou nasát velké množství vody, kterou postupně uvolňují. Využívají se sice především jako zdroj vláhy pro řezané květiny, pokud je smícháte se substrátem a do téhle směsi přesadíte pokojovky, zvládnou vaši delší nepřítomnost bez úhony. Jen před odjezdem květináč pořádně zalejte, aby kuličky natáhly co nejvíc vody.

Stejně tak lze využít také hydrogel, který se prodává ve formě prášku či krystalků.

Proč ta růže uvadá?

Pokud je to možné, květiny určené do vázy trhejte nebo řežte brzy ráno. K tomu, abyste se doma co nejdéle těšili krásou kytice kopretin, růží, lilií, gerber nebo frézií, nestačí dát do vázy čistou vodu. V prvé řadě se postarejte o stonek. Než půjdou květiny do vody, musíte ho zkrátit. Rána se hodně rychle zaceluje, a tím se uzavírá přístup rostliny k vodě. Řez byste samozřejmě měli dělat ostrým nožíkem pod tekoucí vodou.

Pro většinu kytek bude správnou volbou šikmý řez, protože zvětší plochu, jejímž prostřednictvím se dostane voda a živiny k rostlině. U karafiátů však není na místě řezat přes kolénka na stonku. Až budete příští rok na jaře dělat kytici z tulipánů či narcisů, použijte rovný řez. Stejná rada platí pro všechny cibulnaté květiny s měkkým stonkem, jako jsou také třeba kaly.

Než květiny vložíte do vázy, je vhodné ji vydesinfikovat. Nejdřív nechte kytky pořádně napít, ve vodě bude stát skoro celý stonek zhruba hodinu, pak by měla hladina sahat už jen zhruba do poloviny stonku. Zvlášť pečlivé hospodyňky kohoutkovou vodu převařují a po vychladnutí ještě slejí, aby ji zabavily usazenin. Vodu můžete nahradit kuličkami z hydrogelu. Nechte je nabobtnat ve vodě, pak vložte do nádoby a přidejte kytky.

Zhoubou, která stojí za předčasným vadnutím nádherných řezaných kytek, jsou bakterie. Pokud nebudete měnit vodu každý den, rychle se objeví na konci stonků jemný sliz, který signalizuje, že bakterie už začaly svou záškodnickou misi. Zároveň s pravidelnou výměnou vody byste měli o trošku zkrátit stonky kytice.

Pomocníkem, díky němuž zabráníte zahnívání a dodáte svým růžím nebo cíniím živiny, jsou sáčky s výživou. Koupíte je v každém květinářství či zahradnictví. Najdete výrobky s univerzálním použitím i speciální pytlíčky, určené pro jeden druh rostliny. Traduje se, že stejně blahodárně působí i rozpuštěná kostka cukru.

A poslední rada – kytkám ve váze nesvědčí místo na přímém slunci ani v průvanu. Líbit se jim nebude v blízkosti ovoce, to totiž při dozrávání vylučuje etylen, který způsobuje rychlejší odkvétání.

Šup s nimi ven

Víte, kterým pokojovkám prospěje letní pobyt na balkoně, dvorku nebo terase? Zatímco oleandry i kamélie snesou krátkodobý pokles teploty, a můžete je proto přemístit na venkovní stanoviště už koncem dubna, u většiny rostlin je třeba vyčkat, až nebudou hrozit ranní mrazíky, tedy do druhé poloviny května. Konec sezony ohlásí pokles denních teplot pod deset stupňů.

Přímým slunečním paprskům můžete vystavit palmy, aloe, kaktusy, citrusy, agáve, durmany, olivovníky, vavříny, rozmarýny i juky. Přesun ze zázemí bytu do venkovního prostoru i tak provádějte šetrně a postupně, aby si rostliny zvykly na sluneční svit. Polostín vyhovuje většině kytek, ocení ho fíkusy, ibišky, dracény, voděnky a také vánoční kaktusy. Stanoviště ve stínu vyberte pro kapradiny, bramboříky, břečťany a azalky. V bezpečí interiéru nechte africké fialky či anturie.

Při letnění prospěje pokojovkám deštík, pozor však na prudké bouřky doprovázené větrem a někdy kroupami.

Pokojovky od jara do zimy

Pěstitelské začátky mohou být těžké. Své o tom ví Aneta Vachová, Tereza Zacharov a Zuzana Štefanides. Před čtyřmi lety se rozhodly své zkušenosti a znalosti s pěstováním pokojovek předávat dál. Založily e-shop, prodávají kytky jak pro začátečníky, tak zajímavé exempláře pro zkušené pěstitele. Píší zelený blog, pořádají workshopy a vydaly už druhou knihu, která radí, jak se starat o pokojovky v průběhu čtyř ročních období.

Dozvíte se kromě jiného, jak jednoduše namnožit každou vaši pokojovou krásku, proč měřit světlo a co dělat, když ho v pokoji je málo, i co si počít s plísní, houbami a dalšími zelenými problémy.

Více informací najdete na www.pokojovky.co.