„Byl jsem s klukama na stadionu. Nic hezčího jsem v životě neviděl. Už jsme se jich nemohli dočkat,“ líčil atmosféru pondělního dne fanoušek který si říkal Majkl.

Jen co odpověděl, utíkal rychle k tisícihlavému davu. Před ním, pod hlavní tribunou právě přišli po dlouhé cestě rozradostnění hráči.

„Prvoligoví, už jsme zase prvoligoví,“ křičel v první řadě „rozstleskávač Radek Sňozík. Vedle něj ikona týmu Dalibor Slezák mával vlajkou v klubových barvách.

„Je to nejkrásnější rok kariéry i obrovské zadostiučinění. Hraju pro lidi, mají mě tu rádi a já zase je,“ rozplýval se při krátkém odpočinku od fandů vršovický gólman Sňozík.

Zelenobílý dav střídal jeden chorál za druhým. Vyhlašoval přitom jednotlivé hráče. S fanoušky se radoval i kouč Zbyněk Busta. V otevřených stáncích se čepovalo pivo, rozsvěceli se i zapomenuté olomoucké světlice.

„Přišel jsem sem pomoct zachránit druhou ligu a místo toho se povedlo mnohem víc. Ty oslavy jsou nádherné. Už jsem ani nedoufal, že se ve své kariéře něčeho takového dožiju,“ přiznal veterán vršovického celku Karel Rada.

Ve dvě hodiny ráno se hráči přesunuli z ochozu do útrob stadionu, kde se trochu vzpamatovali z bouřlivých oslav, a vyrazili do ranní Prahy. Noc pro ně teprve začínala. Stejně jako pro mnoho fandů v zelenobílých kombinacích.