Z šatny „jeho“ týmu už se ozýval radostný křik, ale on dál trpělivě odpovídal na otázky novinářů.

„Nyní cítíme hlavně velkou úlevu. Jsme šťastni, ale zároveň obrovsky unaveni,“ říkal stoper vršovického celku.

Podle našich informací s sebou ani nemáte potřebné „atributy“ k postupové oslavě?

To je pravda, nic jsme spolu nevezli, nic jsme neplánovali. Soustředili jsme se hlavně na utkání v Olomouci. Ale určitě něco po cestě proběhne.

Vraťme se k rozhodujícímu zápasu v Olomouci. Kdy se podle vás lámal chléb?

Musím říct, že celé utkání jsme hráli výborně. Rozhodli jsme ho asi rychlým gólem. Domácí jsme pak prakticky k ničemu nepustili.

Zněly tak i pokyny od trenéra Busty, abyste se do domácích pustili aktivně hned od začátku utkání?

Spíš jsme hrozně moc chtěli a naproti nám šlo i štěstí. Myslím hlavně u toho prvního gólu se míč různě odrážel a Vláďa Bálek ho dorážel do prázdné branky.

Po vaší druhé brance začaly „demolice“ olomouckého stadionu. Když jste skočil s fanoušky na zábradlí, které se posléze prolomilo…

Bylo to v euforii. A prostě nevydrželo železo.

Po tomto incidentu rozhodčí ukončil poločas. Probírali jste nějak ten moment v kabině o přestávce?

Vůbec. Spíš jsme si říkali věci ke hře. Nechtěli jsme nijak zaspat úvod druhé půle. Což se povedlo.

Třetí branka přišla po čtyřech minutách druhé půle…

A dost nás uklidnila. Kdyby to bylo o dvě branky a domácí by dali kontaktní gól, mohly ještě přijít v závěru nervy.

Jak bude podle vás probíhat poslední domácí zápas proti Žižkovu?

Hlavně si ho budeme chtít pořádně užít.

Už víte, jak budou probíhat oslavy v ďolíčku?

Tak to v tuto chvíli vážně netuším. Na takové věci se budete asi muset zeptat někoho jiného (smích) .