Projekt Škody 1000 MB byl jedním z nejdůležitějších v historii mladoboleslavského výrobce automobilů. Zejména to platí o období socialismu. Jednak se díky němu přešlo od automobilů s rámovou konstrukcí k samonosným karosériím a jednak se změnila koncepce pohohu. Od tohoto vozu měly automobily Škoda na dlouhá následující desetiletí motor vzadu a pohon zadních kol.

Přestože vznik kombi u vozů s tímto technickým řešením je technicky velmi složitý, v Mladé Boleslavi se o něj na počátku šedesátých let  pokusili. A v únoru 1963 byl připraven prototyp modelu Škoda typ 990 "Hajaja".

Jeho současné i dobové snímky si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

Zde už je určitě třeba vysvětlit toto speciální jméno. Někteří si možná vzpomenou, že se jedná o skřítka, jehož pohádky právě v té době vyprávěl herec Vlastimil Brodský. Později se toto označení ujalo pro jakýsi rozhlasový večerníček, který rodičům pomáhal v přípravě dětí k uložení ke spánku, tedy do polohy vleže.

Jelikož bylo zapotřebí, aby nad motorem vznikl ještě dostatečně velký zavazadlový prostor, umístili konstruktéři litrový čtyřválec pod podlahu kufru naležato. Hlava válců směřovala do levé části vozu.

Díky tomu pak se nad podlážkou nacházel volný prostor vysoký nejméně 55 a nejvíce 65 centimetrů. Po sklopení zadních opěradel bylo možné v interiéru převážet předměty s délkou až sto šedesát centimetrů.

Pro stavbu tohoto unikátního vozu byl zvolen celkem 34. prototyp z první padesátikusové série takzvaného Nového osobního vozu, jak se v terminologii úředníků budoucí Škoda 1000 MB označovala.

Kufr na každém konci auta

Auto měřilo na délku 4150 milimetrů, šířka dosahovala 1620 a výška 1400 mm. Do zavazadlového prostoru byl přístup po zvednutí pátých dveří, které se zajišťovaly kovovu vzpěrou.

Zajímavostí je, že toto auto, stejně jako některé současné elektromobily, mělo vlastně zavazadlové prostory dva. Ten druhý se nacházel pod přední kapotou.

Moc těžký náklad se do nich ovšem uložit nedal. Celková užitečná hmotnost byla 380 kilogramů, ovšem při obsazení čtyřmi osobami (každý s hmotností 75 kilogramů) už by bylo možné legálně převážet jen 80 kilogramů.

Auto podstoupilo řadu zkoušek a testů. Na jaře roku 1963 také ujelo 7000 kilometrů v reálném provozu, přičemž spotřeba činila 7,6 litru na sto kilometrů při svižné průměrné rychlosti 76 kilometrů v hodině.

Motor s výkonem 42 koňských sil byl schopen vozu udělit nejvyšší rychlost 115 kilometrů v hodině.

Nakonec se kombi nevyrábělo. Důvodem k zamítnutí sériové produkce byl složitý servisní přístup k motoru a zejména jeho problematické chlazení. Zatímco většina konkurentů, kteří tehdy také montovali motory do zadní partie vozu volila chlazení vzduchem, ve Škodovce prosazovali kapalinové. "Hajaja" je tedy jednou z rarit ve sbírkách muzea Škody Auto v Mladé Boleslavi.

Kromě sedanu 1000 MB, jehož se v letech 1964-69 vyrobilo přes 440 tisíc kusů, se zákazníkům nabízelo ještě dvoudveřové kupé MBX. To bylo ale velmi exkluzivní záležitostí. Světlo světa jich spatřilo jen 2 517 kusů.