Ano, zní to neuvěřitelně, ale na výhru v derby čekáš už pět trudných let. A že to pro tebe byla, sparťanský fanoušku, pětiletka hrůzy. Stačí vyslovit neblahé jméno „Stramaccioni“, které onu bídu odstartovalo, a tví rudí souvěrci blednou, zmocňuje se jich děs a do ochraptění křičí ze spánku.

Slávistický útočník Stanislav Tecl se raduje z gólu v derby proti Spartě (2:0).
Slavia ukázala: Sparta na nás nemá. O titulu je (asi) jasno

Kletba štramáckého Itala od té doby visí nad letenským stadionem stejně neodbytně, jako kdysi nad Egyptem biblický hněv Hospodinův. Trenéři, hráči i koncepce se střídají rychleji než ministři zdravotnictví, ovšem na Slavii to jaksi stále nestačí.

Fotbalový osud je dokonce ještě krutější než starozákonní Bůh, který přitom také nebyl právě vzorem mírnosti. Na hříšné Egypťany ale vyslal jen deset ran, zatímco ty, nevinný sparťanský fanoušku, jsi včera vytrpěl už ránu třináctou. Ano, tolikrát v řadě hoši v rudých dresech nezvítězili nad sešívanými popularizátory čínského byznysu. Třináctkrát!

Utkání čtvrtfinále Evropské ligy mezi Arsenalem a Slavií
Boj o koeficient. Českým klubům hrozí pád, Slavia ještě nedohnala Spartu

Možná si teď říkáš, že je v tom číselná symbolika. Kojíš se nadějí, že po třinácti zápasech hubených přijde třináct derby tučných. Věříš, že s trenérem Vrbou se teď na Letné konečně něco (trvaleji) zlepší. Věř, milý fanoušku, věř. Už dlouho ti ostatně nic jiného nezbývá.