Kdyby ministři nebyli hluší a naslouchali například primáři Strakovi z Nemocnice Sokolov a nebagatelizovali jeho slova o selekci pacientů, pro něž už zkrátka není dostatek lůžek intenzivní péče s plicní ventilací, mohlo se k radikálním opatřením přistoupit dříve, preventivně.

Imunolog Václav Hořejší mi včera řekl: „My bychom se neměli blížit lockdownu, ale konečně ho uskutečnit. I kdyby tu žádné nové varianty viru nebyly, situace v nemocnicích je kritická a za dva týdny bude ještě horší. Kdybychom přistoupili k uzamčení společnosti, které by se podobalo tomu wu-chanskému, kdy lidé nemohou chodit ani do práce, nepochybně by to pomohlo. Avšak to se určitě nestane, vláda se bojí nějaké vzpoury.“

Vzápětí ovšem dodal, že k tomu nemuselo dojít, kdyby se poctivě a masivně testovalo, ve firmách, ve školách, všude. A dbalo na to, aby pozitivní jedinci a jejich kontakty okamžitě nastoupili do karantény. Právě kvůli tomu, že vláda nebyla schopna tento postup s patřičnými finančními kompenzacemi a také přísnými pokutami zařídit, musí teď uvažovat o dalším nouzovém stavu a úplném zadrátování obyvatel v jejich domovech.

Z medicínského hlediska je to zjevně nutné, z politického jde o neuvěřitelné selhání, jemuž šlo promyšlenou strategií předejít. Seniorka Charlotta Špačková z Jablonce nad Nisou popsala svoji neúspěšnou snahu zapsat se do očkovacího registru a na závěr uvedla: „Zažila jsem totalitní stát, který vládl všemu. Teď zažívám vládu, která nevládne vůbec.“ K tomu není co dodat.