Okamžitě ho odvezli do nemocnice, kde byl operován. Vše dopadlo výborně, už leží na standardním pokoji a o víkendu bude propuštěn do domácí péče.
Jeho mluvčí Jiří Ovčáček i kancléř Vratislav Mynář průběžně informovali o vývoji situace a prezidentově pooperačním stavu.
Přesně tak by to mělo být. Hlava státu reprezentuje zemi navenek, sjednává mezinárodní smlouvy, je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje soudce a po volbách má rozhodující slovo při výběru premiéra. Občané mají právo vědět, v jaké je prezident kondici.
Bohužel v minulosti byly zprávy o Zemanově zdravotním stavu spíš zdrojem posměchu, údivu nebo odsudku.
To například v okamžiku, kdy tvrdil, že plíce má naprosto čisté právě proto, že kouří. Nebo že denně vypije „pět šest skleniček vína a skleniček slivovice tak dvě až tři“. Za vrchol alibismu pak veřejnost považovala, když tehdejší ministr zdravotnictví Martin Holcát zcela vážně uvedl, že podle něj to „extrémní přísun není“. K politickému folklóru patří Zemanova proslulá viróza u korunovačních klenotů.
Jsem přitom daleka tvrzení, že kvalitu politika lze měřit počtem vypitých decinek nebo vykouřených cigaret. Takový Churchill by se v tom případě umístil na spodních příčkách žebříčku.
Jenže u prezidenta se tak nějak předpokládá, že bude lidu obecnému a dítkám školou povinným vzorem. Český prezident jim takto posloužit nemůže.
Jakkoli poslední Zemanův úraz pravděpodobně souvisí s necitlivostí jeho dolních končetin, půlka národa si stejně bude myslet, že za to může alkohol. A to je ostuda.