Opozice, až na výjimky, necupovala vládě chlupy za každou cenu. A ministři, místo aby ukazovali své protivníky jako zloděje a ničemy, byli ochotni přiznat chyby. Na poselství: „Podruhé už nevypneme všechno“ se obě strany vzácně shodly.

Ne, poslanci neprodělali nějakou lehkou infekci, která je změnila k nepoznání. Příště už zas budou cucky lítat. Jde o to, že vůči viru a hlavně vůči občanům cítí ještě pokoru.

Budoucnost té naší Evropy za pětačtyřicet tisíc korun

Fakta jsou očividná: Infekce opadává. Nemocnice, zdravotníci a hasiči obstáli. Počet fatálních případů je nízký a zdá se jisté, že nikdo nezemřel bez pomoci či zbytečně.

Překrucovat tenhle úspěch, to by teď působilo před zraky všech, kdo ho zažili, nechutně. Připomínání chyb, a že byly, a jaké, se jeví spíš jako snaha přispět do budoucna. A ti, kdo je udělali, vědomi si celkového vítězství, se je nestydí přiznat.

Vysoká hra ministra Petříčka

Politická harmonie vyprchá, hodnocení koronakrize však zůstane zaznamenáno v dějinách. Jako jeden z mála výrazných úspěchů českého státu. Toho, který neumí stavět dálnice ani dohánět vyspělejší země. A k lidem se většinou chová neomaleně. Tohle se mu ale jakoby zázrakem povedlo.