Jenže je tu i druhý rozměr. Bojují spolu zástupci největších klubů. Svoboda je totiž rovněž místopředsedou představenstva Sparty, kde se před lety zjevil jako jeden z letitých souputníků majitele Daniela Křetínského.
Od té doby jeho vliv v českém fotbale roste: Nejde jen o Spartu, je také předsedou Pražského fotbalového svazu, což rozhodně není ani trochu zanedbatelná organizace.
A ve chvíli, kdy se od fotbalové asociace odtrhly dvě nejvyšší soutěže, stal se šéfem LFA, tedy sakra důležitým mužem.
Navíc je tady ještě třetí rozměr. V Ligovém výboru LFA je místopředsedou Adolf Šádek, generální manažer Plzně. K tomu je všeobecně známo, že Sparta je na jedné lodi s Plzní, naopak Slavia se často při jednáních dostává do opozice, na druhou kolej.
Potvrdilo se to i nedávno a to při zavedení nouzového stavu. Slavia požadovala okamžité zastavení ligy, Sparta s Plzní chtěly hrát i bez diváků. Když se o tom jednalo, ze Slavie nikdo na rokování nepřišel. V klubu tak nějak tušili, že nemají šanci.
Později se situace vyvinula tak, že byl fotbal zapovězen. Jenže to nic nemění na napnelismu v řídícím orgánu ligy.
Nevraživost se vyhrotila i nyní po Nezmarových výrocích v posledních dnech. Nadstavba je blbost, rozjel se uznávaný slávista. Přitom právě nový systém ligy je Svobodovým dítětem.
Ofenziva není překvapivá, je nutné ji chápat v širších souvislostech. Tak, jak přemýšlí Nezmar. Jemu opravdu (tolik) nejde o tuto sezonu. Záleží mu na úspěchu v evropských pohárech, což ale není všechno.
Jeho výroky, byť on se třeba nebude dalších událostí účastnit, zaťaly do fotbalové politiky. Do boje o moc. Slavia, nejsilnější klub poslední doby, by ráda měla větší vliv, což je nakonec pochopitelné.
V roce 2021 se bude volit nové vedení českého fotbalu, a o to jde už nyní. Slavia chce být ve hře, poslat do boje své zástupce.