Našli jste někdy při procházce zraněné divoké zvíře a nevěděli, jak mu pomoci? Právě pro tyto případy funguje v hlavním městě zvířecí záchranka, která vám buď po telefonu poradí, co dělat, nebo si pro zraněného živočicha rovnou přijede. Centrum Svazu ochránců přírody, který pomoc poskytuje, se nachází v Michelské ulici. A právě odtud také denně zvířecí záchranka vyjíždí.

„Pro zvířata teď jezdíme asi třikrát za den. Na podzim jde hodně o ježky a malé ptáky, kteří narazí do skla. V Praze obecně je také mnohem větší počet zvířat sražených na silnici,“ říká David Zítek, který záchranku řídí. V současnosti je na práci sám – nedostatek financí neumožňuje Svazu ochránců přírody více zaměstnanců.

Kdy je pomoc potřebná

Kolem půl jedenácté dopoledne volá o pomoc první člověk. „Na Zličíně mají zmrzlého netopýra,“ hlásí Zítek a vyráží k záchrannému vozu. Když dorážíme na místo, čeká na nás malé vyděšené zvířátko v papírové krabičce. „Našel jsem ho v nákupním centru. Skoro se nehýbal, tak jsem vás radši zavolal,“ vysvětluje Pavel Bříza při podepisování předávacího protokolu, s jehož pomocí si pak na internetu může vyhledat, zda se zvíře podařilo zachránit a ve které záchranné stanici se nachází.

Netopýr putuje do zadní části vozu ke dvěma ježkům, které záchranka převáží z centra v Michli do kladenské stanice. „Ježky nám většinou lidé přinesou sami, takže pro ně nemusíme vyjíždět. Na podzim je ale problém, že mnozí seberou zvířata, která pomoc nepotřebují,“ říká David Zítek. Svaz ochránců přírody dokonce vydal Ježčí kalendář, v němž radí, kdy je třeba zvíře na stanici odnést. Během října se již zdroje potravy tenčí, a protože v listopadu nastává zazimování, menší zvířata by mohla mít problém s nedostatkem energie. „Pokud má ježek v tomto období méně než 300 gramů, přezimuje na stanici a vypuštěn bude na jaře. Je ale nesmysl, aby nám někdo nosil kilová zvířata,“ vysvětluje Zítek.

Problém záchranáři nemají jen se zbytečným sběrem ježků. Ještě větší potíže způsobují lidé, kteří na stanici nosí mláďata srnek a zajíců. Ta totiž jejich matky nechávají samotná – na rozdíl od dospělých jejich pach nevábí predátory. Když se však člověk mláděte ležícího v lese dotkne, jeho matka se o něj nedále odmítne starat. Zvířata pak doživotně končí na stanicích a v oborách.

Domov nejen pro netopýry

Kladenská stanice je jednou ze tří, kam pražská záchranka zvířata vozí. Zbylé dvě jsou ve Vlašimi a Pátku u Poděbrad.

„Máme tady kolem sedmdesáti zvířat, z toho asi třicet handicapovaných. Více než polovina živočichů, kteří sem přijdou, je vypuštěna do přírody. Někteří bohužel uhynou, jiní zůstanou doživotně postiženi, takže je tu necháváme,“ říká Petr Starý, ředitel záchranné stanice a naučného střediska, které ke stanici patří. Právě zde se konají pravidelné akce a naučné pobyty pro školy i školky. „Zájem je velký. Kromě několika zimních termínů máme obsazeno skoro rok dopředu,“ dodává Starý.

Ačkoliv přijímají na stanici všechny zraněné živočichy, nejlepší zázemí tu najdou hlavně vodní ptáci a také netopýři. Středisko dokonce spolupracuje se sdružením Nyctalus, které se na ochranu netopýrů specializuje.

S netopýrem, kterého jsme přivezli, to nakonec vypadá dobře. „Potřebuje se hlavně zahřát a večer ho vypustíme,“ říká Petr Starý, zatímco zvíře ukládá ke spánku do speciálního netopýřího příbytku.