Na čas se situace zklidnila, než životní styl squaterů opět nabral na síle. Poslední policejní zásah měl s tím vším rámusem a potížemi jednou pro vždy skoncovat. Vchod do zchátralého objektu byl zazděn a jeho jedinými obyvateli jsou teď sovy. Tolik zpětný pohled, avšak výhled do budoucnosti vily se od současného tristního obrazu zatím nijak neliší.Vila Milada je nyní ve vlastnictví Univerzity Karlovy.

Objekt i s pozemky univerzitě daroval její někdejší vlastník státní Ústav pro informace ve vzdělávání. Podepsal s univerzitou darovací smlouvu. Ministerstvo financí, jejímuž schválení smlouva podléhá, ji ale na sklonku roku 2010 vrátilo k přepracování. „Důvodem zamítnutí bylo naprosté nedoložení veřejného zájmu na bezúplatnosti tohoto převodu. V přiložených podkladech nebyl uveden vůbec žádný konkrétní budoucí způsob využití těchto domů. Bylo pouze obecně konstatováno, že budovy budou zhodnoceny a využity pro pracoviště UK," uvedl tehdy zástupce mluvčího ministerstva Jakub Haas.

Místo pro zahraniční doktorandy?

Píše se rok 2013. „V této věci neregistrujeme žádný posun, takže je potřeba klást dotazy přímo žadateli o převod," sdělil Deníku aktuální situaci zástupce mluvčího Jakub Haas. „Univerzita Karlova má stále o nemovitost velký zájem. V bezprostřední blízkosti vily vlastní totiž budovy Matematicko fyzikální fakulty a kolejní budovu 17. listopadu. Po získání budov a pozemků by tak mohl v těchto místech vzniknout univerzitní minikampus, kde by mohli bydlet i zahraniční doktorandi," řekl svého času mluvčí univerzity Václav Hájek.

Čas ale odměřil stejnou délku i univerzitě, zrovna tak chátrajícímu objektu. „Zájem o objekt ze strany Univerzity Karlovy trvá," vyjádřil se mluvčí univerzity. Čas ale nemilosrdně odměřuje i nadále, a zůstává otázkou, zda by „libeňského strašáka", rozuměj vilu Miladu, nebylo lepší zbourat. To ale univerzita odmítá, alespoň podle někdejšího vyjádření mluvčího Václava Hájka. Původnímu účelu přestala vila sloužit v roce 1988. Byla kdysi určena ke zbourání, a proto jí bylo odňato číslo popisné a byla smazána i z katastru nemovitostí. „Ještě tak dva tři roky úředních tahanic, a vila se rozpadne úplně," glosoval František Vejvoda, který má pohledem ze svého bytu „libeňského strašáka" každodenně na očích.

Vila obsazená squatery

Tamní obyvatel má dodnes v živé paměti i policejní zásahy, které u tehdejších squaterů nezůstaly bez hodně hlasité odezvy. „V podstatě policajty jen hloupě provokovali, ale oni se nenechali. Stejně je pak vyváděli jak normální uličníky," poznamenal na adresu někdejších událostí.

Například v roce 2009 se jistá bezpečnostní agentura najatá správcem pozemků pod vilou snažila vilu násilně vyklidit, přičemž zdemolovala střešní krytinu vily a vyhazovala z oken majetek squaterů, obývajících vilu. Ti na protest vylezli na střechu a musela zasahovat republiková policie. A to v počtu asi šedesáti mužů, na místo se dostavil i tehdejší policejní ředitel Martin Červíček.

Nakonec došlo ke kompromisu vyjednaném Michaelem Kocábem ten squaterům nabídl k užívání jiný objekt, nabídnutý neznámým dobrodincem. Způsob policejního zásahu i formu násilného vyklízení silně zkritizovala Strana zelených, tvrdý postup naopak podpořil tehdejší starosta Prahy 8 Josef Nosek.