Sojkovci modrotemenní jsou natolik vzácní, že několik let nebylo vůbec jasné, zda v přírodě ještě přežívají. Znovuobjeveni byli v roce 2000 v počtu asi 240 kusů. Stavy v zoologických zahradách světa nepřekračují 100 kusů, pro které vede zoo v Chesteru evropskou plemennou knihu.

V současnosti pražská zahrada podle ředitele Miroslava Bobka chová 23 druhů sojkovců a jejich blízkých příbuzných timálií, což představuje největší kolekci v Evropě. Těmto ptákům se také přezdívá chechtaví drozdi, protože poplašné volání většiny druhů je nesmírně ostré a výrazné. V přírodě sojkovců rychle ubývá, protože pytlácký lov je snadný. Stačí polapit jednoho člena rodiny, který později zoufalým voláním o pomoc přiláká do pasti i ostatní.

„O výjimečnosti pražského chovu sojkovců tuší zatím jen nemnoho zasvěcených, ale sojkovci si svou krásou a inteligencí postupně dobývají i přízeň náhodných kolemjdoucích, kteří je objeví v některé z voliér naší zoo. Tyto ptáky si oblíbil už zakladatel zoo profesor Janda, a tak jsou pro nás tak trochu rodinným stříbrem," uvedl Bobek v tiskové zprávě.

Sojkovce dvoubarevné zahrada jako první v Evropě rozmnožila přirozeným způsobem před dvěma lety. Současný odchov potvrzuje, že zoo chov vede zcela správným způsobem, míní kurátor ptáků Antonín Vaidl.

Druhu zahrada pomáhá také v místě původního prostředí, pražský chovatel strávil několik měsíců v chovné stanici v Indonésii, kde pracovníky učil správným postupům v chovu. Ptáci vylíhlí v této stanici jsou vypouštěni zpět do volné přírody.

V minulosti se pražským chovatelům jako prvním v Evropě podařilo odchovat například také sojkovce rezavočelé nebo sojkovce šedohnědé a vlnkohřbeté. Někteří ptáci se v Praze rozmnožují opakovaně a dokazují tak, že se povedlo nalézt správnou metodiku chovu, která snad povede ke vzniku pro ochranu těchto ptáků zásadní pojistné populace v lidské péči, doufá Bobek.