Žižkovský vysílač je nejvyšší věž republiky

Stavbu provázely již vosmdesátých letech mnohé protesty, například kvůli částečné likvidaci židovského hřbitova nebo radikálnímu narušení pražského panoramatu. Konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů dosahujících výšky 134 metrů a vážících 2200 tun.

Tři tubusy

Hlavní tubus, obsahující dva rychlovýtahy, přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Ve druhém tubusu je nákladní výtah a ve třetím schodiště se 736 schody.

Tubusy nesou tři patra kabin. Ve výšce 66 metrů se nachází restaurace. Ve výšce 93 metrů je vyhlídková kabina, nejvyšší v zemi. Nejvýše je kabina s vysílací technikou, odkud se šíří digitální televizní a rozhlasový signál, jsou zde vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze. Věž je od večerních hodin slavnostně nasvícena v souvislosti s oslavami 125. výročí povýšení Žižkova na město.

Na kapitánském můstku

„Z výšky 93 metrů se otevírá překvapivý pohled na město z ptačí perspektivy. Za jasného počasí lze dohlédnout až do vzdálenosti sta kilometrů,“ říká pokladní v přízemí věže.

„Připadám si jako na kapitánském můstku vesmírné lodi, je to skvělý pocit. A výhled je odtud úžasný,“ popisuje své pocity ve výšce návštěvnice Dana Krejsová z Prahy 11.

Batolata lezou po věži od začátku milenia

V roce 2000 bylo na pilíře umístěno dílo Davida Černého zvané Miminka, znázorňující batolata lezoucí nahoru a dolů. Sochy zde byly nejdříve od 29. května 2000, v listopadu téhož roku byly sundány a znovu se vrátily na věž v říjnu 2001. Jelikož se plastiky setkaly s pozitivním ohlasem, mají zde být po dobu dvaceti let.

Není to jediný umělecký počin, který věž vyprovokovala. Režisér Jan Němec ve vysílači natočil některé scény filmu V žáru královské lásky.

Věž, je členem Světové federace vysokých věží, má otevřeno denně od deseti hodin ráno do půl dvanácté v noci.