Zapomenuté poklady z Vojtěšské čtvrti

První písemná zmínka o tomto kostele je z roku 1318. Z počátku byl pravděpodobně farním kostelem osady zvané Podzderazí, v níž většinou sídlili jircháři, kterým ale nikdo neřekl jinak než smraďaři. Jircháři se zabývali vyděláváním zvířecích kůží ,,na měkko“ a to rozhodně nebyla voňavá záležitost.

Po roce 1400 byl vojtěšským farářem Michal de Causis, Němec, na jehož naléhání byla na příznivce mistra Jana Husa vyslovena klatba. Navíc sám v Římě zažaloval Husa a pak v Kostnici jako advokát žalobců přispěl k tomu, aby byl Hus uvězněn. Michal byl také hlavním žalobcem Mistra Jeronýma Pražského. Když farář Michal roku 1432 v Basileji zemřel, osadníci toho využili a v roce 1414 do čtvrti uvedli kališnického kněze.

Poklad na hřbitově

Na hřbitově u sv. Vojtěcha jednou pochovali známého boháče, ale když dědicové pátrali po jeho penězích, ať hledali, jak chtěli, nenašli ani krejcar. Proto uhodili na jeho věrného sluhu, ale ten mlčel jako hrob. Svému lakotnému pánovi sloužil dlouhá léta poctivě a nezištně. A tak příbuzní nakonec ostrouhali a odešli s dlouhým nosem.

Uplynula řada let. Na bohatého lakomce si již nikdo nevzpomněl, příbuzní pomřeli a jeho hrob se propadl do země. Tehdejšímu hrobníkovi ale neušlo, že v místě, kde byl boháč pohřben, v noci poskakují namodralá světélka. Vzpomněl na vyprávění své báby, že taková věc znamená ukrytý poklad a dal se v těch místech v noci do kopání. Ale modrý plamének měnil místo a hrobníka nakonec tak spletl, že nevěděl, kde má kopat. Ráno tajně navštívil jistou babici, svěřil se jí a ona mu poradila, aby se plamének pokusil upoutat růžencem.

Hrobník si proto pořídil velký růženec a pak čekal, až se plamének objeví. Když se tak stalo, hodil růženec tak, aby plamének byl v jeho středu a začal kopat. Netrvalo dlouho a hrobník narazil na dřevěnou, značně zetlelou rakev. Když odtrhl její víko, spatřil, že kostlivec, uložený v rakvi má pod hlavou silně naditý polštář. To se mu zdálo podivné, roztrhl povlak a zjistil, že polštář je plný zlaťáků. Hrobník pochopil, že věrný sluha jednal podle přání svého pána a uložil jeho poklad na místo nejbezpečnější – pod hlavu jeho mrtvoly.

Z hrobníka se stal boháč. Brzy se přestěhoval do rodné vsi, kde si koupil nejlepší statek. Až teprve na smrtelném loži prozradil, jak přišel ke jmění, jež však nebylo požehnané. Statek totiž po jeho smrti údajně vyhořel do základů. Podobná pověst se ale vypráví i o nedalekém kostele sv. Petra. Ten má ale svou vlastní historii.

Z konírny se opět stal kostel

Jedním z vynikajících mužů žijících v Jirchářích byl Jiří Velich z Líbeznic. Byl velmi bohatý a jen láska k rodišti ho držela v Jirchářích, třebaže měl další nemovitosti v Praze i blízkém okolí. S farářem Michalem se jednou procházel tamními uličkami, až došli ke polozbořenému kostelíku sv. Petra, který Velichovi v té době sloužil jako konírna. Farář využil příležitosti a Velicha požádal, aby kostel navrátil původnímu účelu. Dostalo se mu ale neurčité odpovědi.

Uplynulo mnoho času a Velich na farářovu prosbu zapomněl. Připomněl si ji, až když se mu v jeho ložnici začalo o půlnoci zjevovat silné světlo, které vycházelo z jeho konírny. Proto nechal kostelík opravit, vysvětit, a když zanedlouho zemřel, byl v něm pohřben. Náhrobek s jeho jménem a erbem zmizel, až když byl kostel sv. Petra odsvěcen a zbořen.

JAROSLAV WIMMER