VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vltava jako dálnice. Ani tady se nesmí pít alkohol

Praha - Deník zmapoval nejméně využívanou dopravu v Česku. Co všechno musí splňovat rejdaři a kapitáni lodí? Existují poplatky? A co říční policie?

10.3.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Vít Šimánek

Kdysi jí dal Bedřich Smetana noty a melodii. Teď má hlavně jízdní řád. V letních měsících připomíná proslulou dálnici D1. Jedna loď míjí druhou, menší škuner kříží šlapadlo. Když kapitáni kolosů chtějí podplout Karlův most, musejí si dát přednost pomocí vysílaček.

To je Vltava a její nejméně využívaná doprava v Praze – lodní.

„Řeky jsou ekvivalentem dálnice. Plavbu, pokud máte vše v pořádku, vám nikdo zakázat nemůže,“ říká Dušan Sahula, ředitel Pražské paroplavební společnosti.

Jenže aby kapitán a provozovatel lodi měl vše v pořádku, je to dlouhá cesta. Koncese, kapitánské zkoušky, technická způsobilost lodi. A pak taky poplatky. „Naštěstí se platí jen přístavní. Za užívání řeky ne, to je lepší než u silnice. Neplatíme ani za zdymadla,“ informuje Sahula.
Když se řekne plavčík, lodník nebo kapitán, leckoho napadne spojitost s alkoholem. Mýlka, na českých řekách platí nulová tolerance alkoholu stejně jako na silnicích. „Stává se, že přijde komisař a kontroluje členy posádky, třeba za účasti policie. Ta sama o sobě ale nemá pravomoce, musí s ní být přítomný člověk ze Státní plavební správy,“ dodává Sahula.

Právě tato organizace platí za největší dozor na řekách. „Poříční oddíl policie nemá kompetenci kontrolovat plavbu, to přísluší plavební správě. Až když bychom třeba s lodí rušili noční klid, tak potom to řeší policie. Co se však týče kvalifikace posádek, oprávnění, platnosti všech možných papírů, potvrzení o technické způsobilosti, kontroly hasičáků nebo inventáře na lodi, to vše má na starosti Státní plavební správa.“

Konkurence na Vltavě odpovídá počtu provozovatelů. Funguje jich kolem třiceti, od velkých rejdařství s flotilou několika velkých lodí a parníků až po provozovatele malých škunerů. Přesto, nebo právě proto občas Vltava praská v „náplavkách a korytech“. Hlavní potíž je ve stísněnosti řeky a mohutnosti plavidel.

Tak třeba: Řidič pražského metra ovládá soupravu pěti vagonů po 27 tunách. Piloti nejrozšířenějšího dopravního letounu na světě Boeingu 737 létají na 40tunových letounech. Hmotnost jednoho vagonu vlakové soupravy City Elefant ze systému „esek“ dosahuje 50 tun. A kapitáni největších pražských plavidel? I ti navigují více jak 50 rozměrných tun.

Na rozdíl od ostatních je ale limituje sama řeka, přitom lodě každoročně přepraví statisíce lidí. „U Slapské přehrady končíme, tam nejsme schopní s takhle velkými loděmi překonat překážky. Na druhou stranu po proudu ale můžeme dojet třeba až do Hamburku,“ ví Sahula.
Lodě musejí být natolik v dobrém stavu, že to lze. I tady totiž platí příbuznost s automobily. „Jednou za dva roky přijdou komisaři a udělají lodi technickou způsobilost,“ potvrzuje jistý úředník.

Vltava v Praze se neklasifikuje jako obtížný úsek, je to dané kanalizovaným terénem. Běžný průtok dosahuje 60 až 80 metrů krychlových za sekundu. „A když řeka překročí druhý povodňový stupeň, tedy 800 kubíků, tak celá pražská flotila musí být uklizená,“ zmiňuje Sahula.

Taková odkládací místa se v Praze najdou dvě: v Holešovicích a na Smíchově. Právě tady se před osmi lety při povodních lodě schovaly. „Tehdy jsme byli palubou až nad úrovní Strakonické silnice. Byl to paradox – zatímco se všude v zatopených oblastech vyhlašovaly evakuace, my drželi hlídky. Tyhle přístavy ale nemají proud,“ vzpomíná Karel Mikšovský, kapitán Vltavy.

Lodní doprava v Praze ale není jen o velkých lodích, jedná se taky o přívozy. Těch na území města funguje celkem šest.


České lodě? Zbyla hrst

Pražské lodě a parníky nesou různá jména. Oslavují řeky, města, osobnosti. Ale jedno platí – českých plavidel po Vltavě pluje jen hrst.
Z asi třiceti velkých lodí pocházejí z tuzemska jen čtyři. Shodou okolností jsou to parníky. Češstvím se může pochlubit Vyšehrad, Vltava, Tyrš a Šumava. Zbylá plavidla pocházejí z bývalého východního bloku – Polska, východního Německa, Sovětského svazu. „Vyšehrad byl třeba postavený v Ústí nad Labem. Parník Vltava zase před sedmdesáti lety v Libni,“ prohlásil kapitán stejnojmenného plavidla Karel Mikšovský.
Platí tak, že v Plzni se pro Prahu dělají tramvaje, v Ostravě zase příměstské vlaky
a auta odevšad. A lodě? Zašlá sláva. Libeňské doky se uzavřely už před mnoha lety, jediná loděnice tak zůstává v Ústí. „Tam už ale vyrábí jen lodě na moře,“ říká Dušan Sahula z Pražské paroplavební společnosti. (zel)

Kapitán letos sedmdesátiletého parníku Vltava Karel Mikšovský pro Deník:

Uniforma je dobré lákadlo na holky

Když byl mladý, spíš ho lákaly vlaky, avšak zvítězily lodě. Nastoupil tedy jako plavčík. Za pár let dosáhl na hodnost loďmistra a letos už to je dvanáct let, co složil kapitánské zkoušky. „Neměnil bych,“ mrkne Karel Mikšovský.

Jsou kapitánské zkoušky obtížné?

Člověk před nimi musí odjet tři roky na lodi jako plavčík nebo loďmistr, pomalu se zacvičuje u kormidla a až pak může u Státní plavební správy udělat zkoušky. Jde asi o šest předmětů.

Jezdíte Vltavu na Vltavě. Zajímavé. Co byste o parníku řekl?

Měří 54 metrů a váží 55 tun. Ponor prázdné lodi je kolem sedmdesáti až sedmdesáti pěti centimetrů. Může se nalodit až 250 lidí. Jde o jednu z nejdelších lodí v Praze, která byla postavena v roce 1940. Loď pohání původní parní stroj ze stejného roku, postavený v ČKD. Dosahuje až 180 koňských sil. Parní kotel je zahříván motorem, jenž potřebuje 30 litrů nafty za hodinu. Můžeme jet až 15 kilometrů za hodinu a jsme schopni zastavit na padesáti metrech. Když to teče víc, tak osmdesáti.

K profesi kapitána lodi patří i uniforma.

Jasně. Jezdíme oblečení, je to tradice, i kvůli lidem, vypadá to dobře.

Ženám prý muži v uniformách imponují.

Právě, na holky je to dobré lákadlo… (smích)

Jste na palubě už 18 let. To musíte mít zážitků. Vyprávějte.

Počkejte, zapřemýšlím…

Třeba přepadlí přes palubu…

Jo, těch mi tam naskákalo dost. Zvlášť jedna sezona byla špatná. To jsem měl asi čtyři lidi ve vodě. Jednou se mi utopil kluk, protože jsem nemohl loď otočit. Bylo to u Vraného, a než jsem se vrátil, kluk utonul. Byl podnapilý, nestačil doplavat ke břehu. Taky se mi stalo, že nám kluk skočil do vody, toho jsme ale vytáhli a dali mu nakládačku. Poděkoval a večer nám koupil pivo.

A dál?

Máme letitý boj s rybáři, nemají nás rádi. Jsou totiž místa, kde se otáčíme, kde však oni mají nahozeno. Takže při otáčení jsme jim stáhli pruty. A jednou si takhle podjíždíme Lahovický most a oni nám na palubu mezi lidi, kteří tancovali, hodili plato vajec. Komplet zničené oblečení.

Autor: Jan Zelenka

10.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Starosta Prahy-Libuše Jiří Koubek.

Starosta vyzve pražské zastupitele, aby se zabývali prodejem bytů v Písnici

Ilustrační foto.
DOTYK.CZ
10

Chystá se bič na soukromé lékaře

Politolog Kubáček: Voličům hromadění postů vadí čím dál méně

Praha /ROZHVOR/ - Podle politologa Jana Kubáčka lidem kombinování funkcí příliš nevadí. Politik ale podle něj musí zůstat v kontaktu s místními problémy a tématy, jinak ho voliči potrestají.

AKTUALIZOVÁNO

Valachová chce maturitu SOŠ z matematiky do roka po gymnáziích

Praha - Ministryně Kateřina Valachová (ČSSD) udělá vše pro to, aby povinnost maturovat z matematiky nastala pro studenty středních odborných škol (SOŠ) do roka poté, co budou z počtů povinně maturovat gymnazisté. Uvedla to v dnešním diskusním pořadu České televize Otázky Václava Moravce v reakci na informaci, že ředitelé gymnázií a lyceí chystají kvůli povinné maturitě z matematiky ústavní stížnost. Problematikou maturit na SOŠ se bude v pondělí zabývat vláda.

Konec února bude teplejší, než je obvyklé, pak se ochladí

Praha - Příští týden bude v Česku tepleji a spadne více srážek, než je koncem února obvyklé. Mrznout už by nemělo ani v noci a přes den se teploty v průměru dostanou až k osmi stupňům Celsia. Počátkem března teploty klesnou a srážek ubude. Vyplývá to z výhledu počasí, který v sobotu zveřejnil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

Expertka Slimáková: Reklama zesměšňuje výuku o stravě ve školách

Praha/ROZHOVOR/- Osladit si život. Toho se jako národ rozhodně nebojíme. A když to dělají rodiče, napodobují je i jejich děti. Podle výživové poradkyně Margit Slimákové návyk na nepřirozeně sladkou chuť posouvá vznik nemocí do čím dál mladšího věku. Margit Slimáková říká, že toxické stravovací prostředí je všude okolo nás. Přestože tedy všude slyšíme, abychom jedli zdravě, čelíme ve skutečnosti v naší zemi útokům nezdravých potravin a reklam na ně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies