Vinohradská Pražírna není tahák na turisty. Na kávu tam chodí fajnšmekři

Po čtyřech letech, co kavárna otevřela, se sem hosté nejčastěji vrací za dobrou kávou. Lákadlem jsou ale také zákusky, polévky z denního menu či toasty vše připraveno od zdejších kuchařů.

Těžké začátky 

„Začátky byly stejně těžké, jako kdybychom byli na jiném místě," domnívá se čtyřiatřicetiletá kavárnice. O stresech, které zažívala, když rozjížděla vlastní kavárnu, by prý nejlépe pohovořil její muž, který jí byl oporou.

„Byly to nervy, bála jsem se, že neuspěji," říká. V té době totiž ještě nebyli lidé tolik zvyklí pít kvalitní výběrovou kávu jako dnes. Přesto to pro Vandu Zumrovou nebyl úplný krok do neznáma. Měla bohaté zkušenosti z kaváren, v nichž pracovala od studentských let.

Mít štěstí na lidi 

Její poslední zaměstnání bylo v Mamacoffee, kde se naučila pracovat s pražičkou kávy. Co jí nejvíce pomohlo v začátcích? „Asi štěstí na lidi. Docela brzo se nám podařilo vytvořit tady dobrý tým zaměstnanců. A taky nám pomohl Zdeněk Smrček, jeden z nejlepších českých baristů, který u nás první dva roky pracoval," zamýšlí se.

K tomu, založit vlastní podnik, ji vedla touha dělat věci po svém. Když se pak uvolnil suterénní prostor v domě, který patří její rodině, už jí nic nebránilo, aby si sen splnila.

Dnes má tak výhodnou pozici: v jednom domě zároveň bydlí a provozuje kavárnu. „Je jednoduché objednat si tady kávu, ale snažím se to nepřehánět. Vypiji tak čtyři šálky. Nejraději mám filtr, který mohu pomalu upíjet. Espresso je spíš takový nakopávák," říká Vanda Zumrová, kterou v Pražírně zastihnete téměř každé dopoledne, nejčastěji sedící u baru, ukrytou za obrazovkou notebooku.

Na pracovní schůzky i trávení volného času 

Po čtyřech letech už stojí kavárna na pevných základech. „Osmdesát procent hostů se vrací opakovaně," těší se z úspěchu majitelka podniku. Lidé sem chodí na pracovní schůzky, setkávají se tu s přáteli, ale tráví tu rádi čas i v osamění v pohodlném křesle a s knihou v ruce.

Malou knihovnu, která je umístěna v zadní části kavárny, nelze totiž nechat bez povšimnutí. Člověk tu najde díla například od Bohumila Hrabala či Ernesta Hemingwaye, tedy rozhodně žádné braky. A komu je čas k přečtení knihy u kávy v Pražírně krátký, může si ji půjčit po domluvě domů.

Zdejšímu cihlovému interiéru ovšem nejvíc dominuje pražička, která skutečně slouží svému účelu. Pro mnoho lidí je pražení kávy stále velkou neznámou, a kde jinde se s tímto procesem seznámit než právě v Pražírně.

Pražané se učí pít lepší kávu 

„Lidé v Praze se učí pít lepší kávu a dávají šanci novým chutím. Některým lidem se zdá naše káva zprvu kyselá. Ale nechají si vysvětlit, proč tomu tak je, a dají tomu znova šanci," objasňuje Vanda Zumrová.

Podle ní přibývá lidí, kteří si chtějí připravovat dobrou kávu i doma, proto by se tu do budoucna více zaměřili na prodej vážené kávy. „Zajímavý mi přijde i prodej naší kávy do jiných kaváren," nastiňuje další cíle majitelka Pražírny, která si vždycky najde čas navštívit jiný podnik s dobrou kávou.

Na otázku, zda pociťuje konkurenční boje mezi kavárníky, odpovídá: „S lidmi z jiných kaváren, kde připravují výběrovou kávu, se vídáme a snažíme se společně kvalitu kávy posunout dál."

Čtěte také: V Dejvickém „espresso baru" židle nepotřebují