VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V šestnácti chodil po Praze s pistolí v kapse, za války byl v odboji

Ondřejov /ROZHOVOR/ - Na okraji Ondřejova s výhledem na hvězdárnu bydlí devadesátiletý Boris Valníček se svou paní. Je to veterán domácího odboje za druhé světové války a bývalý vedoucí pracovník Astronomického ústavu Akademie věd.

27.12.2014
SDÍLEJ:

Boris ValníčekFoto: DENÍK/Pavla Janoušková

Před dvěma lety vydal knihu, která připomíná dobu druhé světové války tak, jak ji zažil. Nedávno získal také ocenění od Středočeského kraje za odboj. Jako astronom se věnoval také projektům kolem Sputniku a také sondě k Halleyově kometě.

Bál jste se, když jste byl v odboji za druhé světové války?

Tenkrát ani moc ne, začal jsem se bát až potom, když mi vše došlo. Dneska už se na to zapomnělo. Velice si cením toho, že existuje organizace Post Bellum, která zpunktovala dobrou akci. Pobídla děti, aby chodily za dědečkem a ptaly se ho, co se dělo. Taková věc ale měla být už dávno.

Kdy jste si uvědomil, že je válka?

Jako kluk jsem chodil pro noviny do trafiky a po cestě je prohlížel. Když jsem přehlídl titulky jako rozsekaná Vranská v kufru, byla tam Hitlerova řeč. Tímto způsobem jsem do toho pomalu přicházel. Můj táta byl ruský legionář, a když přijel z války, nastoupil do posádky v Jičíně. Měl jsem to všechno doma a vnímal jsem tyto problémy živě a citlivě.

Máte nějakou živou vzpomínku z té doby?

Když došlo k tahanicím kolem Sudet a viděl jsem vše zblízka, doléhalo to na nás přímo. Pak to vyvrcholilo mobilizací. Dříve bylo pojítko se světem rádio, ve kterém ji v září 1938 vyhlásili. Od té doby nesnáším fanfáry z Vyšehradu, protože to byla pražská znělka. Hráli ji půl hodiny.

Co bylo potom?

Pak se ozvalo, že prezident republiky vyhlásil mobilizaci. Tak jsme se zmobilizovali, no. Táta oblékl uniformu, připnul si revolver, se kterým prodělal Sibiř. Naložil nás do auta, dovezl k tetě do Nového Města na Moravě, chytil vlak a odjel sloužit.

Jak vnímali lidé události po Mnichovu?

Vnímali jsme ho bolestivě. Pak šlo v podstatě všechno normálně až do 15. března (zřízení Protektorátu Čechy a Morava pozn. red.). Pamatuju si to jako dnes. Šel jsem ráno do školy a ulicí kolem nás táhli Němci od Mělníka. Padal mokrý sníh a na motorkách měli vystrčené kulomety.

Můžete popsat domácí odboj?

Moc se o něm neví. Generálové, co se blýskali na frontě, byli zasloužilí. My jsme se neblýskali, já jsem se spíše plížil po ulicích. Když jsem s tím začal, bylo mě patnáct. Ale byla to jiná situace. Když byl voják na frontě, stál tváří v tvář nepříteli a mohl se bránit. To my jsme nemohli.

Co jste konkrétně dělali?

Dělal jsem leccos. Zajišťoval jsem schůzky kamarádů, takže jsem byl poblíž a hlídal, jestli se tam neobjeví někdo v dlouhém koženém kabátě s kloboukem. To by znamenalo, že je to špatné. Byl jsem šestnáctiletý člověk, co chodil s pistolí v kapse po Praze.

Měl jste i nějaký opravdu těžký úkol?

Dostal jsem instrukci zabít gestapáka. Šel jsem ho zastřelit, ale jeho štěstí bylo, že nebyl doma. Stál jsem přede dveřmi. Pistoli v kapse. Zazvonil jsem a čekal. Přijde, otevře a střelím.

To by vás neodhalili?

Musíte mít vše promyšlené. Jít tam bez dokladů a počítat se vším. Mít to obhlídnuté, vědět, kudy se ztratit.

Kdo vás tím pověřil?

Byl jsem členem jedné skupiny, která měla svého vedoucího. Vyznal jsem se ve zbraních, protože jsme měli doma arzenál. Uměl jsem všechno spravit a používat. Nosili k nám zbraně, které měli někde schované. Já jsem je čistil, a kdyby mě chytli, už jsem tu dávno nebyl. Byl to zásadní prohřešek.

Zbraně byla vaše parketa?

Učil jsem s nimi lidi i zacházet. Chodili jsme po lese po Ládví a podle vojenských příruček jsem jim je ukazoval. A když nebyl nikdo doma, šli jsme k nám a ve sklepě jsem je nechal vystřelit. Museli dostat ten pocit do ruky.

Jak významná byla role vaše a vám podobných lidí?

Bylo to podzemí, které žilo podle svého způsobu. Sháněly se informace, roznášely se ilegální tiskoviny, připravovaly se akce. Takhle to žilo. Když se do toho člověk dostal, musel se vším počítat.

Působil jste i jinde než v Praze?

O prázdninách v roce 1943 jsem byl v myslivně na Vysočině, kde jsem dostával korespondenci, kterou jsem předával dál. U Havlíčkova Brodu byl velký tábor Technische Nothilfe. To byla organizace, do které Němci nahnali většinou mládež, která tam stavěla tunel pro dráhu. Byla tam studentská skupina, která měla vazbu na partyzány v lese.

Tam působily partyzánské základny?

Ano, kolem Žďáru. Na myslivně byl adjunkt, který měl nachystaný batoh. Popadl ho a šel do lesa. Když jsem tam šel, potkával jsem lidi, kteří tam nepatřili. Mělo to jiný charakter než třetí odboj (neboli Československý protikomunistický odboj pozn. red.), kde bylo možné nadávat na komunisty, dělat ze sebe hrdiny a nechat se na určitou dobu zavřít.

Potkával jste se s ostatními i po válce?

Naše organizace se jmenovala Předvoj, která patřila ke komunistům. Většinou to byli studenti a stýkali jsme se různě. Jednak nás to táhlo na petřínskou hvězdárnu, kde jsme se dali dohromady a kde vše začalo. Pak to pokračovalo v práci ve fakultních spolcích, kde jsme se vídávali. To bylo potom podhoubí, které budovalo dál kulturu a vědu.

Jak vzpomínáte na rok 1948?

Byl jsem mezi lidmi na Václavském náměstí. Pamatuju si, jak přijel Gottwald a prohlásil, že právě jede z Hradu a prezident přijal demisi ministrů.

Po vysoké škole jste nastoupil do Ondřejova?

Vědeckým pracovníkem se člověk musí narodit. Upéct ho v troubě nejde. Odmalička mě zajímala fyzika, i když se to projevovalo jinak. Už ve třech letech jsem zničil rádio. Otec byl radioamatér. Ještě nebyla elektrika, takže rádio chodilo na baterky. Muselo se tam vyrobit asi tři sta voltů a baterky se zkoušely. Já jsem práci okoukal, a když jsem byl mimo kontrolu, zničil jsem zkoušečkou lampy na rádiu.

Kdy jste se začal zajímat o astronomii?

Když bylo za války zatemnění, byla v Praze krásná obloha. Udělali jsme si tenkrát dalekohled. Pak jsem se dostal na Petřín, kam jsem začal chodit do party, která se zabývala sledováním proměnných hvězd.

Co říkali na váš výběr školy doma?

Táta se rozčiloval, ať si najdu něco rozumnějšího, že nechce, abych chcípal jako chudý astronom. A nakonec mě astronomie živila celý život.

Jak jste se dostal do Ondřejova?

Napřed jsem studoval meteorologii s experimentální fyzikou. Docent František Link si kolem sebe shromáždil skupinku lidí. Předtím prakticky neexistovala česká věda. Komunisté ale založili Ústředí výzkumu a technického rozvoje. Na moc věcí se zapomíná a komunisti se stále obviňují, že dělali všechno špatně. Tím jsme začali pracovat v Ondřejově jako skupina mladých vědátorů za plat pomocných dělníků.

K čemu jste se na Ondřejově dostal?

Vlastnoručně jsme kopali základy a zabývali jsme se sluneční fyzikou. Vyrobili jsme spektrograf, který dokázal roztáhnout sluneční spektrum na tři metry. Za to jsme dostali státní cenu. Stala se z toho observatoř světového významu. Bohužel, perspektivu nevidím dobře. Zatímco my jsme vědu budovali a rozvíjeli, generace, která teď přichází, má tři potřeby. Potřebují dobrý grand, cestovní pas a počítač.

Jak to?

Dneska jsou pořád na cestách. Za nás to pulzovalo, stavěli jsme svoje vlastní přístroje, které jsme potom vyráběli. Například jsme vezli koronograf až na Sicílii. Vzali jsme dvě auta a odjeli jsme tam. Není vůbec pravda, že by se za komunismu nedalo nic dělat.

Dostali jste se k projektu Sputnik. Jak to tenkrát bylo?

Nás to zajímalo. Tenkrát jsem jezdil za jedním sovětským astrofyzikem do Leningradu nebo na Krym, kde je velká observatoř. Na Sputnik jsem potřeboval kanálkový fotonásobič. Šel jsem za partou elektrotechniků a požádal o dvacet kusů. Že prý to zkusí a za dva měsíce ho měli.

A fungovalo to?

Mezitím jsem objednal z Anglie dva kusy. Udělali jsme srovnávací měření a české byly lepší. Potom to lítalo asi na osmi družicích. Takhle vše tady chodilo, lidé byli schopní vyřešit jakýkoliv úkol.

Vzpomenete si na váš další úspěch?

Řešili jsme zařízení pro sondy k Halleyově kometě. Sověti přišli s tím, že za ní chtějí vyslat dvě sondy, Evropa vysílala jednu. Sonda prý nebude mít možnost změny orientace, proto tam musí být přístroje umístěné tak, aby na kometu naváděly. Počáteční rozpočet byl deset milionů a já jsem chodil pořád pro peníze. Pak už mě předseda Akademie věd pokáral, že pořád sháním peníze. A když už vůbec nebyly, šel jsem za ministrem financí.

Ve které době to bylo?

Začalo to na začátku osmdesátých let. Měli jsme na práci tři roky. Sledovali jsme vše pak v Moskvě, kde byl přímý přenos. První sonda prošla bez problémů a setkala se s kometou na deset minut. O pět dní později přišla na řadu druhá sonda, ale tam se to pokazilo. Sonda začala stát a kometa utíkala ze zorného pole. Publikum začalo hučet, ale pak to s sebou cuklo. Komentátor říkal, že selhalo televizní navádění a vedení převzal detektor, který jsem vymyslel a navrhl já.

Opravdu?

Sověti si mysleli, že maďarské televizní navádění bude perfektní. Ale já jsem jim tam přimontoval zornicové navádění. Po tom přímém přenosu se ke mně všichni vrhli, že jsme vše udělali dobře a že jsme to zachránili.

Autor: Pavla Janoušková Mgr.

27.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Návštěvníci se mohli v Zoo Praha rozloučit s dvouletým lachtanem Mamutem, který za pár dní zamíří do nového domova v Německu.
3

Pražská zoo se loučila s lachtanem Mamutem. Návštěvníkům představila jeho brášku

Jak reklamovat koupený dům či byt

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

/RECENZE, VIDEA, FOTOGALERIE/ Pro více než 50 tisíc fanoušků zpíval v nablýskané show zpěvák, bavič a tanečník. Pomyslnou tečku za letošními mega open airy udělal současný popový král Robbie Williams. Příjemným překvapením byla tentokrát i disco legenda Erasure, která rozhodně nebyla nutným zlem jako většina předkapel. Diváky příjemně "předvařila".

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

Praha - Kolem dvaceti kousků naservíruje v sobotu publiku na letišti v Letňanech britský zpěvák a tanečník. Nebudou chybět nové věci z desky The Heavy Entertainment Show, jež vyšla loni. Areál se otevře již v 15 hodin.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

DOTYK.CZ

Praha různýma očima - jako dějiště bollywoodského snímku i v díle ruského poety

/ VIDEO / Většina videí Prahy se zaměřuje na známá místa a pamětihodností, jako je Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Ale na Prahu se dá dívat i jinak. Shodou okolností to teď ukazuje hned několik snímků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení