Známe to všichni – hlasitý hovor do mobilního telefonu na veřejnosti, kdy se nechtěně dozvídáme intimní podobnosti ze života cizích lidí. Vadit by to mělo především telefonistovi, ale zjevně se tím nezabývá. V „mobilní etiketě“ tedy stále ještě máme mezery.

„Jelikož mobilní telefony zůstanou nedílnou součástí našich životů, musíme se dávat pozor na to, jak se při jejich používání chováme,“ to je jeden ze závěrů studie agentury Redshift Research provedené v 16 zemích Afriky, Blízkého východu a Evropy včetně České republiky.

„Stále ještě se nacházíme v rané fázi hledání způsobu, jak tato zařízení vřadit do našeho světa. Tento způsob společenské regulace, normy a etikety se obvykle budují během mnoha let a několika generací,“ říká antropoložka Genevieve Bellová.

Za největší prohřešek proti slušnému chování při používání mobilních telefonů považují Češi psaní SMS při řízení, hlasité telefonování na veřejnosti a příliš hlasité vyzváněcí tóny. V ostatních zemích jsou na tom podobně.

Češi však patří k těm shovívavějším, co se týče hodnocení mobilních mravů svých spoluobčanů.

Za špatné je označilo 17 procent, což je pod průměrem. 83 procent je vidí jako dobré až výborné. Nejkritičtější jsou k sobě Italové a Francouzi. Prohřeškem je také zacházení s mobilem ve společnosti, kde bychom se měli věnovat okolí. To platí i pro používání přehrávačů se sluchátky do uší.

Nejznámější autorita v oblasti etikety a společenského chování Ladislav Špaček na volání po novém kodexu chování odpovídá: „Tím, že někdo napíše pravidlo, se společnost nezmění. Bude zapotřebí vyčkat, až se utvářející norma usadí a vžije a většina lidí ji začne respektovat. Jsme dnes zvyklí mít všechno hned, ale u etikety se nám to tak rychle nepodaří“.

Podle něj mnoho lidí zatím neví, jak reagovat na projevy mobilní neohleduplnosti či arogance: „Je to nová forma sice starých jevů, ale v elektronické podobě s nimi nemáme zažitou zkušenost, abychom na ně dokázali jednoznačně reagovat“.

"Tradiční" zlozvyky

Špačka proto nepřekvapilo, že české respondenty mnohem více než jiné národy pohoršovaly „tradiční“ zlozvyky jako například dloubání v nose či okusování nehtů, než když ignorujeme druhého, protože si právě hrajeme s telefonem.

„Svědčí to jen o hloubce zakořenění některých pravidel. Dloubání v nose je ve slušné společnosti „zapovězeno“ stovky let, ale s mobilní etiketou máme zkušenost nezralou a neusazenou,“ řekl Špaček. Respondenti z některých zemí dokonce požadují zákaz mobilních zařízení na veřejných místech, protože je ruší hlasitá konverzace. „Jsou místa a situace, kdy telefon musíme vypnout nebo ztlumit, například v divadle a kině, při stolování, v obchodě, ve škole, na svatbě, na hřbitově. Je trapné řešit na veřejnosti osobní záležitosti, proto řekněme jen to nejnutnější a podrobnosti si necháme, až budeme v soukromí,“ říká Špaček.

Málokdo se totiž uvědomuje, že do mobilu mluvíme hlasitěji, než když mluvíme s člověkem tváří v tvář. Sami jsme pak překvapeni, když se celá tramvaj na nás otočí, protože ani nevnímáme, jak nahlas jsme řešili rodinné problémy za účasti všech spolucestujících.

Z pragmatičtějšího hlediska respondenti průzkumu poukazují na používání přístrojů, které může vést k nebezpečným situacím – 67 procent
z nich uvedlo psaní textových zpráv při řízení. V Severní Americe je toto číslo ještě vyšší.