Pavel se narodil a žil v Karlíně - tehdejší Královské, dnes Sokolovské ulici, kde bude dnes v 16.30 pamětní deska odhalena. Akci pořádá Gymnázium Přírodní škola a Terezínská štafeta.

Pamětní deska na rodném domě má připomenout nejen památku jeho, ale i tisíců dalších dětí, které se z rasových důvodů nedožily konce války. Na programu budou i ukázky z divadelního představení Terezínské zvony a zazní i texty Pavla Liona.

Děti byly umístěny ve zvláštních domech 

Do Terzína byl pro svůj židovský původ i s matkou a bratem deportován v prosinci 1941. Po několika těžkých měsících, během kterých byli vězni zavřeni v kasárnách, byl v červenci 1942 umožněn volný pohyb po městě.

Židovská samospráva rozhodla, že děti budou umístěny ve zvláštních domech, kde budou mít lepší podmínky a budou odděleny od depresivní nálady dospělých, kteří terezínskou realitu prožívali hůře.

Lvíček byl oblíbeným vypravěčem 

Pavel se tak setkal s chlapci svého věku z celé země a různých sociálních skupin. S vychovatelem, který se je snažil udržovat v naději na příští život, společně sportovali, hráli divadlo a recitovali, udržovali židovské svátky, učili se v tajné škole a především psali.

Pavel Lion s přezdívkou Lvíček byl oblíbeným vypravěčem, dobrodružné příběhy vyprávěl ostatním před spaním a některé sepsal i do časopisu Rim-rim-rim, který s kamarády začal vydávat začátkem roku 1944. On ani většina kamarádů se však konce války, na který si plánovali společnou budoucnost, nedožili.

Chlapec byl s matkou a bratrem poslán na smrt 

Pavel Lion byl odvezen posledním transportem z Terezína do Osvětimi - Birkenau, v době, kdy konec války byl již na dosah. Hned po příjezdu do vyhlazovacího tábora byl při selekci na příjezdové rampě i se svým bratrem a matkou poslán na smrt do plynové komory.

Bylo mu 14 let. O jeho texty a poselství se starají studenti a učitelé pražské Přírodní školy, kteří zveřejnili časopis Rim-rim-rim na internetu. Pavlovi je věnována i divadelní hra Terezínské zvony, kterou studenti nastudovali.

Čtěte také: Štingl: Svoji identitu si musíme připustit