V domě strašil duch děvčátka v bílé krinolíně
Staré Město - /TAJEMNÉ TOULKY PRAHOU/ Socha stojící v areálu má zvláštní libůstku pro nešťastné studenty. Jednomu přes noc vyčarovala knír.
Redakce
Diskutovat (0) 5.9.2010 5:31
Monumentální Klementinum dává tušit velikost a nádheru bývalé jezuitské koleje vystavěné v období temna v letech 1650 – 1750 na místě dvaatřiceti domů, sedmi dvorů, tří kostelů, kláštera dominikánů a několika zahrad. Tak v Praze vznikla jezuitská bašta, středisko rekatolizačního úsilí v zemi. Místo, kde smutně proslulý páter Koniáš nechal spálit přes třicet tisíc českých kacířských knih.
Když v roce 1773 papež Klement XIV. zrušil řád jezuitů a ti museli svou rezidenci opustit, jejich velkou starostí bylo, kam ukrýt obrovský poklad. Vládní komise, která budovy přebírala, tu zabavila přes půl milionu zlatých v hotovosti a v různých cennostech. To však prý byl jen zlomek řádového pokladu, ale o tom jsme již vyprávěli.
Jezuitský poklad se snažilo najít mnoho hledačů, ale navzdory tomu, že také nad tímto pokladem podle dobrého zvyku hoří na Velký pátek malý modrý plamínek, žádný z hledačů dosud neuspěl.
Pražský student občas plní přání
Na prvním nádvoří Klementina, vlevo hned za jeho hlavním portálem, je socha Pražského studenta z památného roku 1648. Je od sochaře Josefa Maxe a byla sem umístěna v roce 1863 na paměť zásluh pražského studentstva při obraně Prahy proti Švédům v roce 1648. Dalo by se říci celkem běžná záležitost, ale tato poměrně ne příliš stará socha prý má zvláštní slabost pro studenty, kterým občas splní i nejpodivnější přání. Kdysi prý v Praze žil student, který se trápil, že je bezvousým holobrádkem. Jeho kamarádi, pyšnící se alespoň chmýřím pod nosem, se mu vysmívali a všelijak mu ztrpčovali život. Dnes bychom řekli šikana jako vyšitá. Jednou, když student procházel okolo zmíněné sochy, napadlo ho, že se se jí svěří se svým trápením. Ulehčilo se mu, ale nic se nezměnilo. Ale druhý den ráno při pohledu do zrcadla student ke svému velkému překvapení zjistil, že mu v noci narostl nádherný, bujný knír.
V domě poblíž Klementina kdysi bydleli starší manželé, kterým se o úklid starala domovnice. Jednou paní zjistila, že na příborníku jsou čerstvé stopy bosého dítěte a správcové domu zle vyčinila, že s sebou bere své malé dítě. Užaslá správcová se bránila, že nikdy tak neučinila, a byla z toho mrzutost. Snad by se na to zapomnělo, kdyby se stopy dětských nožek na příborníku neobjevily za pár dní znovu.
Výčitky manželů a pláč domovnice nepřinesly žádoucí vysvětlení. Vrcholem bylo, když se z pokoje, kde byl příborník, ozvalo dětské cupitání. Manžel prudce otevřel dveře pokoje a uviděl, jak malá holčička v bílé krinolíně běhá po příborníku. Jakmile muže spatřila, zmizela ve zdi. Manželé příborník odstavili a na jeho místě nechali kopat. Netrvalo dlouho a objevili zbytky krinolíny a kostru dítěte. Nechali ji křesťansky pohřbít a od té doby žili klidně a spokojeně.
Medvěda honila celá Praha
Křižovnické náměstí je podle znalců jedním z nejkrásnějších náměstí v Praze. Jeho severní stranu uzavírá bývalý klášter křižovníků s červenou hvězdou a kostel sv. Františka, který proslul výtečnou chrámovou hudbou. Zdejší velikonoční oratoria v 18. století patřila k největším hudebním událostem. Řád prožil nejslavnější dobu v letech 1561 až 1694, kdy jeho velmistři byli zároveň pražskými arcibiskupy.
Jedním z nich byl také jistý Martin Medek, který měl podivnou libůstku: choval statného medvěda. Jednoho dne ale medvěd z kláštera utekl, a tak se milým Pražanům naskytla jedinečná podívaná na mnichy, kteří honili medvěda po Karlově mostu a chytit se jim ho podařilo až u kostela svatého Tomáše na Malé Straně. Na účet jeho Eminence se pak skvěle bavila celá Praha.
JAROSLAV WIMMER
-8°C
-8°C
