VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„První muž“ reklamy: Úspěch hnutí ANO ukázal, že politická reklama funguje

Praha /ROZHOVOR/ – V roce 1990 oblepil Pavel Slabý Prahu s tváří tehdejšího primátora Jaroslava Kořána. Patřil k prvním lidem, kteří u nás těsně po převratu začínali s pouliční reklamou. Z Francie do Prahy tehdy přivezl nápad proměnit často ponuré zastávky městské hromadné dopravy v takzvaný městský mobiliář. Přístřešek s lavičkou, odpadkovým košem a svítící reklamou. A dělá to stále. 

31.10.2013
SDÍLEJ:

Pavel SlabýFoto: Pražský deník/Dimír Šťastný

V době vrcholící politické kampaně jsme si povídali s šéfem české divize společnosti JCDecaux Pavlem Slabým. Ale bavili jsme se i tom, co muže, který se léta živil jako operní pěvec a zahrál si ve filmech s Pierrem Richardem nebo Danielem Day-Lewisem, k tomu dělat reklamu stále vede.

Dočetl jsem se, že k myšlence provozovat v Praze městský mobiliář jste se dostal docela náhodou. S mámou jste ještě jako dítě emigroval a následně zůstal ve Francii, kde jste se živil jako operní zpěvák. Co vás těsně po převratu přivedlo k tomu provozovat v Praze venkovní reklamu?

Zastavil jsem se tady na tři dny při cestě do Itálie, kde jsem měl zpívat. Dvacet let jsem do této země vůbec nesměl, i proto, že jsem byl synovcem Pavla Landovského. Bylo mi 35, objevil jsem se tady v prosinci 1989, a v tu chvíli jsem si uvědomil, že mě tahle země ohromně zajímá a chtěl bych tady zůstat. Začal jsem přemýšlet, jak by to šlo. A jedna z prvních věcí, co mě napadla, když jsem viděl všechny ty nápisy jako „Se Sovětským svazem na věčné časy" nebo „Proletáři všech zemí, spojte se", byla, že by bylo fantastické, kdyby se místo nich objevily velké značky, co jsem viděl po Paříži. Uvažoval jsem o tom tak dlouho, až jsem ve Francii oslovil firmu Avenir a doslova je ukecal, aby do toho se mnou v Československu šli.

Ve Francii jste už měl kontakty na lidi z této branže?

Ne. Našel jsem si na minitelu, což byl takový tehdejší internet, největší firmu ve Francii, která dělá venkovní reklamu. A asi po dvou měsících se mi podařilo domluvit schůzku s jejím prezidentem. Šel jsem na sekretariát s tím, že chci mluvit se šéfem. Nejdřív mě hned vymetli, ale pak jsme se dohodli, že se budu moci setkat s člověkem, co sedí nad nimi. Tomu jsem vysvětlil, že je tady výborná příležitost, vzal to, posunul mě o patro výš a takto to šlo… až jsem jednoho dne vstoupil do výtahu, za mnou vběhl nějaký pinďa, takový upovídaný Korsičan, takže jsme se vesele bavili, v nejvyšším patře se rozloučili, a co se nestalo… za tři minuty klepu na dveře prezidenta Santiniho a otevírá mi ten chlapík z výtahu! Pak už to šlo rychle.

Byl jste vyslán, abyste založil českou pobočku. V tehdejším Československu ještě nebyla žádná konkurence nebo někdo, kdo by měl podobný nápad?

Jedna firma tady byla, ale my jsme byli první, kteří postavili 50 panelů v Praze ještě před Vánocemi 1990.

Co na nich bylo?

Tehdejší primátor Kořán, který přál Pražanům krásné svátky.

S tím nápadem přišel on?

Ne, my (směje se). Ale zrovna tak tady tehdy na trh přišli Belgičané, kteří založili firmu East West Media. Oni měli belgický formát s 18 metry čtverečními, my francouzský s 3x4 metry, Rakušané zase ty nudle, co známe podél silnic. Kdo přijel z nějaké země a začal, ten tu stavěl svůj formát. A protože Rakousko bylo nejblíž, nejvíc se prosadil ten jejich.

Jak primátor Kořán reagoval, když se viděl na panelech po Praze? Politická reklama u nás sice byla už za první republiky, ale vypadala úplně jinak…

Divil se, ale byl spokojený. Pražané samozřejmě říkali, že by bylo lepší, kdyby místo lepení svých fotek vynášel odpad z popelnic, ale celkově to bylo přijímáno kladně. Určitě pomohlo i to, že to byla novinka a reklamy nebylo všude zdaleka tolik jako dnes.

Tehdy jste měli 50 ploch, kolik je jich dnes?

Kolem tří tisíc. Ale od roku 1998, kdy firmu Avenir celosvětově se vstupem na burzu koupila JCDecaux, jsme přestali stavět billboardy a zaměřili se skoro čistě na městský mobiliář. Na to, co pan Decaux ostatně před 50 lety v Lyonu vymyslel: on tehdy dostal nápad, jako obyčejný lepič, když viděl lidi čekat na autobus s deštníky, udělat zastřešenou zastávku, která bude financovaná z reklamního panelu. Začal od nuly a dnes je světové číslo jedna.

V Praze máte exkluzivní postavení, ale třeba bývalý primátor Bohuslav Svoboda nebo váš konkurent, společnost BigBoard Media, tvrdily, že by to šlo dělat lépe a levněji. Faktem je, že každoročně na městském mobiliáři vyděláváte desítky milionů korun a exkluzivní smlouvu máte postavenou na řadu let dopředu. To zní jako celkem oprávněná kritika.

Všichni za tím vidí jen zisk, ale městský mobiliář, to není jen reklama, je to zastávka, kterou musíte denně čistit, vynášet odpad, často opravovat a vyměňovat skla toto všechno děláme. O tom, kolik peněz a práce nás stojí údržba, nikdo moc neví. Prodej reklamy je na tom to nejlehčí. Ostatně, první výběrové řízení na městský mobiliář vyhrála jiná firma. Ale když to začala realizovat, zjistila, že to nezvládne. V památkové rezervaci nemůžete postavit jen tak nějaké zastávky. Celé jsme to dávali dohromady s městským architektem, pražské zastávky jsou proto, aby zapadly do historického centra, hodně vzdušné, je tam hodně skla. Ale právě to je materiál, který vandalismu nejhůř odolává. Ročně nás jen opravy vyjdou na šest až osm milionů korun. Samozřejmě, celkově vyděláváme, jinak bychom to nedělali. Troufám si ale tvrdit, že takový servis a zázemí, jako my, by Praze konkurence neposkytnula. Podmínky smlouvy se navíc měnily, v roce 2009. Město přišlo s tím, že se projektu daří lépe, než se očekávalo, dlouho jsme vyjednávali a nakonec se dohodli na úpravě. Vycházeli jsme z období let 1994 až 2008, kdy trh kontinuálně rostl. Pak přišla krize a od té doby dochází k poklesu, hodně významnému (v městském mobiliáři JCDecaux podle účetních uzávěrek vykázalo za rok 2012 zisk 40 milionů korun, za rok předcházející to bylo 63 milionů korun pozn. red.).

Teď jsme byli svědky volební kampaně. Jak velký zájem o politickou reklamu jste registrovali?

Překvapivě jí nebylo tolik jako v minulých letech. Když se tento rok strany dozvěděly, že budou volby, měly už reklamní plochy ve městě nakoupené firmy hlavně proto, aby mohly propagovat zboží před Vánocemi. Ale samozřejmě, politické reklamy bylo i tak dost, a z pohledu našeho byznysu musím říct, že nám docela dělal radost úspěch hnutí ANO, protože to právě na reklamu hodně vsadilo. Vsadili na ni v době, kdy hodně politiků o smysluplnosti velké reklamní kampaně přemýšlelo. Úspěch hnutí Andreje Babiše ale ukázal, že politická reklama ať chceme nebo ne pořád řadu z nás ovlivní.

Nakolik řešíte to, co se na reklamě objeví? Třeba fenomén negativních kampaní ve volbách…

Je nám v podstatě jedno, jestli je na naší ploše politik nebo konzerva. Dostaneme nabídku, u politické reklamy zpravidla od nějaké mediální agentury, a rozhoduje cena. Samozřejmě, stalo se nám ale, že jsme občas nějakou reklamu z etických důvodů odmítli. Klient nám dle smlouvy musí dodat motiv toho, co chce vylepit. Není to tak, že by si za peníze mohl koupit všechno. Co se negativní kampaně týče, musím říct, že letos jí nebylo tak moc jako v předchozích letech. Občas přišel někdo s tím, že by chtěl jeden, dva plakáty, zamítli jsme třeba jeden, na kterém klient chtěl imitovat podpis Miloše Zemana. Ale že by chtěl někdo celé město polepit pomlouvačnými reklamami, to se nestalo. Trh se navíc v tomto dost změnil. Pomlouvačné reklamy už se dnes objevují hlavně na nelegálních billboardech, jejich zadavatel často chce zůstat v utajení, takže logicky volí tyto cesty.

V reklamě pracujete od zmíněného roku 1990. Jste přitom člověk, který vzešel z uměleckého světa. Ještě pořád vás byznys baví?

V jednu chvíli, ještě než JCDecaux koupil Avenir, jsem o tom skutečně hodně přemýšlel. Tehdy se to pro mě stalo rutinou. Ale s příchodem JCDecaux se to změnilo. Dělat reklamu v rámci takto velké firmy je každodenní válka, protože to, co máme, každý chce. Je to taky politická záležitost, vyjednáváme s městy, a každé ovládá někdo jiný. Takže jeden den můžu být se socialisty a druhý den s pravicí, pořád se to mění, každý den začínáme znova. A vzhledem k tomu, co se na české politické scéně děje, jak se tady neustále mění poměry, se při jednání s politiky skutečně nudit nemůžete. Zpětně je asi docela dobře, že se rozdělilo Československo, protože kdybychom stále byli jedna země, to by teprve byla mela (směje se).

A zůstáváte pořád nějakým způsobem propojen i s tím uměleckým světem?

Zůstávám a je to pro mě skvělá psychoterapie! Hraju ve filmech. Nejsou to velké role, ale je to ohromná zábava. Vždycky na chvíli vypadnu ven z byznysu, a když se pak vrátím, jsem naprosto vyrovnaný a v pohodě.

Zahrál jste si s řadou osobností, kterých hereckých zkušeností si považujete nejvíc?

S Danielem Day-Lewisem, což je jediný herec, který má tři Oscary, jsem točil Nesnesitelnou lehkost bytí. Příjemná zkušenost byla i se Sophií Marceau nebo s Pierrem Richardem, což je úplně stejný pohodář jako na plátně. Těch příjemných zkušeností bylo hodně a pořád přibývají. Herectví je pro mě očista, říkám, že díky němu nepotřebuji psychiatra.

Pavel SlabýPo rozpadu manželství rodičů vyrůstal od roku 1968 v emigraci s matkou ve Francii.

Od 14 let si přivydělával jako příležitostný pěvec a herec, prošel francouzskou armádou, byl přijat na vysokou školu v Paříži, studoval operní zpěv a víc jak 20 let se mu věnoval.

Po převratu se na pár dní vrací do Československa, původně se i zde chce věnovat opernímu zpěvu, ale cestou ze schůzky se šéfem Národního divadla ho zaujme poutač „Se sovětským svazem na věčné časy" a v tuto chvíli se rodí myšlenka společnosti obchodující s reklamními plochami.

Zakládá společnost Avenir, která je od roku 1998 součástí celosvětové sítě JCDecaux.

V Praze provozuje městský mobiliář a venkovní reklamu, v Česku zaměstnává 110 lidí.

Je bratrancem Pavla Landovského a zahrál si ve 22 filmech, mimo jiné s Pierrem Richardem nebo Danielem Day-Lewisem.

Autor: Ondřej Leinert

31.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Návštěvníci se mohli v Zoo Praha rozloučit s dvouletým lachtanem Mamutem, který za pár dní zamíří do nového domova v Německu.
3

Pražská zoo se loučila s lachtanem Mamutem. Návštěvníkům představila jeho brášku

Jak reklamovat koupený dům či byt

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

/RECENZE, VIDEA, FOTOGALERIE/ Pro více než 50 tisíc fanoušků zpíval v nablýskané show zpěvák, bavič a tanečník. Pomyslnou tečku za letošními mega open airy udělal současný popový král Robbie Williams. Příjemným překvapením byla tentokrát i disco legenda Erasure, která rozhodně nebyla nutným zlem jako většina předkapel. Diváky příjemně "předvařila".

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

Praha - Kolem dvaceti kousků naservíruje v sobotu publiku na letišti v Letňanech britský zpěvák a tanečník. Nebudou chybět nové věci z desky The Heavy Entertainment Show, jež vyšla loni. Areál se otevře již v 15 hodin.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

DOTYK.CZ

Praha různýma očima - jako dějiště bollywoodského snímku i v díle ruského poety

/ VIDEO / Většina videí Prahy se zaměřuje na známá místa a pamětihodností, jako je Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Ale na Prahu se dá dívat i jinak. Shodou okolností to teď ukazuje hned několik snímků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení