Právě 1. června 1817 předvedl mechanik stavovského polytechnického ústavu Josef Božek žasnoucím Pražanům parní divy. Nejen dýmající parovůz, pohybující se vlastní silou bez spřežení (stroj, který vyráběl na dluh, ostatně ukazoval ve Stromovce už 24. září 1815 a pro velký ohlas představení zopakoval ještě o týden později), ale také plavidlo s parním pohonem. Skutečnou loď; pronajatou nákladní lodici doplněnou parním motorem. Nikoli pramici s parním strojem, kterou již předtím Božek ukazoval na rybníčku ve Valdštejnské zahradě coby funkční plovoucí model.
Roztrpčený mechanik rozbil svůj výtvor
Vypadalo to na velký úspěch – ale dopadlo to bledě. Možná je to jen historický drb – další Božkova kariéra by ovšem napovídala tomu, že na každém šprochu pravdy trochu. Prý se tehdy strhla bouřka s průtrží mračen, čehož kdosi využil a ukradl peníze vybrané na vstupném. A to měl být konec Božkových snah uvést páru ve známost a pracovat na zdokonalení jejího využití v dopravě.
Traduje se, že roztrpčený mechanik svůj výtvor rozbil – a k pokusům se samohyby poháněnými párou se už nevrátil. I Pražská paroplavební společnost, která se hlásí k tradici již od roku 1865, připomíná, že na praktické využití parníků Božkovy průkopnické činy neměly přímý vliv. Paroplavba se v Čechách začala rozvíjet až o dvě desetiletí později. Sám Božek přenesl svou pozornost k jiné technické novince: zkonstruoval a začal vyrábět vagony pro koněspřežku spojující České Budějovice s hornorakouským Lincem.