Jako součást akce studenti 'v centru Elpida zorganizovali přednášky pro seniory o moderním umění a street artu, které se setkaly s velkým ohlasem. Doufají, že se jim podaří změnit předsudky seniorů o výtvarném umění v ulicích.

Jáchym Moravec, spoluautor zdi s portréty seniorů, řekl Deníku:

Senioři dávají podněty

Na projekt získali studenti Soukromé střední školy reklamní tvorby z programu Think Big od Nadace O2 podporu ve výši 90 000 korun. O tom, jak vznikla myšlenka na akci The Wall 537 faces, jsme hovořili s jedním z jejích protagonistů, studentem Jáchymem Moravcem.

Jak jste přišli na myšlenku nasprejovat na zeď tváře seniorů?

Asi před rokem nás napadlo udělat nějaké streetartové dílo, jímž bychom oslovili veřejnost. Když jsme hledali vhodnou zeď, nalezli jsme tuto, kde sídlí organizace Elpida. A právě to nás inspirovalo udělat nějaký street art se seniory. Oslovili jsme tedy vedení Elpidy, navázali s ním spolupráci a dovedli projekt do té podoby, jakou má dnes.

Získali jste na projekt podporu z programu Think Big. Co vlastně ten projekt zahrnuje?

Projekt začal v loni v říjnu. V Elpidě jsme udělali několik přednášek o street artu a moderním umění vůbec, a když jsme pro myšlenku projektu seniory získali, tak jsme postupně, všechny, kdo měl zájem, vyfotili. Protože jsme vyfotili i přátele těch, kdo chodí do zdejších kurzů, dostali jsme se k tomu číslu 537.

Stříkali si někteří senioři své portréty sami?

Jistě, to byl také záměr, ale ne dnes, když se rozpršelo. Při minulých happeninzích, kdy bylo hezké počasí, si to vyzkoušel snad každý.

Těch 90 000 podpory se zdá na první pohled dost. Co vše jste za ně pořídili?

Jednak to byly náklady na focení, na řezání šablon a samozřejmě na barvy, jež nejsou právě levné. Součástí projektu jsou i doprovodné programy, jako je možnost nastříkat si na tričko vlastní portrét nebo logo projektu. To se samozřejmě dnes za deště dělat nedá.

Připravujete nějaký další podobný projekt?

Zatím se nad ním zamýšlíme. Na přednáškách pro seniory získáváme totiž spoustu dalších podnětů, například o tom, co se jim na světě líbí a nelíbí, a to bychom chtěli využít při další práci.

Jana Červenková, jedna z účastníků projektu The Wall 537 faces, řekla Deníku:

Nejsou to bezduché malůvky

Paní Jana Červenková včera oslavila své sedmdesáté narozeniny. Za věk se nestydí, a proto nám bylo dovoleno jej zmínit. Navíc jsme ji požádali o rozhovor na téma senioři a street art.

Jak jste se vlastně dostala k tomuto projektu?

Pozvala mě k tomu kamarádka, která sem chce chodit do kurzu angličtiny. Já bych měla zájem o kurz na počítače, ale ještě nemám doma internet. Ale s počítačem jsem do styku přišla, protože jsem pracovala na živnostenském úřadě.

A láká vás něco z těch dalších kurzů?

Potřebovala bych tu angličtinu, protože německy se trochu domluvím. Chtěla bych ještě cestovat a to se člověk bez angličtiny neobejde.

Navštívila jste také přednášky o street artu?

Ano a líbily se mi. Toto je něco docela jiného než ty bezduché malůvky na čerstvě natřených fasádách domů. Něco podobného je teď vystaveno na Národní třídě, to je také pěkné. Jinak já mám ráda výtvarné umění vůbec, takže chodím na nejrůznější výstavy.

Znáte například Lennonovu zeď na Kampě?

Znám a vždycky si tam ráda vzpomenu na mládí, když jsme chodili podél Čertovky a říkali si básničky. To už je ale hodně dávno.

Chtěla byste se v budoucnu zúčastnit nějaké podobné akce?

Určitě, mně se to moc líbilo a dnes to mám jako dárek k narozeninám. Ale musela bych mít nějakou myšlenku, kterou bych tím chtěla vyjádřit, jen tak něco stříkat bez rozmyslu, to nemá cenu. Zásadně nejsem ani proti graffiti, ale musí to něco říkat, ne ty bezduché čmáranice.