Původní název zněl Odpůrci nacismu z řad sudetoněmeckých křesťanů v letech 193845. To je ale podle jednatelky Sdružení Ackermann-Gemeinde Evy Engelhardt na výstavu hodně dlouhé.

„Říkali jsme si, kdo to vlastně byli tito lidé? Nějakým způsobem zachovali svou lidskost a stáli si za svým přesvědčením v době, která byla těžká a kde nakonec všichni zemřeli," vysvětlila. Tito sudetští Němci žijící na tehdejším území Protektorátu Čechy a Morava jsou podle ní jasnou ukázkou, že ne všichni Němci souhlasili, jak se tehdejší Třetí říše ve své době chovala.

Čtěte také: V Emauzích byla zahájena výstava o osudů Němců bojujících s nacismem

Deset vybraných osob pochází z různých regionů

Celý nápad vznikl díky knize Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Dílo zobrazuje všechny takzvané martyry, tedy ty, kteří se nějakým způsobem stavěli proti nacismu a bezpráví. „Chtěli jsme toto všechno dostat do povědomí lidí, i těch, kteří třeba nejsou věřící," vysvětluje jednatelka.

Velmi důležité bylo, aby deset vybraných pocházelo z různých regionů. Jsou mezi nimi ženy, muži, kněží i laikové. K výstavě je připravená také mapa zobrazující, odkud svědkové pocházeli, kde působili a na jakém místě nakonec i zemřeli. „Všichni umírali v nízkém věku. Když si to osobně představím, nechápu, že takto skončí život mladého člověka," konstatuje Eva Engelhardt.

K popuzení stačily drobnosti

Mezi deseti vybranými je například světaznalý odbojář a hluboce věřící kanovník Roman Karl Scholz ze Šumperka. Výstava o něm se dělá vůbec poprvé. Během války strávil kvůli obvinění z velezrady čtyři roky v různých věznicích. Nakonec byl v roce 1944 ve Vídni popravený.

Dnes naleznete v Šumperku na budově Obchodní akademie, dříve německém gymnáziu, miniaturní destičku. „Pocházím také ze Šumperka, ale ačkoli jsem se o němčinu zajímala a studovala ji, nikdo mi nikdy neřekl, že se tu narodil tento nesmírně důležitý člověk," říká jednatelka sdružení.

Sestra Maria působila v nemocnici 

Dalším neznámým, ale neméně důležitým jménem na výstavě je Epiphania Barbara Pritzl, která vstoupila do řádu už ve dvanácti letech. V roce 1902 složila řeholní slib. Pozoruhodná kariéra této ženy začala ale nabírat na jiných obrátkách v roce 1939, kdy byla sesazena z postu ředitelky dívčí měšťanské školy. O rok později jí byla veškerá učitelská činnost zakázaná, protože odmítala vyměnit svůj řádový oděv za civilní. Na konci února 1944 byla poslána do koncentračního tábora Ravensbrucku, kde za tři týdny zemřela.

Dynamická a aktivní. Taková byla řádová sestra z Brněnska Maria Restituta Helene Kafka. Působila v nemocnici, kde se obětavě starala o pacienty. Na stěny ústavu věšela kříže. Některým lidem se to ale nelíbilo, a tak je sundali. Ona si ale za svou vírou stála a kříže tam pověsila znovu. „Potom ji nějaký nacistický lékař na sále obvinil, že se postavila na stranu jednoho židovského lékaře," vypráví Eva Engelhardt.

Čtěte také: Před 75 lety padla legenda druhého odboje Václav Morávek

Život řádové sestry ukončila gilotina ve Vídni

Maria byla také obviněná, že předává po nemocnici text vojenské písně. „Dodnes už vidí každé dítě, že jsme byli Prusy zrazeni a rakouský rekrut je jim dobrý jen jako krmení pro kanóny. Zbraně vezmeme do ruky jenom v boji za svobodnou vlast proti té hnědé říši otrokářů za šťastné Rakousko," cituje jednatelka sdružení Ackermann-Gemeinde. „Lékař měl pocit, že ta píseň je posměšná a řeholnici udal. Často tak k popuzení stačily drobnosti," doplňuje.

Život této řádové sestry ukončila gilotina ve Vídni. Jde o jediný případ popravení řádové sestry za celou éru nacismu. „Když se bavíme o dvacátém století, je hrůza, že něco takového ještě vůbec existovalo," říká Eva Engelhardt.

Poslední strana knihy je beze jmen 

Jakmile projdou lidé celou výstavu, ocitnou se u lektorské lavice. Na ní leží mohutná černá kniha. V ní se nachází všechna jména lidí, kteří se během války postavili proti nacismu a nemohli tu být představení, jako těchto deset vybraných. U některých jmen jsou ještě otazníky. Doposud totiž není jasné, kde přišel jejich konec. „Výzkum ale stále ještě trvá," konstatuje jednatelka.

Poslední strana knihy je beze jmen. „Víme, že seznam není konečný, i po sedmdesáti letech se může stát, že se na nějaké nové jméno přijde," zdůrazňuje Eva Engelhardt s tím, že když ona sama viděla výstavu poprvé, byl to pro ni silný zážitek.

Podívej se nám do očí

„Protože portréty deseti vybraných jsou postavené tímto směrem, stojím tu a dívám se všem do očí. Navíc tu naleznete i útržky z jejich dopisů, ve kterých vysvětlují, proč se rozhodli neustoupit," popisuje.

„Také jsem si říkala, jak tehdy málo významní lidé mohou být pro mě dnes důležití a mohu se od nich učit a zároveň reflektovat své chování. Navíc bezpráví se ve světě děje i dnes, akorát se na něj může přijít pozdě. Proto není správné mít pocit, že mě se to netýká, týká se to nás všech," dodává na závěr jednatelka sdružení Ackermann-Gemeinde Eva Engelhardt. Výstava bude postupně putovat do osmi měst. A to do Brna, Olomouce, Karlových Varů, Plzně, Svitav, Šumperka, Ústí nad Labem, Liberce.

Čtěte také: Tvůrci filmů o Wintonovi převzali Wallenbergovu cenu