Významný vodník, který byl dědicem celého povltavského a polabského vodního panství, se znelíbil vrchnímu vodníkovi všech vod světa, a byl odsouzen k tisíciletému vyhnanství. Z něj ho mohla vysvobodit jedině lidská dívka, která by za ním šla do vodní říše.

Vodník měl štěstí a zamilovala se do něj krásná židovka Hanna a on za ní každý den přijížděl na loďce k břehu židovské čtvrti. Tam je ale zahlédl židovský mladík, který si na Hannu myslel, a řekl vše jejímu otci, kupci Kalmánovi. Ten se domníval, že za dcerou přijíždí z protějšího břehu nějaký křesťan a rozzlobil se.

Druhý den Kalmán milence přistihl na břehu a dceru odtáhl domů, kde už čekal nápadník připravený k zásnubám. Dívka ale oknem viděla, jak její milý skáče uprostřed řeky do vody, a tak se všem vytrhla a skočila do ní také. Ať po ní pátrali sebevíc, nikdo ji nenašel a její otec si rval vlasy, že raději jejich lásce nepřál.

Netušil, že Hanna žila spokojeně se svým vysvobozeným milencem ve zlatém paláci na dně Vltavy. Když se jí po letech zastesklo po lidech, dovolil jí její milý vyjít ven jedině v podobě černé kočky.

Když však čekala dítě, vyšel ven sám, a vyzval její stařičkou tetu porodní bábu, aby ho následovala. Vsedli do loďky a najednou byla stará žena pod vodou ve zlatém paláci. Hanně pomohla při porodu a směla si za to vzít, co chtěla. Vodník nachystal zlato, šperky, drahé kamení, ale teta si na radu Hanny vzala jen trochu uhlí a odešla domů.

Když vystupovala z loďky, hrst uhlí se jí vysypala ze sukně na břeh řeky, ale žena si toho nevšímala. Až ráno uslyšela, jak se na nábřeží sbíhají lidé. Uhlí se totiž přes noc proměnilo ve zlato a žena s mužem i shánčliví Pražané na nábřeží si polepšili. Když však po letech prozradila Hanninu otci, že Hanna dosud žije na dně Vltavy, zbylé zlato se opět změnilo na uhel. Možná odtud pramení úsloví: „Mlčeti zlato"…

Každopádně ulička v Josefově od těch dob nesla jméno Zlatá a Hanna se dodnes vrací do ulic Josefova v podobě černé kočky s výraznýma zelenýma očima, aby se pak zase vrátila ke svému vodníkovi a dítěti, kterému bylo na přelomu tisíciletí krásných 350 let.