Helmut Gaensel, rodák z krušnohorské vesnice Schmiedberg, dnešní Kovářské u Chomutova, je jeden z nejznámějších hledačů pokladů a to nejen v Česku. Platí to, i když někteří jeho kolegové-hledači našli už opravdové poklady, na něž se dalo sáhnout.

Helmut Gaensel, ročník 1934, ale „svůj" Štěchovický, nacistický poklad hledá stále. Zatím marně.

Napadlo vás někdy v dětství, že budete hledat poklady?

Nenapadlo, i když jsem jako kluk četl Dumasova Hraběte Monte Christa. Už vůbec jsem si nemohl ani představovat, že bych někdy hledal zlato a natož nacistický poklad.

Zkuste připomenout, jak jste se k objevování Štěchovického pokladu dostal.

V roce 1963 jsem se dostal ve vězení ve Valdicích do blízkosti Emila Kleina, velitele ženijní školy SS na Hradištku u Štěchovic a muže, který uložil Štěchovický poklad. Od ministerstva vnitra jsem dostal úkol zjistit od něj co nejvíce informací.

Byl jste agentem tajné služby?

Ne, nebyl. Jen občas jsem s vnitrem spolupracoval. Vlastně jsem ani nevěděl, kde Štěchovice jsou. Vůbec poprvé jsem o nich slyšel právě ve vězení ve Valdicích. Tam to začalo. A naše rozhovory s Kleinem o pokladu ve Štěchovicích pokračovaly i v době, kdy už byl na svobodě.

Takže vám řekl, kde poklad je?

Kdepak. Nebyl ochoten to prozradit.

Proč? Bylo přece po válce a on si už svůj trest odseděl.

Byl generálem SS a měl v hlavě stále to, že je členem tajné technické společnosti, která se podílela na vývoji tajných zbraní, například raket V1 a V2. Říkal, že by mi to prozradil v případě, že by ho členové této společnosti zbavili mlčenlivosti. On se pořád cítil, že je pod přísahou, kterou dal Hitlerovi a třetí říši.

Byl to tedy nacista do morku kosti?

To tedy byl až, až. Když ho propustili a odešel v roce 1964 do Německa, požádal tehdejšího ministra vnitra o zproštění mlčenlivosti.

No a zprostil ho mlčenlivosti?

Jak by někoho, kdo přísahal věrnost Hitlerovi, mohl zprostit mlčenlivosti? S Kleinem, jako s esesákem, nikdo z tehdejších politiků nechtěl ani mluvit.

Po roce 1989 jste se pak pustil do skutečného hledání, kopání…

Ano. Do roku 1989 jsem byl zavázán vládě ČSSR, ale trochu i nacistům v Jižní Americe.

Takže jste to hrál na obě strany?

Ano; dostával jsem peníze z obou stran. Jedni chtěli najít Štěchovický poklad, druzí zase, abych tajemství neodhaloval. Po roce 1989 to ale skončilo. Nacisti pomřeli a komunisti skončili. Tak jsem se do toho pustil sám.

To jste mohl. Pokud vím, měl jste zlaté doly v Bolívii, takže jak zkušenosti, tak peníze…

Doly stále mám. Peníze na to, abych přijel do Česka a začal s hledáním, tedy nejprve s vyřizováním povolení, jsem měl. Ale na samotné hledání pokladu bylo potřeba peněz mnohem více. A ty jsem sehnal od sponzorů. Američanů, Němců nebo Rakušanů.

Helmut Gaensel:
- prospektor, majitel zlatých dolů v Bolívii
- hledač takzvaného Štěchovického pokladu, ukrytého nacisty údajně v prostoru někdejšího cvičiště Zbraní SS v lokalitě Štěchovic , mezi Sázavou a Vltavou
- žil v Německu, Bolívii, Brazílii, Kanadě a USA. Nyní bydlí v Hradištku v okrese Praha-západ
- od sdružení bývalých nacistů ODDESA pobíral v Jižní Americe pět tisíc dolarů měsíčně
- má sedm dětí z manželských i nemanželských vztahů

Bylo snadné tehdy sehnat podporu na hledání pokladu?

Dá se říci, že bylo. Bylo dost lidí, kteří bez velkého váhání dali 50 tisíc dolarů. Dnes je to jinak. I nyní je hodně těch, kteří by rádi do téhle oblasti investovali, ale chtějí z ní také zpětně vytěžit. Už se ptají: Co za to? Jenže odpověď je jednoduchá: Pravděpodobně nic. Záruku jim nedám, ani když poklad skutečně najdu.

Ze Štěchovického pokladu jste ještě nenašel nic. Věří tomu ještě někdo?

Ano a je jich hodně. Jsou mezi nimi i vysoce postavení politici.

Při našem posledním rozhovoru, který se uskutečnil v hotelu Mandát ve Štěchovicích v září 2010, jste tvrdil, že Štěchovický poklad je už blízko. Nyní si povídáme na zahradě vašeho domu na Hradištku. Jak blízko je poklad nyní?

Hodně blízko, vždyť je tady, na Hradištku.

A jeho nalezení?

To ještě nějaký čas potrvá. Děláme ale houževnatě, i když teď právě nekopeme. Do hledání se zapojily i Univerzity Johannese Gutenberga v Mohuči, The University of Utah v Salt Lake City a také Tokijská univerzita. Jejich práce spočívá v mapování terénu kolem Hradištka a Štěchovic. Používají k tomu satelity a nejmodernější výpočetní techniku. Až mi předají výsledky své práce, porovnáme je a budeme k pokladu zase o kus blíž. Práce univerzit stojí opravdu hodně peněz. Možná až 300 tisíc eur.

Podporuje vás nějak český stát nebo někdo domácí?

Ne.Všichni jsou z ciziny. Jsou to potomci nacistů i ti, které to jen zajímá.

Kdy budete mít k dispozici výsledky práce univerzit?

Mělo by se to podařit do konce roku.

Štěchovický poklad přivezla z Berlína obsazovaného Rusy dvě letadla Ju52. Přistála u Hradištka, ale už prý neodletěla…

A právě to je největší tajemství. Ju52 mi procházejí hlavou více, než poklad. Pokud tu je, bude v bednách uložených ve štolách. Ale letadla za necelý den rozebrali. Museli je zahrabat do některé zdejší rokle. Němci tu měli i buldozery. Věřím, že nám více ukáže práce univerzit.

Našel jste při vašem kopání alespoň něco?

Například plamenomet, náplň do plamenometu v sudech. Objevili jsme i cívky spojařů. Různých předmětů, i ze středověku, byl náklaďáček. Pak tu bylo i dost munice. Německé, ale také ruské.