Bylo kolem půl dvanácté v noci na dnešek, když jsem se nedočkavě přesouval ve stanici metra Můstek ze žluté na zelenou trasu. Nebyl jsem sám, na stejné místo mířily i desítky dalších novinářů. Všichni totiž chtěli vidět, co se bude dít, až začne na facebooku ohlášená akce Nevystoupíme, nevystoupíme a nevystoupíme.

Skupina lidí se dohodla, že dojede na konečnou metra A Dejvická a zde odmítne opustit poslední soupravu na protest proti dnešní stávce.

Nejdříve bylo na místě více novinářů než protestujících. Ve chvíli, kdy ale na Můstku o nástupiště zaduněl sud s pivem, rozezněl se potlesk a protestujících začalo rychle přibývat. Na Dejvické se jich pak nakonec sešly více než dvě stovky.

První skupinka se vydala na Dejvickou ještě před půlnocí, já jsem se rozhodl, že pojedu půlnočním vlakem, který také nebyl tím posledním, ale chtěl sem být na místě včas.

Dezertéři

V soupravě se samozřejmě nacházeli i cestující, kteří jeli pravděpodobně domů, kdo si však dovolil vystoupit dříve než na konečné, například na Malostranské, byl ihned počastován pískotem a slovy: „Dezertér, dezertér.“

Na Hradčanské se pak vlak překvapivě zastavil na delší dobu. Pak ohlásil řidič: „Na Dejvické stojí souprava a lidé nechtějí vystoupit. Musíme stát.“ V tu chvíli se ozval bouřlivý potlesk.

Bohužel pro cestující cizince, ti jen nevěřícně přihlíželi a netušili, co se děje. „Proč nejedeme? Co se stalo?“: ptal se mě anglicky jeden z pasažérů.

Lámaně a za pomocí rukou jsem mu tedy odpověděl, ať vydrží, že určitě pojedeme za pár minut, a že se není čeho obávat.

On samotný pak zareagoval a upozornil mě, že si všiml, že se u nás bude stávkovat, a tak to chápe.

Za chvíli jsme skutečně dorazili na Dejvickou a vyčkali ještě na příjezd dalších tří souprav. Ta poslední už skutečně neodjela. Po příjezdu ihned zhasla a zůstala stát na místě.

V tu chvíli v metru odstartoval zábavný happening. Nechyběl sud piva, mnoho litrů vína a různých míchaných nápojů, jako je džus s vodkou a podobně. V metru se dokonce vesele kouřilo.

I s kulturou

Ale připraven byl nečekaně i kulturní program, a tak se mohli všichni zaposlouchat do profesionálního zpěvu sexteta, nebo za doprovodu kytary do lidových písní a písní Karla Kryla.

Pozornost na sebe strhával i hlouček, který dokazoval, že Punk stále nezemřel. I když paradoxně nejaktivnější člen skupiny vykřikoval: „Metal, metal!“

Zkrátka bylo v metru hodně veselo a vydrželo to tak zhruba jeden a půl hodiny, než odešli i poslední vytrvalci, většinou již pod vlivem alkoholu.

Při jiných příležitostech by možná policie represivně zasáhla, ale tentokrát se pražští strážníci po dohodě s dopravním podnikem (DP) rozhodli na akci pouze dohlížet, a pravděpodobně i proto se nesla v poklidném duchu.

„Rozhodli jsme se, že nebudeme přistupovat k žádné represi, dokud zde nebude hrubě porušování přepravní řád. To znamená, nikdo nesmí začít ničit soupravu metra ani nástupiště a nesmí dojít k žádným potyčkám. Zpřístupnili jsme i toalety. Samozřejmě máme strach, aby někdo nespadl do kolejiště, ale jsou tu všichni dospělí lidé, tak za sebe musejí zodpovídat,“ sdělil v noci na místě Antonín Fedorko, bezpečnostní ředitel DP.

„Mohou tady zůstat, jak dlouho budou chtít, nikoho vytlačovat nebudeme a zatím jen dohlížíme na bezpečný průběh celé akce. Považujeme to za rozumnější řešení,“ navázala mluvčí pražských strážníků Jana Přikrylová.

Nutno dodat, že to bylo zřejmě správné rozhodnutí, jelikož do dvou hodin do rána byla akce v podstatě ukončena samotnými účastníky. Jen jeden z přítomných byl dopraven na záchytnou stanici.

Spokojeni byli i samotní svolavatelé akce, podle nichž protest splnil svůj účel.

„Naším protestem vyjadřujeme nesouhlas se stávkou, která nás velmi omezí. Vadí nám, že si v této politické hře berou odbory lidi jako rukojmí. Navíc nám tady někdo omezuje služby, které máme předplacené,“ dodal jeden z organizátorů akce Martin Kotas s tím, že ale nikoho nezastupuje a každý přišel sám za sebe.