Příkladem může být Praha 14, kde není mnoho umění ve veřejném prostoru. Proto bylo pro zdejší obyvatele pozitivní zprávou, když se na konci loňského roku přemístila socha Žena s hrozny do nově upraveného parku v Hostavicích.

Celkem je na čtrnácté městské části v současnosti asi 15 soch a plastik vytvořených v 70. a 80. letech minulého století. „Praha 14 nemá těchto uměleckých děl mnoho. Je to tím, že v městské části se metro začalo stavět až po roce 1989, kdy přestal platit takzvaný čtyřprocentní zákon," říká Petr Zeman, jenž pořádá poznávací procházky po městské části.

Od roku 1965 platil v Československu zákon, který dával za povinnost věnovat až právě čtyři procenta z rozpočtu každé veřejné stavby do vzniku uměleckého díla, které ji mělo doprovodit. Po sametové revoluci byl však tento zákon zrušen jako komunistický výmysl, přestože podobná praxe funguje ve většině evropských zemích. I tak za zhruba dvě dekády vzniklo v Praze díky povinné podpoře podle odhadů na 1200 děl, z nichž jde z velké části o sochy a plastiky.

Politickým námětům se autoři vyhýbali

„Díla procházela vždy výběrem odborné komise, která paradoxně účinně zabraňovala instalaci naprosto nehodnotných a kýčovitých uměleckých děl. Lze sice argumentovat faktem, že se častěji k práci dostali umělci protěžovaní politickým režimem, a práce nadanějších neangažovaných kolegů se mohly uplatnit v menší míře, ale vždy byly vybírány práce školených autorů s jistou schopností uměleckého projevu," popsala Marie Foltýnová, kurátorka sbírky veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy.

Vybírání díla, které bude obohacovat veřejný prostor, neslo ještě jednu zajímavost. Výtvarník přinesl návrh uměleckého kusu v poměru ke zmenšenému architektonickému modelu, načež ho hodnotila komise. I podle toho jak zapadal do prostředí, komise rozhodla, zda bude schválen. „Šlo třeba o sádrový artefakt velký sedm centimetrů, podle kterého se rozhodovalo o půlmilionové zakázce," líčil Pavel Karous, sochař a autor projektu Vetřelci a volavky, jehož cílem je mapovat umělecká díla ve veřejném prostoru z dob normalizace.

Jelikož většina výtvarníků cítila po roce 1968 zpracovávat politické náměty, převládaly proto díla především neutrální. Šlo o motivy z prostředí rodiny, sportu, práce, stylizované náměty z flory a fauny a abstraktní dekorativní objekty.

Bod, u kterého se místní lidé schází

Ne všechny byly samozřejmě kvalitní. Příkladem může být podle některých betonová plastika Rovnováha u Barrandovského mostu nebo sochy schoulených žen, které projekt Vetřelci a volavky označuje jako „Ztratila klíče". Někdy se však i sochy, které by někteří neoznačili za velké umění, zapíší do daného místa.

„U výstupu ze stanice metra Háje je socha kosmonautů, kterou lidé občas vyzdobí. Nedávno jsem viděl na ruce kosmonauta, která je vstříc lidem, pověšenou kabelku, čemuž se lidé kolem smáli. Je to daleko lepší, než kdyby jí někdo poškodil. Socha už na místo patří, místní ji berou jako bod, u kterého se schází. Stejně jako je tomu s koněm na Václavském náměstí," říká mluvčí Prahy 11 Miroslav Dvořák.

Spokojeni z děl období normalizace mohou být i obyvatelé dvanácté městské části. Umění z druhé půlky minulého století zde totiž tvoří většinu instalovaných výtvorů. Celkem je na Praze 12 sedm plastik z dob socialismu. „V současné době se městská část zabývá přípravou vhodné péče o kovovou plastiku vyjadřující odkaz Jana Ámose Komenského, kterou vytvořil v roce 1985 medailér Josef Hvozdenský," doplňuje mluvčí dvanáctky Ivana Hudcová.

Socha maršála vzbuzuje kontroverzi

Větší počet děl eviduje Praha 6, kde je podle informací úřadu celkem 35 plastik z období normalizace. Celkem pak městskou část zkrášluje na 223 uměleckých výtvorů.

„Celkově je v rozpočtu pro letošní rok na údržbu a obnovu všech artefaktů vyčleněna suma ve výši 250 tisíc korun. V minulosti se částka pohybovala zpravidla okolo 150 tisíc. Kolik prostředků se nakonec reálně na údržbu vynaloží, bude záviset na jejich aktuálním stavu," uvádí mluvčí šestky Martin Churavý.

Už nyní však Praha 6 předpokládá vynaložení peněz na péči o sochu maršála Koněva, která vzbuzuje kontroverzi, a může se proto stát cílem vandalů. Ušetřit peníze za péči tím, že by se některá díla odstranila, šestka odmítá. „Programově neplánuje vedení Prahy 6 odstraňovat žádnou z již existujících soch," míní Churavý.

Po revoluci zmizely stovky děl

Podle projektu Vetřelci a volavky se od 90. let v hlavním městě odstranilo asi 450 děl. Do těch se nepočítají díla, která měla politický námět. Těch však bylo podle Foltýnové minimum a jejich počet by se dal spočítat na prstech dvou ruk. Mezi odstraněnými díly byla kupříkladu socha Vladimíra Iljiče Lenina z Vítězného náměstí v Dejvicích.

Nejvíce „čtyřprocentních děl" zmizelo z veřejných prostor po sametové revoluci, kdy se hodně stavělo a rekonstruovalo a plastiky, které nebyly pokládány za hodnotné, se během přestaveb odstraňovaly. Někdy si výtvarné dílo odnesl k sobě někdo domů, zničilo ho vandalové nebo skončilo ve sběru.

Úpravy jsou „nepřítelem normalizačního umění" i nyní. Zejména v hlavním městě. „Sleduji území celého bývalého Československa, ale v Praze je situace nejhorší. Je zde nejvíce peněz na investice a revitalizace, které zpravidla vedou ke zhoršení stavu," tvrdí Karous. Po například revitalizaci parku se totiž historické dílo už na své místo nevrátilo.

Tlak na radnici městské části

Proto se spolu s dalšími příznivci normalizačního umění ve veřejném prostoru snaží zabránit tlakem na radnici městské části, která o investiční akci rozhoduje. „Poslední dobou jsme se snažili hlavně ochránit kašnu Sjednocená Evropa na Jiřího z Poděbrad. A zdá se, že odstraněna nebude," říká Karous.

Poloviční úspěch zaznamenal na Barrandově, kde měly být při rekonstrukci veřejného prostoru také odstraněny plastiky. Věci se nakonec do prostředí vrátily, avšak ne na poloviční místo. Karous to vnímá z jedné strany pozitivně, neboť by prý byla škoda, kdyby taková díla skončila v depozitářích, zároveň však dodává, že tím díla ztratila kus ze své hodnoty.

Jako příklad udává Obelisk pohybu na Tilleho náměstí. Dílo bylo stvořené pro dané místo jako orientační bod pro lidi ze sídliště. Tím, že se přesunulo, už nemusí tak korespondovat s okolní architekturou.

O návratu dne a noci se jedná

Díla mizí i v posledních letech. Na Praze 6 musela být z důvodu opakovaného poničení odstraněna socha ve tvaru čtyřlístku z Evropské třídy či Ležící muž v těsné blízkosti Kaštanu. Na jedenáctce zase zmizelo sousoší od Olbrama Zoubka Den a noc, které bylo před multikinem Galaxie.

„Bohužel stojí na pozemku, který není městské části. Ačkoli jsme se snažili, aby se sousoší na místě znovu objevilo, tak se nám zatím nepodařilo s majitelem dohodnout," řekla mluvčí Prahy 11 s tím, že jednání stále probíhají, ale rozhodnutí je na vůli majitele.

Podle Karouse vzniklo v Praze od zrušení čtyřprocentního zákona přes 50 děl ve veřejném prostoru. Mezi nově vzniklá díla lze započítat Křížovou cestu, která vznikla v minulém roce v modřanském areálu Na Zvonici, popřípadě v roce 2014 instalovanou pohyblivou hlavu Franze Kafky u Quadria.

Čtěte také: V Praze byl odhalen staronový pomník Jana Palacha