Už dnes se proto koná v pražském areálu Gutovka cyklistický den s osobnostmi českého sportu. Za týden, 14. října, je v plánu další akce: Najdi svůj sport. A ještě letos by Praha znovu chtěla otevřít lyžařský areál na dostihovém závodišti v Chuchli, který v posledních dvou letech slavil slušný zájem u Pražanů i přespolních.
Všechny akce mají zároveň jedno společné: jejich tváří je olympijská vítězka v běhu na lyžích Kateřina Neumannová. „Od dob své sportovní kariéry jsem zvyklá být v terénu a kancelářská práce je pro mě spíš za trest. Ráda připravuji věci, které lidem přinášejí užitek a radost. A kdo jiný by měl podporovat sportovní akce než úspěšní sportovci," říká. Sama se sice při tom už jednou spálila: během pořádání lyžařského šampionátu v Liberci, který v roce 2009 skončil s dluhy. „Je to škraloup, který si s sebou ponesu do konce života," přiznává olympijská vítězka.
„Ale člověk nemůže zahořknout. Projekty, které dělám teď, jsou nesrovnatelně menší, ale mají dobrý ohlas, přinášejí lidem radost a jsou potřeba," věří.
S pražským magistrátem v těchto dnech připravujete hned tři sportovní akce. První cyklistický den s osobnostmi českého sportu startuje už dnes v Gutovce. Co vás k tomu přivádí?
Hlavní důvod asi je ten, že mě pořádání podobných akcí v terénu prostě baví. Myslím, že bývalí sportovci, kteří mají ve společnosti nějaké jméno, by měli sport dále podporovat. A samozřejmě, je třeba začít u dětí. Měla jsem na toto téma na pražském magistrátu debatu s panem náměstkem Vávrou, který říkal, že velmi rád podpoří akci, která povzbudí zájem dětí o aktivní sport. Protože jedna věc je dívat se, sportovce obdivovat, a druhá si to aktivně zkusit. Mluvil mi tím z duše, takže jsme našli společnou řeč.
Jste bývalá úspěšná běžkyně na lyžích, olympijská vítězka. Méně se ale ví, že jste na olympiádě závodila i na horském kole. Proto teď startujete s cyklistickým dnem?
To, že je první akce zaměřená cyklisticky, nemá nic společného s tím, že jsem sama na kole závodila, i když mi to samozřejmě pomáhá, protože mám v této oblasti řadu kontaktů. Cyklistiku jsem ale vybrala proto, že je to jeden z nejmasovějších sportů, který může dělat celá rodina. Na kole by měl podle mě umět jezdit každý zdravý člověk.
Dalšími projekty jsou Najdi si svůj sport a Ski Park Velká Chuchle. V minulosti jste říkala, že je váš sen, aby to v Chuchli nežilo jen přes léto během dostihů, ale i přes zimu. Už dva roky po sobě místo patří běžeckému lyžování. Takže, splněný sen?
Chuchle je moje velká radost. Původně to vypadalo jako utopie: lyžovat v zimě v Praze na otevřeném okruhu? Celou zimu a s volným vstupem? Těžko jsem pro to hledala podporu. Teď máme za sebou dvě zimy a už se z toho pomalu stává tradice. A zase díky podpoře magistrátu se nám povedlo vybavit okruh zásadní technikou, jako je rolba nebo zařízení na výrobu umělého sněhu. Takže jsme došli do fáze, kdy stačí zapůjčit sněhová děla a můžeme začít.
Kdy se tedy letos začne v Chuchli lyžovat?
Vypadá to, že poprvé budeme moci začít sníh připravovat s prvním mrazem. Připraveni budeme od začátku prosince, a pak už to záleží jen na vyšší moci. Naším snem je otevřít okruh kolem Vánoc.
A jak dlouho pak takový areál může fungovat?
Do poloviny března, kdy končí jarní prázdniny, je to ideální. Pak už zájem o lyžování stejně opadá, protože lidé začnou myslet na jaro. V posledním roce to bylo extrémní, protože lyžovat se dalo až do Velikonoc, ale je fakt, že v posledních týdnech se už přes pokračující zimu zájem snižoval.
Kolik lidí si na lyžařský okruh v Praze najde cestu?
Je to velmi rozdílné, většinou rozhoduje, jaké je zrovna počasí. Takže se může stát, že přijde 150 i 600 lidí. Ve všedních dnech jich pravidelně chodí lyžovat kolem 200, 300… často se tam zastaví prostě cestou z práce. Vezmou si s sebou lyže a na hodinu a půl si jdou zasportovat. Každý den také na okruh v rámci tělesné výchovy chodí žáci ze škol. Jejich zájem je takový, že někdy skoro nestíháme uspokojovat poptávku. A velmi zajímavé jsou víkendy. Když napadne sníh a udělá se hezky, vezmou občas lidé Chuchli útokem tak, že nestíhá ani půjčovna lyží.
V areálu nevybíráte vstupné. Bude to zachováno?
Dokud budeme mít podporu magistrátu, chceme to udržet. Takový areál je totiž podle nás součástí občanské vybavenosti města.
Registrujete o areál i zájem z řad „přespolních"?
Ano, i když samozřejmě jde hlavně o přilehlé oblasti.
Má Ski Park v Chuchli ještě potenciál k tomu, aby se dál rozrůstal?
Jsme do značné míry závislí na počasí, čím víc sněhu napadne a mrazu je, tím širší a delší okruh může být. V současnosti je reálných nějakých 800 až 1000 metrů, pokud by ale napadlo 40 centimetrů sněhu, pak bychom mohli uvažovat ještě dál. Jinak chceme dovybavovat lyžárnu, zvyšovat počet akcí, nejen pro děti a mladé, ale i pro seniory.
Co to konkrétně pro seniory znamená?
Chceme, aby měli možnost zapůjčit si vybavení zdarma. Jedna věc je totiž bezplatný vstup a druhá lyžařská výbava, která není zadarmo a i kvůli tomu řada lidí lyžovat nejde. Podařilo se nám poskytnout výbavu zdarma aspoň školám a letos to tedy díky podpoře Prahy chceme rozšířit i na seniory.
Týká se to i mimopražských?
Ano. Nepředpokládáme sice, že by jezdili z daleka, ale když přijede senior a bude si chtít půjčit lyže, určitě nebudeme zkoumat, odkud je. Běžecké lyžování je sport, kterému se lze věnovat v každém věku a Chuchle je poměrně nenáročný okruh, nejsou v něm žádné nebezpečné sjezdy, takže je to docela příhodné místo.
Na pozvánce k další akci, kterou podporujete Najdi svůj sport stojí váš citát: „Člověk musí hodně závodů prohrát, aby nakonec vyhrál ten nejdůležitější." Vaše největší profesní prohra ale paradoxně asi přišla až po sportovní kariéře, bylo to zadlužené Mistrovství světa v lyžování v Liberci. Co vám tato prohra do života dala?
Ten citát se vztahoval k mé závodní kariéře, ale je fakt, že i Liberec do něj lze zařadit. Pořád mě baví organizovat akce, i když oproti Liberci jsou tyto nesrovnatelně menší. Liberecká zkušenost mi dala to, že se od začátku snažím, abych vše měla pod kontrolou. Jsem velmi opatrná, když mám naskočit do nějakého týmu a zaštítit akci svým jménem.
Jak vůbec dnes na tuto libereckou zkušenost vzpomínáte?
Nic se pro mě nezměnilo. Ve spoustě věcí, která mi média předhazovala, mám svědomí čisté. Sportovní část dopadla bezesporu výborně, v ekonomické části jsem se v tom vykoupala a ponesu si to jako škraloup asi do konce života, ale to neznamená, že by člověk měl na všechno rezignovat. Naopak, věřím, že poctivou prací na dalších projektech, jako je Velká Chuchle nebo Sportovní festival Lipno, můžu udělat spoustu prospěšného. A to, že se oběma daří a lidé o ně mají zájem, mě utvrzuje v přesvědčení, že to má smysl.
Sama máte dceru. Vedete ji ke sportu?
Ano, vzhledem k tomu, že je ze sportovní rodiny, i co se prarodičů týče, nic jiného jí nezbývá (usmívá se). Určitě nemám ambice vychovat vrcholovou sportovkyni, záleží na dceři, jak se rozhodne dál. Ale jsem přesvědčena, že sport děti pozitivně formuje: učí je na věcech tvrdě pracovat, přijímat vítězství i porážky, snažit se něčeho dosáhnout. Všechno je to velmi dobře přenositelné i do civilního života.
Co může děti v záplavě dnešních možností ke sportu přivést?
Jednoznačně nejvíc rodina a rodiče. A škola. Pokud máte na škole tělocvikáře, který dělá zajímavé hodiny, může vás to motivovat. Ale na prvním místě je určitě rodina.
Roste u nás nějaká nová Kateřina Neumannová?
Byla bych moc ráda, ale kam dohlédnu, tedy do kategorie juniorů, sice vidím dobré závodníky, ale mám obavy, že aby někdo sahal po olympijských medailích, takový talent zatím bohužel nemáme.
Takže i takový byste na akcích, jako je Najdi svůj sport, chtěla nalézt?
Bylo by to skvělé, ale rozhodně to není záměr. Cílem těchto akcí není, aby se našel olympijský medailista, děláme to proto, abychom děti přiváděli ke sportu. Třeba teď nám přislíbila účast olympijská vítězka Mirka Knapková. Takové setkání s osobnostmi může být inspirací, aby si děti řekly, že to zkusí taky.