Jakou mají květníky tradici?

Nejsou ničím novým. Mobilní nádoby se objevovaly už ve starověku, kde byly součástí promyšlené kompozice soukromých zahrad. Ve veřejném prostoru měst se začaly používat poprvé viditelně ve švédském Stockholmu koncem 60. let minulého století. Měl v té době velice pokrokovou strategii rozvoje, v rámci které se město mělo propojit s okolní přírodou „zelenými prsty" pronikajícími až do jeho středu. Velká pozornost se tehdy věnovala možnostem příjemného pobytu a prostranství. Místa určená k odpočinku byla doplňovaná mobilními nádobami s výsadbou barevných letniček. Na zimu se nádoby odnášely do zázemí zahradnických podniků, a to ze dvou důvodů. Aby nebránily odklízení sněhu a aby mohly být na jaře znovu kvalitně osazeny.

Čtěte také: Praha 5 rozhodla: Kritizované květníky někde zcela zmizí

Švédové si tradičně považují přírodních prvků a jejich země je známá svým designem. V té době tam prakticky neexistoval vandalismus. Díky tomu všemu se nádoby staly jakýmsi šperkem, který dovršil celkové řešení prostoru města. A ze Švédska se pak rychle rozšířily do Evropy. K nám se dostaly pravděpodobně už začátkem 70. let. Předpokládám, že v té době se i tu používaly uváženě, čili na místech, kde nebylo možné vysadit rostliny do volné půdy. Postupně se ale stalo, že se země „zaplevelila" nekvalitními nádobami s neudržovanou zelení, ve kterých přežívají jen zvlášť odolné jalovce. Nejčastěji se dnes umisťují jako bariéra, která má zabránit vjezdu vozidel, také nesmyslně do plochy trávníku, kde komplikují sečení a kde by bylo možné vysadit rostliny do volné půdy, což je levnější, jak na pořízení, tak na údržbu.

To je zřejmě omyl Prahy 5.

Zeleň v mobilních nádobách je nejdražším vegetačním prvkem. Důvodem jsou vysoké pořizovací náklady na vhodnou nádobu, náklady na technologické vybavení, čili drenáž, speciální půdní substrát, půdní kondicionéry a další nutná opatření. Hlavně ale nákladná následná údržba zahrnující zálivku s ohledem na průběh počasí, hnojení umělými hnojivy a péči o rostliny. Rozdíl mezi péčí o rostlinu pěstovanou v nádobě a ve volné půdě zná každý, kdo má jakoukoliv květinu nebo bylinku v květináči, a zároveň tu stejnou vysazuje v záhonu na zahradě. Pokud jde o stromy v mobilních nádobách, je péče ještě náročnější. Jedná se tedy o nejdražší způsob, jak dostat vegetaci do města.

Nestálo za to, vynaložit větší finance, aby město rychleji bojovalo se špatným ovzduším?

Pokud bylo původním úmyslem osadit nádoby stromy s tímto cílem, je nutné si uvědomit, že schopnost stromů produkovat kyslík, pohlcovat kysličník uhličitý, zachycovat prach, zvlhčovat ovzduší nebo snižovat hlučnost je přímo úměrná velikosti listové plochy stromu. Čím větší strom s velkým množstvím zdravých listů, tím větší účinky. S tímto faktem například pracovali projektanti parku v centru Pekingu, který se otevíral před zahájením olympijských her. Základními kriterii dlouhodobě promýšleného návrhu bylo vhodné umístění parku.

Existuje vůbec plán na míru?

Žijeme v době, kdy toužíme všechno spočítat a vědecky dokázat. Ale dokazovat přesná čísla užitečnosti stromů je obtížné. Ani světová organizace krajinářských architekt IFLA nemá k dispozici tyto údaje. Přesto o nezbytnosti zdravých stromů nepochybovali lidé v minulosti, kdy byly stromy vždy ve velké úctě, a snad ani ti dnešní. Například se uvádí, že vzrostlý stoletý buk spotřebuje za jednu hodinu 15 kilogramů kysličníku uhličitého a uvolní asi dvě kila kyslíku. Jeden hektar smrkového lesa dokáže vázat 32 tun prachu, borového lesa 37 a bukového dokonce 68 . Stromy odpařováním množství vody zvyšují vlhkost vzduchu, která je ve městech oproti volné krajině nižší. Zároveň nejlépe v kombinaci s podsadbou živého plotu dokáží ovlivnit nepříjemné proudění vzduchu v těsné blízkosti výškových budov. Proto mají podstatný význam a ozelenění je dobrým krokem. Ekologicky i pro život. O nezbytnosti vzrostlých stromů ve městech nemusí rozhodovat vědecké výzkumy, na to stačí obyčejný selský rozum. Z toho, co jsem uvedla, vyplývá, že zlepšení kvality života ve městech přináší vzrostlé stromy ve volné půdě. Jen strom, který má dostatek prostoru pro svůj kořenový systém, může vytvořit adekvátně velkou korunu s dostatečným množstvím zdravé listové plochy.

Jak se kořenová zóna měří?

Je to plocha půdy pod korunou stromů, zvětšená o jeden a půl metru od obvodu koruny. Při šířce a výšce nádoby 80 centimetrů je snadné si představit, že žádný skutečný strom se tu nemůže podařit pěstovat. Navíc to není ani možné z důvodu stability stromu.

Pokračování rozhovoru a dnešní odpolední oficiální vyjádření Prahy 5 ke změnám v projektu Snížení imisní zátěže  ozeleněním ulic čtěte v zítřejším vydání Deníku.