Školák: Chci zůstat ve škole, ale bez plošiny to nepůjde

„Určitě bych tady moc rád zůstal. Do školy to mám hodně blízko a dostanu se sem bez potíží. Snad se to podaří a nastoupím tady i do šesté třídy.“ To je veliké přání jedenáctiletého Martina Navrátila, který je tělesně postižený a pohybuje se na elektrickém vozíku. Od loňska žije nedaleko stanice metra Hůrka v Praze 13.

Nastoupil zde do páté třídy Fakultní základní školy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, známé jako ZŠ Mezi Školami. Aby zde však mohl zůstat i v příštím školním roce, bude potřebovat plošinu, s jejíž pomocí se dostane do dalších poschodí, jinak to tu bude muset opustit a neví, jaký by ho pak čekal osud a kam by musel, pravděpodobně velmi složitě, dojíždět.

Instalace plošin, pomocí nichž by se Martin přesouval mezi patry, by stála bezmála 600 tisíc korun, a právě ty jsou zatím pověstným kamenem úrazu, protože chybí.

„Opravdu se mi tady moc líbí, tak tu chci určitě zůstat,“ opakuje znovu Martin. Ten bydlí v bytě poblíž školy se svým otcem od začátku letošního školního roku. „Je to tady ideální prostředí. Všechno je bez bariér, Martin se tak do školy dostane úplně bez problémů. Má to zhruba 300 metrů,“ potvrzuje jeho otec Petr Navrátil.

Pomohou nadace?

Sám již kontaktoval přibližně 15 nadací. Odezva byla zatím vesměs negativní. „Ale možná se situace začíná obracet. Ozvalo se mi například Konto Bariéry a také nadace některých soukromých společností, tak uvidíme, jak to bude pokračovat,“ neztrácí naději otec.

Podle jeho slov je důležité, aby se podařilo peníze získat nejpozději do konce školního roku, aby pak firma stihla plošiny včas postavit.

Petr Navrátil je samozřejmě v kontaktu s vedením školy. Její ředitel Petr Vodsloň už svým jménem kontaktoval některé nadace. Odpověď té první byla negativní, na druhou ještě čekají.

„Škola je stará dvacet let a zatím jsme tady žádného žáka na vozíku neměli a nejsme na to na sto procent uzpůsobeni. Martin tady ale velmi dobře zapadl, a proto by bylo dobré, aby tu zůstal. Spodní pavilon je bez bariér, Martin se dostane například do tělocvičny či jídelny. Pátou třídu, do které chodí, jsme nechali v přízemí. Druhý stupeň je ale nastaven tak, že jsou tu specializované třídy, které jsou vybavené na určité předměty, a tak se musejí žáci přesouvat a to v prvním či druhém poschodí, kam už bezbariérový přístup není,“ vysvětlil ředitel školy.

Martin je ve škole navíc velmi soběstačný, oproti minulosti už se obejde bez asistenta a pochvaluje si to. Snaží se být hodně aktivní, a tak například také závodně plave za strahovský klub Kontakt bB.

Radnice přislíbila pomoc

Pomoci by mohla také radnice Prahy 13, která je zřizovatelem školy a jedná se o její majetek. „Žádost o pomoc už jsme dostali a přislíbili jsme pomoc ve výši sto tisíc korun. Hlavním organizátorem je ale otec Petr Navrátil. Jsme samozřejmě připraveni dále spolupracovat a například vyjádřit podporu při žádostech o dotace od nadací,“ konstatoval mluvčí Prahy 13 Samuel Truschka.

Zatím to tedy vypadá na to, že otce Martina čeká honba za penězi. „Určitě pro to, aby Martin mohl zůstat v této škole, udělám maximum,“ říká rozhodně.

Přeje si to samozřejmě i vedení školy. „Pro něj by to bylo vůbec to nejlepší, už tady má kamarády a svůj kolektiv a je to přece žák, jako každý jiný, takže sem patří. Snad nějaká nadace skutečně pomůže,“ uzavírá u východu ze školy zástupkyně ředitele Marta Šefčíková, která redaktora Deníku provedla po budově. Tu mu ukázal i sám Martin, ale ten už je zase ve třídě a učí se.

V přízemí se pohybuje bez potíží, snad to tak bude i příští rok ve vyšších patrech. Pražský deník bude jeho příběh určitě sledovat a čtenáře dále informovat o vývoji situace.