Šipky jsou adrenalinový sport. I bez velké fyzické námahy

Šipky. Pro spoustu lidí se jedná pouze o doprovodnou zábavu při posezení s přáteli nad půllitrem tekutého českého chleba. Ale šipky to jsou hlavně nervy a také přísné fyzikální zákony. Vždyť co všechno jen dovede ovlivnit let šipky?

Šipkař musí být vždy soustředěný. A i když při tomto sportu neteče pot fyzickou námahou, Josef Břečka ze Zbraslavic o šipkách vzhledem k vysoké míře koncentrace, kterou musí hráč při jejich hraní vyvinout hovoří jako o adrenalinovém sportu.

Pro Josefa Břečku, kterému všichni říkají Jouda, se staly šipky něčím víc. Ve Zbraslavicích založil šipkařský oddíl Dart's Mafia Team, což je skupina místních šipkařských nadšenců. A jeho ambice sahají mnohem dál. Kam? Třeba až k mistrovství, kde by rád změřil síly se svým velkým šipkařským vzorem!

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé setkal se šipkami? Já si pamatuji, že jako malá jsem měla terč a na něj se házely kuličky se suchým zipem.

Už jako malý kluk jsem měl plastové šipky s kovovými hroty a házel je na terč namalovaný na stodole na vratech a po všem možném, kam se dala šipka zabodnout samozřejmě ne po živých tvorech. A tak ztrátovost šipek byla opravdu velká, a protože se špatně sháněly, dlouho mi nevydržely.

Šipky, pokud se nemýlím, jsou uznávané jako sport. Řada lidí bere za sport jen ten, u kterého se zapotí. O čem tedy šipky jsou?

Jak říkám já, šipky jsou hra nervů, člověk se musí soustředit až do úplného konce a koncentrovat se na každý hod zvlášť. Není to až tak fyzická záležitost, ale i tak je to dost adrenalinový sport a jako v každém sportu, aby člověk dosáhl úspěchu, bez tréninku to zkrátka nejde.

Říkáte, že šipky jsou hra nervů máte nějaký recept na to, jak se soustředit a nenechat se vyrušit ostatními?

Nevím, zda jste viděla film Krásná pokojská. Tam ukazoval hlavní hrdina, který pronášel projevy k národu, malému klukovi trik na nervozitu s kancelářskou sponkou. Tak mám podobný rituál: mám v kapse u kalhot speciální malé mejdlíčko, to se používá k tomu, aby se nepotila ruka a šipka při hodu neklouzla. Tak to si vždy promnu mezi prsty a je to!

Jaké druhy šipek vlastně existují?

Tak tady by se dalo hovořit velmi dlouho, ale jen ve zkratce, pro jednoduchost a pochopení těch, co třeba začínají: Hlavní rozdělení je už v terči. Buď se hází na sisálový terč zde se používají šipky s kovovými hroty, které jsou v šipce zabudovány napevno či se mohou vyměňovat, nebo se hází na elektronický terč všem dobře známý z našich hospůdek. Zde se používají šipky s umělými vyměnitelnými hroty a na těchto terčích se hraje u nás většina soutěží.

Dobře si pamatuji, že ten elektronický měla kolegyně na pokoji na koleji. A šipky?

Při hodu je rozhodující váha šipky tu určuje tělo šipky, které je vyrobeno z mosazi či jiných materiálů. Těl je opět mnoho typů: soudkové nebo třeba tužkové. Každé tělíčko má na sobě drážky, které zabraňují skluzu. Podle váhy se šipky dělí na soft, které váží kolem šestnácti gramů, jsou tedy na elektronický terč. Ty dvaadvaceti gramové jsou na sisál. Každý hráč si zvolí to, co mu vyhovuje nejlépe. Je to kolikrát velká alchymie.

Ještě jsou tam no, já tomu neuměle říkám peříčka.

No další částí je násadka pro uchycení letky, dříve vyráběná pouze z hliníku, nyní jsou v módě plastové sám je používám. Opět se vyrábí v mnoha provedeních. A nakonec jsou to letky kdo kdy šipku viděl, je mu jasné o co jde.

Máte nějaké „fígle" nebo recept na to, jak nejlépe dostat šipku co nejblíže středu?

Zde musím ihned opravit: Není cílem hodit co nejblíže středu, ale naházet v daném kole co nejvíce bodu na tři šipky. Samotný terč je rozdělen na dva středy malý za 50 bodů a velký za 25 bodů. Dále jsou tu celá čísla, například 20, a jejich „dabl", tedy dvojnásobek. A potom ještě „tripl", trojnásobek daného čísla. Vše je ohraničeno na terči. Nejvíce na jedno kolo se dá hodit tripl dvacítky, což je 180 bodů. Je to takzvaná stoosmdesátka neboli bingo. A můj recept je jednoduchý: být uvolněný a bavit se hrou.

Přistupujete k hodu vědecky, s ohledem na fyziku, nebo prostě stačí šipku jen tak hodit? Je to tedy spíš o štěstí nebo o „grifu"?

Samozřejmě, že vědecky, jak jinak? (smích) Ovšem záleží na několika faktorech: postavení u čáry, pohyb ruky v určitém úhlu, držení těla a uchycení šipky a v neposlední řadě i oblečení. Je to přeci i show, nebo ne? Každý hráč má svůj styl a tady se odlišuje od ostatních. Já například vyznávám styl Hawai tedy v oblečení a styl hodu je „hoď, jak umíš". A ono to funguje!

Těšily se šipky oblíbenosti už v historii, nebo to je podle vás záležitost posledních let?

Myslím, že šipky jsou oblíbené již dlouho, a to ve všech věkových kategoriích, ale samozřejmě, že zaznamenaly největší boom v posledních letech. Vždyť se přenáší i v tak renomovaných televizních stanicích, jakou je třeba Eurosport.

Zažil jste už při hraní šipek nějaký úraz?

To říkáte schválně, protože vidíte můj ovázaný loket (smích). Ne, to není způsobeno šipkami, i když z nich taky někdy bolí celý člověk. A to hlavně rameno či loket. Ale hraji ještě stolní tenis a hold se to někdy nasčítá. Jinak úraz jsem nezažil. Že někdy někdo při hodu upadl, to jsem viděl. Naštěstí se ale nikomu nic nestalo.

Jaké máte v oblasti šipek další plány do budoucna?

Chtěl bych hrát „šípy" opravdu závodně, protože jsem soutěživý typ a chybí mi adrenalin. A proč si dávat malé cíle? Chtěl bych se zúčastnit mistrovství republiky a zahrát si v Anglii proti svému největšímu vzoru Wayne Mardlemu (smích).