VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Senátorka Eva Syková: Pro vědu bych vypsala milionářskou daň

Praha - Regionální Deník přináší rozhovor s ředitelkou Ústavu experimentální medicíny, 1. místopředsedkyní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, senátorkou Evou Sykovou.

16.8.2015 1
SDÍLEJ:

Senátorka Eva SykováFoto: DENÍK/ Martin Divíšek

Profesorka Eva Syková mi ze své pracovny ukazuje biomedicínské centrum AV ČR, které vybudovala s pomocí evropských peněz. V jedné polovině se pěstují kmenové buňky pro klinické studie, druhá slouží pro aplikovaný výzkum. Je to její pýcha, ale nejvíc ji těší, když se objeví talentovaný vědec, který chce bádat v Česku a vést svůj tým. Takových, bohužel, není mnoho. Vyžaduje to hodně práce, jež není nijak skvěle placená. „Může ale být svým pánem 
a výsledky ponesou jeho jméno, české jméno. Z mého pohledu je to velký motiv," říká úspěšná vědkyně s tváří filmové hvězdy.

Letos jde do vědy 26,9 miliardy korun, příští rok by to mělo být ještě o 1,8 miliardy víc. To je nejvíc v polistopadové historii. Už tedy neplatí, že stát dává na výzkum a inovace málo peněz?
Když to převedeme na procento hrubého domácího produktu, tak stále nejsme na špičce evropských zemí. Měli bychom se dostat na jedno procento HDP, kde ještě nejsme. Samozřejmě ale toto zvýšení prostředků na vědu vítáme, i když se projeví především ve financování nových center, která vznikla díky penězům ze strukturálních fondů. Ta potřebují na rozjezd skutečně hodně peněz a teprve časem uvidíme, zda byly dobře investované. 
U stávajících institucí se finanční injekce až tak neprojeví. Nabízejí se ovšem nové možnosti financování vědeckých projektů z peněz EU, na které budou moci dosáhnout všichni, nejen regionální, ale i pražské výzkumné instituce.

Když u nás vznikla centra excellence s moderní technikou a velkými cíli, není čas některé vědecké ústavy zrušit a ponechat jen skutečně výkonná pracoviště s mezinárodním renomé?
Tak to určitě není. Stávající instituce byly v posledních 25 letech výrazně redukovány, ty neproduktivní už tady ani nemáme. Ústavy akademie věd či univerzit již rušit nelze, jsou základem naší vědy. Nemyslím také, že lidé 
z těchto pracovišť jsou ochotni se okamžitě nastěhovat do nových struktur, tam může přejít jen jejich menší část. Centra musejí obsadit hlavně mladí lidé, a to i ze zahraničí. Což je problém i v zavedených institucích. Například 
v našem ústavu, který se zabývá poměrně atraktivní oblastí biomedicínského výzkumu, obtížně hledáme mladé talentované vědecké pracovníky. Poslání být vědcem není lehký úkol, je to těžká a na začátku i špatně placená práce.

Premiér Bohuslav Sobotka na nedávném setkání s Klubem českých hlav na podobné stesky namítl, že vzhledem k demografickému vývoji lidí víc nebude. Podle něj i v české akademické obci platí, že cizinec není našinec, takže se málo otvírá mozkům ze zahraničí a pak žehrá na nedostatek lidí. Chápu, že kvůli nízkým platům k nám nedostanete špičkové vědce z Německa či USA, ale proč se nerozhlížíte po Asii nebo státech bývalého Sovětského svazu?
To se opravdu velmi rozhlížíme. Polovinu postgraduálních studentů máme ze zahraničí, právě z Ukrajiny 
a bývalých sovětských zemí, ale i dalších. Bohužel z afrických států k nám nepřichází příliš mnoho vzdělaných lidí. Ti, kteří mají vysokou školu, směřují do USA, Austrálie či Kanady, kde jsou lepší podmínky a mluví se tam anglicky. Nezapomínejme, že čeština je těžký jazyk a pokud tu někdo chce trvale žít s rodinou, musí se ji naučit. Vědci z Asie v Česku zase nechtějí zůstat natrvalo a pro naši vědu není přínosem, když tu vyškolíme zahraniční studenty, kteří pak odejdou. Takže jsme rádi, že u nás nacházejí domov lidé z bývalého Sovětského svazu, kteří jsou úspěšní, mají dobré vzdělání a brzy se dorozumí.

Senátorka Eva SykováJistě tu je také velká konkurence ze soukromého byznysu.
Ano, konkrétně v oblasti biomedicíny. Když u nás mladí lidé získají PhD., snadno se uplatní ve velkých nadnárodních firmách, v nichž platy několikanásobně převyšují naše běžné možnosti.

Půlmilionové platy asi hned tak v českých ústavech vědci nedostanou, zato by jim stát mohl vyjít vstříc v oblasti, na niž jste na zmíněné schůzce u premiéra poukázala, totiž ve snížení administrativy. Od jisté úrovně řízení prý výzkumníci už jen vykazují a na vědu jim příliš času nezbývá. Není to absurdní?
Když se člověk rozhodne pro vědu, tak chce být v laboratoři nebo psát publikace. Jenže v okamžiku, kdy začne vést nějakou skupinu a samostatně pracovat, tráví prakticky polovinu svého času sepisováním žádostí 
o granty nebo vykazováním jejich plnění. Na skutečné bádání přestává mít čas, a to je velká ztráta, mrhání lidským potenciálem.

Nemohu uvěřit tomu, že se tohle nedá zlomit, zvláště, když byla zřízena pozice vicepremiéra pro výzkum, vývoj a inovace. Proč je tak složité nechat vědce bádat?
Mně to složité nepřipadá, ale kupodivu je to dnes téměř nemožné změnit. Osobně jsem přitom přesvědčená, že by to byl základní krok k posunutí české vědy na vyšší příčky v mezinárodním srovnání. Nebála bych se vyzkoušet revoluční přístupy, jež by nám pomohly dosáhnout excelence.

Jaké to jsou?
Vědcům s prokazatelnými výsledky, mezinárodním uznáním a publikační činností v impaktovaných časopisech bych dávala peníze za to, co už udělali. De facto by nemuseli o nic žádat, nic sepisovat. Zhodnotila by se jejich práce za minulé, dejme tomu tříleté období a na tomto základě by dostali peníze na další roky. Samozřejmě by to muselo být odstupňované. Kdo toho udělal víc, dostal by větší částku. Vědci by si neměli pohoršit proti dnešku, ale pokud by se jim přidělený objem peněz nelíbil, mohli by se vrátit do klasického grantového systému.

Zdá se to logické a velmi jednoduché. Už jste o tom s někým mluvila?
Tento návrh jsem zatím prezentovala pouze v neoficiálních diskuzích. Ono to souvisí se současným způsobem řízení naší vědy. Kdybychom měli ministerstvo pro vědu 
a vysoké školy, mohlo by si 
i tento koncept vytyčit jako svůj úkol. Doufejme, že do konce volebního období tento úřad vznikne.

Myslíte, že by vědcům pomohla miliardářská daň, o níž jste začala hovořit právě vy? Jak byste si ji představovala?
Mohla by to být i milionářská daň. Šlo by o promile 
z jejich zisku, peníze by šly na konto ve prospěch české vědy. Bohatství miliardářů by se tím určitě nijak významně nesnížilo, ale společnosti by to pomohlo. Nakonec je dnes zřejmé, že budoucí úspěch české společnosti je založen především na rozvoji naší vědy a zvýšení kvality vzdělávání.

Báječné by bylo, kdyby to dolaroví milionáři nemuseli dělat povinně ze zákona, ale přišli 
s tím sami. Někteří už podobné aktivity mají.
Jenže oni si vybírají jen to, co je zajímá. My bychom potřebovali, aby peníze posílali na nějaký centrální účet, se kterým by hospodařila zvláštní grantová agentura, která by pak vypisovala soutěže na financování prioritních projektů. To vše by mohlo probíhat velmi rychle, některé projekty nečekají, zvláště ty, které se týkají aplikovaného výzkumu.

Senátorka Eva SykováTeď jsme hovořily o vstupech, ale stejné martyrium čeká vědce na výstupech jejich práce. Dojdou-li do bodu, kdy by mohli své výsledky ověřit v praxi, čekají je další kola žádostí, papírování, shánění peněz…
Oni často ani nemají kde žádat, tam je to hodně špatné. Odvíjí se to od toho, za co jsou vědecké instituce hodnoceny. Tomu se musí podřídit, protože jinak by mohly být zrušeny. Jsme nuceni produkovat dostatek vědeckých publikací v impaktovaných časopisech, to je hlavní kritérium. Když děláme práci pro praktické nebo komerční účely, nezískáme za to žádné body, neboť toto úsilí ne vždy okamžitě vede k patentu či prodeji licence.

Chcete říct, že dovedete-li nějaký výzkum třeba ve spolupráci se soukromou firmou do výroby, nemáte za to ani korunu, respektive bodík? Přes všechny řeči o nutnosti propojení vědy 
a praxe?
Přesně tak, tyto výsledky 
v hodnotících stupnicích víceméně chybějí, eventuálně se vytvářejí umělé výstupy. Hlavním úkolem je základní výzkum a na aplikace zbývá tak pět procent. Když ale chceme, aby vědci cíleně dělali aplikovatelný výzkum, musíme jim na to něco dát, buď peníze, nebo zhodnocení této části jejich práce. Teď se pracuje na novém systému hodnocení vědecké práce, takže v Radě pro výzkum, vývoj a inovace se tomu hodně věnujeme a chceme to tam vtělit.

Na jaké procento by se v systému hodnocení měl dostat aplikovaný výzkum, když teď je na deseti procentech?
Žádný poměr bych neurčovala. Když chce někdo z vědců, který dělá základní výzkum, občas ukročit k aplikovanému výzkumu, ať to dělá a je za to ohodnocen, 
i když třeba v tom roce tolik nového nepublikuje.

Otto Wichterle začínal svůj vynález kontaktních čoček zkoušet v dílně na stavebnici Merkur. Nyní už je česká věda zajisté o něco dál. V tomto areálu, kde sídlí Ústav experimentální medicíny AV ČR, jste podle laického pohledu téměř u cíle. Máte tu nejen výzkumné laboratoře a pracoviště pro pěstování kmenových buněk, ale dokonce 
i spin-off firmu. Řetězec se tedy zdárně uzavřel?
My máme Biomedicínské inovační centrum, které jsme vystavěli z peněz EU. V budově, která patří našemu ústavu, máme podnikatelský inkubátor, kde se mohou rozvíjet začínající firmy, ať už našich vědeckých pracovníků, nebo někoho zvenčí. Ti si poměrně lacino najmou zařízené prostory a mohou podnikat. Na to si ale musejí sehnat investora, který jejich start podpoří.

Daří se jim to?
Daří, ale hlavně díky zahraničním subjektům. Ty české, bohužel, nerady investují do projektů s dlouhodobou návratností. Výsledky biomedicínského výzkumu, které se mají dostat do praxe, jsou záležitostí pěti, sedmi, ale i deseti let. Tuzemští investoři raději podporují to, co přináší peníze rychleji a bez rizika. Nebo investují příliš malé částky. Po těchto zkušenostech se soustřeďujeme už jen na zahraničí, kde můžeme získat desítky milionů korun i na klinické zkoušky. O příchodu takového investora právě teď jednáme.

Z vašeho pohledu by nebylo na škodu, kdyby profesoři a badatelé měli své firmy?
Naopak, v USA je to běžné. Tady se ale na to lidé dívají dost nedůvěřivě. Vědec by přece měl bádat, ne aby si nedej bože vydělal nějakou korunu navíc. Existují i zákonná omezení, kdy statutární zástupci institucí mají podnikání přímo zakázané. Přitom rozjezd takové spin-off firmy by naopak měl být dalším bodem kladného hodnocení vědce. Podobným byznysem by se totiž mohl překonat tzv. „příkop smrti", který vzniká mezi myšlenkou a jejím uplatněním v praxi. Neměli bychom připustit, aby dobré nápady zapadly jen proto, že není místo, kde by se daly rychle ověřit. Žádná 
z našich grantových agentur také nefinancuje počáteční fáze klinických studií, což je další komplikace vědecké práce. V tomto směru si můžeme vzít příklad z Izraele, Taiwanu, Finska či Německa. S vládními či senátními delegacemi jsme měli možnost se s vhodnými nástroji na podporu inovací v těchto zemích seznámit, jen to využít i u nás.

Právě. Mně připadá, že to všechno nejsou zásadní problémy, stačí mít dobrou vůli, nebo ne?
Všichni se odvolávají na vysokoškolský zákon, který spoustu věcí neumožňuje. To ale podle mě není reálná překážka, dá se to částečně řešit vypisováním programů. Například v Technologické agentuře, v jejíž výzkumné radě působím, by měl být program pro biomedicínský výzkum a jeho aplikace 
v praxi. Řešením jsou právě takovéto úzce zaměřené projekty, precizovaná zadání, která směřují k jasnému cíli, dále podpora inkubátorů, fondy pro rychlé poskytování financí pro ověření nové myšlenky a fondy pro začínající firmy. Například na Taiwanu jsou takové prostředky přiděleny během 30 dnů.

Vy nejste jen vědkyně, ale též senátorka a poradkyně premiéra Sobotky. Je tak těžké i pro osobnost takto angažovanou 
a respektovanou podobné principy prosadit?
Je to těžké. Žádná z těchto agentur, ba ani Rada pro výzkum, vývoj a inovace nemá exekutivní pravomoci, aby to mohla udělat. Můžeme jen diskutovat a těšit se, až bude fungovat ministerstvo vědy.

Vicepremiér Bělobrádek na vaše podněty slyší?
Ne na všechny, o nichž jsme mluvily, protože je detailně nezná, ale samozřejmě naslouchá radě a hlavně podporuje vznik nového ministerstva, které by koordinovalo českou vědu.

Nejsem si jistá, jestli to stačí na výzvy, které před námi stojí. Je totiž nepochybné, že za dvacet třicet let bude svět díky novým technologiím a vědeckému pokroku vypadat úplně jinak. Politici to ale příliš nezohledňují, řeší denní provoz státu a zemi nijak dopředu netáhnou. Nebudeme tak časem chytat kočku za ocas?
Vědu vnímám jako oblast, která společnost reálně posouvá dál. Měli bychom do ní lákat nejlepší lidi a dostatečně je zaplatit. Takoví by měli zůstat v Česku a vytvářet tzv. domácí školu. Když jsem ráno jela do práce a přemýšlela o našem rozhovoru, vzpomněla jsem si na svoje začátky. V 60. letech ve Fyziologickém ústavu ČSAV byla skupina vynikajících neurovědců, vznikaly tu práce na světové úrovni – bez internetu a ve společensky nelehkých časech. Těch zhruba deset mezinárodně vysoce ceněných osobností dělalo práci ve své instituci. My jsme často do zahraničí nemohli, ale cizinci ze západních zemí i USA jezdili 
k nám. Dnes se hodně mluví o mezinárodní spolupráci, ano, ta je důležitá, ale málo se klade důraz na to, že český vědec by měl vlastní školu vytvořit tady, a že zahraniční badatelé musejí také dojíždět za ním. Má vychovávat novou generaci na domácí půdě, ne tak často vyjíždět ven 
a pracovat pro tým někoho jiného a snadněji tak získávat podíl na slávě i skvělých publikacích. V minulém století jsme byli zavřeni v laboratořích, o literaturu jsme si museli psát do zahraničí, přístroje jsme si vyráběli sami v dílnách a nezbylo nám nic jiného, než dělat kvalitní vědu doma. To samozřejmě dnes nejde a nebylo by to správné, cestovat se musí, ale myšlenka české unikátní vědecké školy je podle mě stále velmi žádoucí.

Vidíte v současné politické garnituře lidi, kteří si uvědomují výjimečné postavení vědeckých lídrů a jsou schopni jim nejen vytvářet dobré podmínky, ale také jim naslouchat?
Myslím, že ve vnímání vědy dochází k výraznému posunu. Současná Rada pro výzkum, vývoj a inovace je jedna z nejlepších v historii, sedí v ní skutečné osobnosti, které se dokážou shodnout na tom, jak a kam postupovat. Momentálně máme i velmi schopné vedení Univerzity Karlovy, které pochopilo, že 
i na tuto půdu patří inovace. Rektor Zima a jeho poradní orgán se na tyto věci soustřeďuje, což je dobře. V tomto směru je to nadějný začátek.

Co dál?
Je důležité nastolit dlouhodobou vědeckou politiku. Další klíčový moment spatřuji ve vzniku státní agentury, která bude pro vědce pracovat, aby se snadněji dostávali k evropským projektům. Ne ovšem jen informační těleso, jak to máme nyní, ale skutečné sepsání projektu pouze s nezbytným odborným vstupem vědce. Je to obrovská dřina a vědci často nemají sílu a zkušenosti na psaní dalších žádostí. Když jsme měli společné projekty 
s francouzskými nebo britskými vědci, všechno za nás udělala specializovaná agentura. My jsme dodali jen vědecké myšlenky, administrativní práci jsme s tím neměli prakticky žádnou. Takový servis bychom nutně potřebovali. Nezapomínejme, že na podkladech se pracuje třeba měsíce, a když to nevyjde, je to zbytečně vynaložená námaha i čas. Pohříchu platí, že čím víc žádostí podáte, tím větší je šance uspět.

KDO JE MUDr.
 EVA SYKOVÁNarodila se 24. července 1944 v Rožmitále pod Třemšínem.

Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK, zkušenosti získávala ve Fyziologickém ústavu u prof. Jana Bureše, specializuje se na výzkum mozku a kmenových buněk. V roce 1990 získala doktorát věd 
a o deset let později byla jmenována profesorkou pro obor fyziologie a patologická fyziologie.

Dlouhá léta působila jako vedoucí oddělení neurověd 
na 2. lékařské fakultě UK, v roce 2001 se stala ředitelkou Ústavu experimentální medicíny AV ČR a vedoucí Centra excellence EU – MEDIPRA. 
Je mezinárodně nejcitovanější českou vědkyní.

Je nositelkou státního vyznamenání Za zásluhy (2013) 
i titulu Manažerka roku (2011).

V říjnu před třemi lety byla zvolena za ČSSD do Senátu. 
Od loňského března působí 
v týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky jako poradkyně pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příležitostí. 
Je 1. místopředsedkyní Rady pro výzkum, vývoj a inovace.

Autor: Kateřina Perknerová

16.8.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Koncert Robbieho Williamse, Letňany, 19.8.2017
8

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

Robbie Williams.

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

DOTYK.CZ

Praha různýma očima - jako dějiště bollywoodského snímku i v díle ruského poety

/ VIDEO / Většina videí Prahy se zaměřuje na známá místa a pamětihodností, jako je Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Ale na Prahu se dá dívat i jinak. Shodou okolností to teď ukazuje hned několik snímků.

Sobotka bude mít dostavení s ministry, zhodnotí práci vlády

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) příští týden absolvuje další dvě bilanční schůzky s ministry, při kterých v závěru volebního období rekapituluje splněné a nesplněné části vládního programového prohlášení. V pondělí bude jednat s ministrem pro lidská práva a legislativu Janem Chvojkou (ČSSD), v úterý s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou (za ANO). Sdělil to dnes tiskový odbor Úřadu vlády.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení