Obřích billboardů, nevkusně zakrývajících tu historicky cennou stavbu, tu pomník, v Praze přibývá.

Nejkřiklavějším symbolem znečištění historického centra reklamou se už před drahnou dobou stal secesní dům na Jungmannově náměstí, vévodící průčelí Národní třídy. Takřka permanentně ho zakrývá lešení a přes něj, jako „důmyslná kamufláž,“ je natažen megaboard o výšce přibližně dvanácti metrů.

Proč kamufláž? Lešení tu není umístěno z důvodu rekonstrukce fasády. Naopak. Stalo se pouhým věšákem pro reklamní plochu, kterou, možná v dobré víře, průběžně využívají nejrůznější komerční korporace.

Závažnější ovšem je, že se zde, tentokrát jen těžko v dobré víře, zviditelňují také politické strany.

A právě politici dlouhodobě nenacházejí účinný recept, jak reklamní smog „vyhnat“ přinejmenším z turistické zóny, kde bije do očí nejbolestněji.

Povede se to novému vedení Prahy 1?

Starosta jedničky Oldřich Lomecký neskrývá znechucení. Přiznává ale, že boj proti mnohdy nepovolené reklamě je obrovsky složitý. Na věc jde proto „od lesa.“

„Třeba v případě Jungmannova náměstí se nám majitel domu tak trochu vysmívá. Brání se tím, že lešení může zakrýt plachtou. Přestože zde nevyvíjí žádné stavební práce. Je to prostě překrucování zákona,“ hodnotí Lomecký. Radnice Prahy 1 se ale na takovou lidovou tvořivost údajně snaží vyzrát striktním vynucováním dodržování stavebního zákona. Vztyčení lešení k fiktivní stavbě tak může alespoň znepříjemnit.

„K lešení nyní vyžadujeme certifikace, zábor a stavební povolení. Lešení, která slouží výhradně za reklamní nosiče, nic z toho nesplňují. Přesto jejich existenci umožňuje špatná legislativa,“ uvádí Lomecký.

„Tato pololegální reklama poškozuje nejen městskou část. Neplynou z ní ani žádné poplatky. Zatím s ní bojujeme spíše neúspěšně,“ přiznává Lomecký.

Jeho předchůdce v úřadu Filip Dvořák upozorňuje, že účinný nástroj v boji proti reklamě existuje. „Je to novelizovaná pražská vyhláška, platící od 1. 11. 2010, kterou se zakazuje šíření reklamy ve veřejném prostoru,“ připomněl Dvořák a vyzval vedení Prahy 1 k uplatňování nejtvrdších sankcí.

„Žádáme generální úklid,“ dodal exstarosta.

„Pověřil jsem předsedu bezpečnostní komise Prahy 1, aby konal přesně podle návodu pana Dvořáka. Výsledky jsou zatím nulové,“ opáčil Lomecký.

Je zřejmé, že řešení je v nedohlednu. Také proto v následujícím vydání zmapujeme místa, zamořená reklamním smogem.

Secesní dům v centru Prahy trpí nánosem reklamy. Radim Knapp z občanského sdružení Za lepší život v Praze říká: Už nám dávno není jedno, jaké reklamy nás obklopují

Reklamy lákající do nevěstinců, historické domy poseté nevzhlednými plakáty a nápisy. Na podobné věci už se nemohl dívat Radim Knapp a se svými přáteli založil občanské sdružení Za lepší život v Praze. Letos v červnu uspořádali první ročník anticeny nazvané Vizuvir, v rámci které nechali odborníky a veřejnost vybrat největší zásah do estetické podoby města.

Výsledek byl jednoznačný: Secesní dům na Jungmannově náměstí s velkoformátovým panelem na reklamní vodu Mattoni.
Změna k lepšímu se však nekonala. Reklamu na minerální vodu totiž vystřídal zrovna tak velký panel lákající do obchodního domu My. S Radimem Knappem jsem si o místě činu, domě na Jungmannově náměstí, povídal dvakrát. Pražský deník přináší přepis obou rozhovorů.

(Bezprostředně po vyhlášení Vizuvir 2011 – 15. června) Reklama na secesním domě získala vámi udělovanou anticenu Vizuvir. Nominovaných bylo dvanáct podobných přečinů po celé Praze. Hlasoval jste také pro tento?
Ano. Přijde mi to jako zvlášť nevybíravý zásah do veřejného prostoru, inzerát zakrývá secesní budovu přes celou její délku. Podobné instalace jsou na území Pražské památkové rezervace podle nové vyhlášky nelegální, navíc výzvu k odstranění plachty dostal majitel nemovitosti už před několika lety.

Ovšem proti přebujelé reklamě potřebujeme nejen účinnou legislativu, která z nepochopitelných důvodu v tomto případě selhává, ale i změnu myšlení na straně zadavatelů reklamy, kteří by měli dojít k poznání, že inzerováním na podobných instalacích poznáme sice jejich produkty, stejně tak ale i míru pohrdání veřejným prostorem v historickém centru Prahy.

Kdy jste se vůbec začal o veřejný prostor kolem sebe takto zajímat?
Člověk je tak nějak vnímavý odmalička. Ale ten hlavní impuls přijde, když člověk vyjede ven, pak se vrátí k Železné Rudě a tam ho zaplaví reklamy na veřejné domy a kasina. Vždycky se zastydím a říkám si, proč to u nás nejde třeba tak jako v Německu?

Tento pocit znám, sám se vždycky zastydím. Ale nikdy mě nenapadlo založit kvůli tomu občanské sdružení a opřít se do toho podobně jako vy…
Pomohlo hodně to, že jsem se potkal s lidmi, kteří měli na tuto věc podobnou názor. Vidím kolem sebe, že lidem už není jedno, na co se dívají, když jedou do práce, že se jim staví za plotem billboard a podobně.

Myslím, že se dostáváme do fáze, kdy už jsme opravdu přehlceni reklamou a pomalu s tím chceme začít něco dělat. Ostatně, naše občanské sdružení funguje relativně krátce a už máme ohlasů dost.

Pořádali jste také veřejnou diskusi, které se zúčastnil například vedoucí oddělení reklamy a vývěsek na magistrát v Římě Francesco Paciello. Čím jste přitáhli pozornost právě v Římě?
Zadali jsme si studii a zkoušeli jsme, co musí člověk udělat pro to, aby si mohl dát na budovu ve staré zástavbě reklamu. V Římě nás zaujalo to, že město má jasně daná pravidla a není tam moc možnost manévrovat.

U nás nic podobného není. Chybí tu jedna konkrétní instituce, která by celou věc zaštítila. Mluvit do toho může několik úřadů, ale zákonná regulace není žádná.

(včera) Uplynul měsíc a půl od našeho rozhovoru. Co se od té doby kolem domu na Jungmannově náměstí změnilo?
Z Mattoni se nám ozvali tři dny poté, co jsme vyhlásili výsledky. Mluvčí nám sdělila, že reklamní plochu nakupovali v dobré víře a nevěděli nic o tom, že by měla být nelegální. Reklamu nakonec Karlovarské minerální vody stáhly. Nově ji nahradil stejně velký panel lákající do obchodního domu My. Kontaktovali jsme společnost Tesco, na vyjádření stále čekáme.

Takže zřejmě se firmám pořád reklama na domě vyplácí…
Bohužel. Sankce jsou tak malé, že se inzerentovi vyplatí tuto reklamu na místě až do definitivního zákazu ponechat. Může tam viset třeba ještě rok a inzerentovi vydělávat. A město z těchto vydělaných peněz nebude mít nic, protože reklama visí na domě, který patří soukromé firmě.

Čím si nicméně vysvětlujete, že se reklama na domě objevila, byť je to podle současné vyhlášky nelegální?
V oficiální linii je magistrát proti venkovní reklamě, ovšem v neoficiální povolí určitý počet ploch výměnou za to, že v době voleb budou tyto plochy zadarmo. Pak ale máte jako billboardová firma jistotu, že další čtyři roky může plocha v klidu vydělávat.

Tady vidíme, že sebelepší legislativa nebude nic platná, dokud s džunglí venkovní reklamy nebude někdo chtít něco skutečně udělat.

Zítra prozkoumáme další necitlivé zásahy do ulic metropole.

Čtěte také: Megaboard v památkové zóně byl prý legální

JAKUB KRUPKA, ONDŘEJ LEINERT